Zatím žádný herec v historii nezískal více než dva Oscary za hlavní mužskou roli, počet dvojnásobných výherců se ale zvyšuje a dá se čekat, že některému z nich se v následujících letech tuto hranici podaří prolomit. Nebude to Marlon Brando, ale mezi žijícími je kandidátů stále plno. Ať už Jack Nicholson (Přelet nad kukaččím hnízdem, Lepší už to nebude), který je s ještě jedním plešounem za vedlejší roli v Ceně za něžnost vůbec nejúspěšnějším hercem, a Dustin Hoffman (Kramerová versus Kramer, Rain Man) jakožto reprezentanti starší generace, nebo Tom Hanks (Philadelphia, Forrest Gump), Sean Penn (Tajemná řeka, Milk) a Daniel Day-Lewis (Moje levá noha, Až na krev), kteří na rozšíření své zlaté sbírky mají přeci jen více času. Letos by se k nim mohl připojit loňský vítěz Jeff Bridges či Javier Bardem.. Javier Bardem (Biutiful) Abecedně prvním nominovaným na letošní Cenu Akademie je jednačtyřicetiletý Španěl Javier Bardem. Ten se ve výraznějších filmových rolích objevuje od roku 1990 a podobně jako jeho manželka Penélope Cruz a mnoho jiných jejich krajanů děkuje za svou kariéru režisérské legendě Pedru Almodóvarovi, jenž ho vytáhl na výsluní svým filmem Na dno vášně (1997). Poté už následovali nezapomenutelné role ve filmech Než se setmí (2000), Hlas moře (2004, Cena Akademie za nejlepší neanglicky mluvený film), Goyovy přízraky (2006) a oscarová vedlejší role nemilosrdného zabijáka v coenovce Tahle země není pro starý (2007). Nominaci na cenu za hlavní herecký výkon získal za roli konfliktního bývalého narkomana Uxbala umírajícího na rakovinu v dramatu Alejandra González Iñárrita s názvem Biutiful. Bardem se nelehké role zhostil bez nejmenšího zaváhání. Jeho otec od rodiny, jemuž na dveře klepe zubatá a který se celý život pohybuje na hranici zákona, zažívá obrovská muka a trpí halucinacemi, ale vše se snaží před svým okolím maskovat. Je to tak především hra očí a nepatrných mimických výrazů a gest, která odhaluje, čím postava skutečně prochází. A tady je Bardem nepřekonatelný, stačí vzpomenout na na lůžko upoutaného Ramóna ve snímku Hlas moře. Jeff Bridges (Opravdová kuráž) Jeff Bridges se narodil roku 1949 v Kalifornii do herecké rodiny (otec Lloyd a starší bratr Beau), takže o jeho povolání bylo brzy rozhodnuto. Ve filmech se objevuje od začátku sedmdesátých let a za tu dobu ztvárnil skutečně veliké množství různých rolí. Mezi ty nejznámější patří jeho účinkování ve filmech King Kong (1976), Tron (1982), Král Rybář (1991), Big Lebowski (1998), Svět podle Prota (2001) a loňský životopisný snímek Crazy Heart, který mu vynesl prvního Oscara. Letos si vysloužil nominaci za svůj výkon v roli jednookého šerifa Roostera Cogburna ve vychvalovaném westernu bratří Coenů Opravdová kuráž. Loňské vítězství ho však pasuje do role mírného outsidera, akademici se totiž neradi opakují (pokud nejde o takovou událost, jakou byl Forrest Gump). Jeho role ostříleného popíjejícího maršála sice snadno mohla sklouznout k wayneovsky mělké předloze, ale v podání Bridgese a Coenů jde o komplikovanou a nepředvídatelnou postavu, která černým humorem prokládá jak svůj bohatý osobní život, tak zabíjení padouchů či úvahy o smyslu života. Jeff Bridges se pro podobné role narodil a prakticky od prvních fotek z filmu bylo jasné, že tímto castingem režírující bratři trefili do černého. Jenže za vousatého samorosta s alkoholickými sklony už získal nejen nesmrtelnost (Dude Lebowski forever), ale i Oscara (právě minulý rok). A to jeho letošní šance pohřbívá hluboko pod kytičky - i přes zmrzlou hlínu. Jesse Eisenberg (The Social Network) Třetí nominovaný, rodilý Newyorčan Jesse Eisenberg letos oslaví teprve dvacáté osmé narozeniny a stává se tak jedním z vůbec nejmladších uchazečů o Oscara za hlavní mužskou roli. Ve filmech řádí od nového tisíciletí, a to vesměs ve vedlejších (Sépie a velryba, 2005) nebo komediálních rolích (Zábavný park, Zombieland, 2009). Ve srovnání se svými soupeři jde o nezkušeného zelenáče, pro nějž byla role zakladatele Facebooku Marka Zuckerberga ve Fincherově dramatu The Social Network první skutečně náročná hlavní úloha, což by ho mohlo v očích konzervativních akademiků lehce znevýhodňovat. A to i přesto, že Zuckerberg je v Eisenbergově podání dokonale uvěřitelná postava sebevědomého, manipulativního a výřečného hajzlíka, který i přes svou asociálnost a ignorantsví neklesl k vyloženě odsouzeníhodné karikatuře a dokáže si s divákem pohrát a vydolovat z něj sympatie či lítost. Tato náročná a nejednoznačná role sice možná Eisenbergovi v silné konkurenci Oscara nepřinese, ale všeobecné uznání - jakého se mu dostalo - a nominaci si bez debat zaslouží. Colin Firth (Králova řeč) Letos oslaví své jednapadesáté narozeniny a je pravděpodobně největší favorit na zisk zlatého chlapíka s mečem - angličan Colin Firth. Sympatický specialista na dobové filmy a nezapomenutelný představitel pana Darcyho z televizní série Pýcha a předsudek (1995) si už nějaké to ocenění jistě zaslouží a do karet mu hraje i vítězství na Zlatých glóbech. Na kontě má tento oblíbený herec mraky významných, vážných i komediálních rolí, jmenujme například filmy Valmont (1989), Deník Bridget Jonesové (2001), Jak je důležité míti Filipa (2002), Láska nebeská (2002), Dívka s perlou (2003) či Single Man (2009). Oscara by mu mohla přinést role koktavého anglického krále Jiřího VI. ve filmu Toma Hoopera s názvem Králova řeč. Svého vladaře Firth dokázal obdařit dostatečnou důstojností a aurou autority, aby mohl být uctívaným králem, a zároveň mu vtiskl nečekaně soucitný až lítostivý lidský rozměr. Nejde jen o jeho nervozitu a strach z vady řeči - a s ní spojený pokažený projev a posměch -, ale o celkově nelehký osobní život (budoucího) krále. Ačkoliv Firth nemusel hrát nějaké fyzicky či psychicky vyhrocené scény a značná část jeho role se odehrává na gauči v logopedické ordinaci, jeho výkon je strhující a jedinečný. Na role králů a královen jsou navíc akademici zatížení. Zajímavé pro českého diváka bude, nakolik Firthův herecký projev okleští český (či jakýkoliv) dabing. James Franco (127 hodin) Dvaatřicetiletý James Franco sice nepatří mezi ostřílené herecké matadory, ale tempem, jaké nasadil v posledních letech, získává zkušenosti velmi rychle. Není totiž žádnou výjimkou vidět ho během roku až v sedmi filmech. Mladý Američan si vysloužil uznání už jednou ze svých prvních rolí, kdy ztvárnil postavu legendárního herce Jamese Deana ve stejnojmenném televizním filmu z roku 2001, za což byl oceněn Zlatým glóbem. Pak přišel Sam Raimi a Spider-man, kde dostal přidělenu důležitou roli Parkerova velkého (ne)přítele Harryho Osbornea a Francova kariéra nabrala rychlý spád. Vyvrcholila letošním snímkem režiséra Dannyho Boylea 127 hodin. V dramatu podle skutečné události Franco propůjčil svou tvář horolezci Aronu Ralstonovi, kterého při lezení zavalil balvan a zůstal uvězněn ve skalách. Franco s až nečekanou bravurou a bez větších obtíží zvládá Ralstona jak v jeho "původní" bezstarostné a frajírkovské podobě, tak jako zcela bezradného chudáka, který se pomalu smiřuje s bolestivou smrtí na skalní stěně někde v Utahu. Uvěřitelný projev ve vyhrocené situaci, který ani zdaleka nezavání přehráváním a ani jedinkrát divákovi nezacuká v koutku úst z pocitu nepatřičné teatrálnosti, by nezvládl každý a dost možná to ocení i akademici. Franco bude kromě usilování o sošku za hlavní mužský herecký výkon celý letošní slavnostní ceremoniál společně s Anne Hathaway i uvádět. Pro mnohé velmi překvapivě chybí mezi nominovanými Mark Wahlberg v roli boxera Mickyho Warda z dramatu Fighter, kterému se dávaly poměrně veliké naděje. Konkurence však byla letos silná a do užšího výběru se neprobojoval. Kdo z výše jmenovaných si nakonec Cenu Akademie odnese? Bude to uhrančivý Španěl, sympatický Brit, jeden z dvojice mladých Američanů, nebo pohodářský loňský vítěz? Dozvíme se 27. února. Šance podle filmserveru:

40 % Colin Firth (Králova řeč)

25 % Javier Bardem (Biutiful)

25 % James Franco (127 hodin)

5 % Jesse Eisenberg (The Social Network)

5 % Jeff Bridges (Opravdová kuráž)