Všechno to začalo v roce 1979, kdy mladý australský režisér George Miller spolu s producentem Byronem Kennedym nabídli divákům svou dystopickou vizi blízké budoucnosti v prvním Šíleném Maxovi. Nízkorozpočtové béčko, ve kterém se představil neznámý a tehdy dvaadvacetiletý Mel Gibson, mělo neuvěřitelný divácký, komerční i kritický úspěch a bylo tedy jasné, že bude následovat (minimálně jedno) pokračování. To přišlo hned o dva roky později v podobě druhého dílu Šílený Max 2 - Bojovník silnic. 

Max Rockatansky (Gibson) býval kdysi ochráncem pořádku. Při snaze uniknout "silničnímu šílenství" mu ale motorkářský gang zabil v prvním díle ženu i dítě. Nyní "šílený" Max se snaží zapomenout a osaměle putuje nehostinnou krajinou světa zničeného válkou o palivo. V postapokalyptické budoucnosti dělá Maxovi společnost pouze jeho pes...a také svérázný Gyro-Captain (Bruce Spence) se svým letajícím strojem.

Šílenec jménem Wez (Vernon Wells) v úvodní scéně ještě spolu s některými svými kumpány Maxe pronásleduje. Wez patří k bandě bojovníků, které velí Lord Humungus (Kjell Nilsson). Banda terorizuje osamělé poutníky a svádí boj o palivo s kmenem shromážděným kolem Papagalla (Michael Preston). Ti mají přístup k palivu a Lord Humungus se tyto "rafináře" snaží přesvědčit nejdříve po dobrém, aby mu k němu ponechali přístup. Max se mezi obě soupeřící skupiny nechce vměšovat, ale události se nevyvinou dle jeho přání. 

První díl Šíleného Maxe měl ještě vcelku realistické pozadí a vazbu k reálnému světu, tak jak ho známe. Miller si tu mohl vyzkoušet v rozlehlých australských reáliích především realizaci akčních scén a automobilových honiček. S postapokalyptickou verzí budoucnosti si tu zatím jen nesměle pohrával. Ve druhém dílu jde už v tomto směru mnohem dál. Po úvodní titulkové sekvenci sestříhané z autentického materiálu filmových válečných týdeníků doprovázené hlasem vypravěče, kterým je dospělá verze malého divokého dítěte (Emil Minty) žijícím s "rafinéry", se Miller už naostro pouští do "regulérního" postapo světa, který ten "náš starý" připomíná jen vzdáleně chytře zvolenými rekvizitami ve formě drobných předmětů, jako jsou malá hrací skříňka nebo brankářská hokejová maska.

Také svého hrdinu Maxe, který byl ještě v prvním díle obyčejným příslušníkem ochránců pořádku a milujícím otcem a manželem, ve druhém díle modeluje jako bezejmenného, ikonického hrdinu, který nemá daleko k westernovému archetypu "muže beze jména" známého v podání Clinta Eastwooda z dolarové trilogie. Tuto podobnost podporuje i fakt, že také Šílený Max v podání Mela Gibsona byl trilogií. Max, a pro druhý díl to platí asi nejvýrazněji, je osamělým "ztraceným" hrdinou, podoben například také japonským róninům - samurajům, kteří ztratili svého pána. V Gibsonovi pak našel Miller kongeniálního představitele málomluvného poutníka/mstitele. 

Miller kladl v celé maxovské trilogii, a zde zvláště, velký důraz především na kinematické kvality filmového média (kamera, střih, zvuk). Celý film působí jako neobyčejně dynamicky natočený akční film plný spektakulárních automobilových honiček a otrlých kaskadérských kousků s minimem mluveného slova. Závěrečná rychle nastříhaná automobilová scéna úprku a pronásledování pak patří mezi to nejlepší, co bylo v tomto směru ve filmu natočeno.

Kameraman filmu Dean Semler tu použil širokoúhlé objektivy, které jen podtrhly rozlehlou a panoramatickou krásu divoké australské krajiny jako stvořené pro ztvárnění nehostinné apokalyptické vize budoucnosti. Pro zesílení této iluze použila kostýmní návrhářka Norma Moriceau neobvyklého mohawského/punkového líčení a kožených "sado-maso" oblečků motorkářů, které kontrastují s bílými kostýmy "rafinářů".

Hudbu, stejně jako pro první díl, pak složil australský skladatel Brian May, který za ni byl nominován na cenu za nejlepší původní hudbu australským filmovým institutem (za první díl ji získal). Druhou nominaci pak získal ještě kameraman Semler. V kategoriích nejlepší režie, zvuk, výprava, kostýmy a střih pak film zvítězil. Získal také ocenění Saturn za nejlepší mezinárodní film na festivalu fantasy, sci-fi a hororového filmu v roce 1982 a ocenění losangeleských filmových kritiků jako nejlepší zahraniční film roku.

Přes celou řadu těchto "dílčích" ocenění je ale Šílený Max 2 - Bojovník silnic kultem, který nestárne, kultem, jehož bravurní kinematografické kvality s úchvatně natočenými a sestříhanými akčními scénami a automobilovými honičkami baví dodnes. Stejně jako v originálních bizarních kostýmech a výpravě dodnes zůstává neodostižným vzorem pro celou řadu následovníků i béčkových a céčkových epigonů. Pro ně všechny, stejně jako pro diváky, představuje Millerův geniální a béčkové zábavný film neutuchající zdroj inspirace.