Tenhle film měl všechny předpoklady být dobrý a ve své době šokovat přímočarostí, erotickým jiskřením, převrácením zažitého modelu silný muž – slabá žena. Pokud patříte k mladší generaci a snímek jste zatím vynechali, zkuste ho přinejmenším ze studijních účelů. Samozřejmě byl překonán svými následovníky, ale trvalo to dlouho. Základní instinkt naplnil celosvětová kina během krátké chvíle, na rozdíl od aktuálních Padesáti odstínů šedi na něj chodily nejen ženy, ale také muži. Autorům se totiž podařilo spojit napětí, erotiku, vášeň i slušný thriller.

Vše začíná dost neobvyklou brutální vraždou bývalého zpěváka rock‘ n‘ rollu. Detektiv Nick Curran (Michael Douglas) a jeho partner Gus (George Dzundza) jsou pověřeni vyšetřováním a jako první a zásadní svědkyni předvolávají milenku oběti – úspěšnou a krásnou spisovatelku Catherine Tramell (Sharon Stone). Vystudovaná psycholožka, chodící zásadně bez spodního prádla, si pohrává s celým policejním oddělením. Podivné shody mezi náměty Catherininých knih a skutečnými osobami i zločiny nedají Nickovi spát stejně jako samotná Catherine. Ačkoliv se brání, relativně brzy propadá jejímu kouzlu i jejím hrám. Přitom se pořád snaží zjistit, kdo stojí za první vraždou a za dalšími podivnými okolnostmi.

Jak už jsem zmínil, film měl slušný základ. Scénář vytvořil autor úspěšného Flashdance Joe Eszterhas (napsal i pokračování, které bylo ale naopak totálním propadákem). Hudbu pro film skládal geniální Jerry Goldsmith, za kamerou stál Jan de Bont, hlavním producentem byl Alan Marshall, který už měl na kontě třeba kontroverzní a úspěšný Půlnoční expres. A konečně – režie se ujal Paul Verhoeven. Zopakuji, že do hlavních rolí byli obsazeni Michael Douglas (ve skvělé formě) a do té doby ne nijak výrazně známá herečka Sharon Stone. Zakrátko byly z obou herců hvězdy první velikosti po celém světě.

Nesmíme zapomenout, že film vstoupil do kin v roce 1992. U nás to byly pouhé tři roky po revoluci, před níž bylo naprosto absurdní, aby takový film byl vůbec v distribuci, natož ve velkých sálech. Ale i ve zbytku světa znamenal snímek jistý průlom. Bořil tabu a konvence. Vedle Catherine, která je sebevědomou, silnou osobností, která má vždy, všude a vše pod kontrolou, jsou tady muži v čele s Nickem, který má nesporné charisma, je nadsamec zvyklý ujímat se velení, ale ve vztahu s Catherine je najednou pouze ve vleku, dopouští, aby si s ním hrála, aby ho doslova ovládla. Po celou dobu navíc není jasné, jestli je k tomu všemu i vražedkyní.

Základní instinkt dokonce získal dvě nominace na Oscara, i když ne v hlavních kategoriích, ale za střih a hudbu. S rozpočtem 49 miliónů dolarů (Padesát odstínů šedi měl o devět miliónů méně) vydělal film v domovských Státech 117 milionů dolarů a celosvětově pak 352 milionů (pořád mysleme na to, že se psal rok 1992). Diváky uchvátilo nejen erotické jiskření, nečekané zvraty, kriminální zápletka, ale zejména skvělé herecké výkony obou představitelů, kdy myslím, že klidně mohu říct, že Sharon Stone od té doby už nic lepšího nezahrála, ačkoliv třeba Specialista je můj oblíbený film.

Ať se zeptáte kohokoli, kdo Základní instinkt viděl „tenkrát“, potvrdí vám, že Sharon byla ztělesněním skutečné femme fatale a přes noc se stala symbolem, který dalece přesáhl věhlas tehdejších i legendárních ikon včetně Marylin Monroe. Inteligentní, krásná, nebezpečná žena, která ví, co má ráda a nestydí se to dát najevo. A je jí jedno, jestli v její posteli skončí muž, nebo žena. Vy si film určitě připomeňte, nebo si ho vychutnejte poprvé, i dnes mu s klidem dávám 80%, protože Základní instinkt je i po letech zatraceně dobrý film.

Oficiální trailer filmu Základní instinkt