Filmová trilogie Šílený Max nepochybně patří k základním kamenům akčních filmů z postapokalyptické budoucnosti. Kult, který paradoxně začal až od druhého dílu s podtitulem Bojovník silnic, pak pomáhal utvářet toto téma, jež v jistém smyslu později vyústilo i k takovým trhákům, jako jsou Atlas mraků, Potomci lidí nebo Já, legenda. Příběh bývalého policisty Maxe Rockatanskyho, který přišel o rodinu a nyní se protlouká pustinou, kde je každý litr pohonných hmot velmi žádanou komoditou. V době všelijakých možných i nemožných remaků pak není překvapením, že došlo i na dystopický svět režiséra George Millera. Nyní po třiceti letech od méně zdařilého třetího dílu zde máme další dobrodružství plné krve, prachu, benzínu a kožených obleků.

Na začátku filmu je nám bez zbytečných cavyků představen Max Rockatansky (Tom Hardy), kterého v nehostinně vypadající krajině roku 2060 pronásledují děsivé představy smrti jeho rodiny. Následně je zajat gangem diktátora jménem Nadosmrťas Joe (Hugh Keays-Byrne), který ve své Citadele ovládá zdroj vody a svou jednotkou fanaticky oddaných Vlčáků udržuje tyranii. Max zde slouží jako zdroj krve těmto zohaveným jezdcům. Jednoho dne se z Citadely pokusí uniknout skupinka žen z Joeova harému, kterým pomáhá imperátorka Furiosa (Charlize Theron). Nadosmrťas Joe vysílá motorizované pronásledovatele, z nichž jeden, Nux (Nicholas Hoult) si s sebou bere jako „transfúzáka“ právě Maxe…

Nebudu lhát, na tento film jsem se velmi těšil, protože už od malička jsem měl rád druhý díl a právě Bojovník silnic měl být tomuto novému počinu vzorem. Přesto jsem nebyl nadšený z toho, jak si trochu alibisticky tvůrci obhajují, že nejde ani o reboot, ani o pokračování série (podobně to ale bylo před pár lety u X-Men: První třída). Ač se tedy v zásadě jedná pořád o toho samého Maxe, kterého hrál v předchozích filmech Mel Gibson, příběh o smrti jeho rodiny je jiný (hrdinovy halucinace napovídají, že tento Max měl dceru a nikoli syna). Vlastně se tedy jedná spíše o reboot celé série.

Hlavní hvězdou tohoto spektáklu je Tom Hardy, který tradičně patří k tomu nejlepšímu v jakémkoli filmu z poslední doby. Častokrát jsem během sledování měl i „kacířské myšlenky“, že je možná lepším Maxem, než byl Gibson. Svým stoprocentně tvrďáckým a málomluvným projevem se na roli zlomeného tuláka výborně hodí. Pak zde máme Charlize Theron, která zde také předvádí to nejlepší, co v ní je. Její Furiosa je prototypem ženy, která si od mužů nehodlá nechat poroučet a která si v cestě za svým cílem umí ušpinit ruce. Nicholas Hoult (známý zejména jako Hank „Beast“ McCoy z nových filmů o X-Menech) zde nabarvený na bílo téměř k nepoznání v roli Nuxe také nedělá žádnou ostudu. Hodnotit herectví Hugha Keays-Byrnea by bylo vzhledem k jeho masce poněkud nespravedlivé, ale i tak bych rád pochválil herectví, které předvádí jen pomocí svých očí (byť na Hardyho Banea v Temný rytíř povstal prostě nemá).

Doposud to byly jen samé klady a i přesto, že tento film je rozhodně nadprůměrným dílem, rozhodně není bez chyby. Tou největší slabinou je stoprocentně jednoduchý až prostý scénář, který tu dvouhodinovou stopáž prostě neutáhne a zvláště v druhé polovině této road-movie se dostavuje pocit prázdnoty. Jednoduchost ale není ten hlavní problém. Nejhorší je absence logiky některých rozhodnutí postav („zdárně jsme jim ujeli, ale vraťme se teď úplně stejnou cestou“) a u některých je velmi zřejmé, jakým způsobem skončí už dlouho dopředu. Postapokalyptický svět také obsahuje spoustu dalších skupin, které jsou však jen nástroji, jak okořenit scény pronásledování.

Nedostatky scénáře se tvůrci zdají kompenzovat zejména obrovskou porcí bizarností (leckdy dost nechutných). Ano, v předešlých filmech se Šíleným Maxem jsme také pro nějakou tu bizarnost nešli daleko (kralovaly „sado-maso“ kožené obleky, případně hokejové masky), ale zde si veškeré předešlé „úchylnosti“ vynásobte deseti. Trochu to připomíná 300: Bitva u Thermopyl a někdy bohužel i Vodní svět. Od různých rituálních jizev, nádorů a fyzických znetvoření, přes elektrickou kytaru s plamenometem vás čekají i (pro příběh naprosto irelevantní) nezvyklá použití mateřského mléka. K celkové bizarnosti přispívá i český překlad s výrazy jako „Nadosmrťas“, „Ropanov“ a jinak celkem rušivé použití známých výrazů z českých filmů typu „Ropáci“ nebo „Drtikol“.

No, a to je k záporům tohoto filmu prakticky vše. Jinak už to jsou jen samé superlativy. Velmi chvályhodné je minimální spoléhání na digitální efekty a můžeme zde sledovat pěkný kus staré dobré poctivé filmařiny.  Vizuální stránka je pak něco, co doslova vyráží dech. Nechtělo se mi věřit, že nesleduji další vizuální orgie Tarsema Singha nebo Zacka Snydera. Od písečné bouře až po plamenomety je obrazová kompozice jedním slovem nádherná. S tím jde ruku v ruce i hudba od skladatele, který si říká Junkie XL, která dění na plátně sedne a je skvělým budujícím prvkem atmosféry.

V celkovém zhodnocení tak zde máme akční nářez v prostředí dystopické anarchistické společnosti, kde jde jen o to přežít, s výbornou atmosférou, hereckými výkony i vizuální stránkou. Na druhou stranu snímek podrývá místy hloupý scénář a na můj vkus až příliš moc samoúčelné bizarnosti. V zásadě si však film své místo v kinech určitě zaslouží a já se těším na další oznámený díl.

Český trailer k filmu Šílený Max: Zběsilá cesta