Recenze: Zelený sršeň

Vydáno: 13.01.2011 06:00 - Natálie Bergerová | foto: 2010 Falcon

Americký popkorn na francouzský způsob. Comicsová anarchie v té nejlepší komediální pláštěnce. Budoucnost je zelená. Seth Rogen, Cameron Diaz a Christoph Waltz v novém snímku Michela Gondryho.
Byl jednou malý tlustý chlapeček, který sny o záchraně světa pohřbil spolu s utrženou hlavou milované comicsové figurky. A protože tuhle dětskou křivdu svému otci nikdy nezapomněl, revanšoval se po jeho smrti v pubertální pomstě na otcově soše. Jmenuje se Britt Reid - a jeho sen o superhrdinském dobrodružství právě vstal z mrtvých. Zachutná vám americký popkorn z nezávislé kuchyně Michela Gondryho?
Co dělá superhrdinu superhrdinou? Iron Man je bohatý génius. Superman umí létat. Spiderman hází pavučinky. To Britt je jen malým dědicem velkého muže, učebnicový povaleč. Jeho comicsové alter ego Green Hornet (Zelený sršeň) nedisponuje žádnou hyper-cool schopností. Místo toho má zručného asijského supersideckicka, kluka pro všechno, co umí auto během pár hodin transformovat na obrněný batmobil, z bandy grázlů nadělá fašírku a zvláštní cenu by zasloužil za přípravu té nejlepší kávy. To on je pravým architektem nového geroje. Dal mu jméno, identitu i zbraně, Zelený sršeň už je jen Golemem na dálkové ovládání. O další strategii tohoto povedeného párečku navíc nevědomky rozhoduje chytrá blonďatá (sic!) sekretářka, jejímž koníčkem je studium zločinecké mysli. A místo nadšených ovací vděčných občanů má tahle (anti)hrdinská dvojka jako hlásnou troubu otcovy noviny Daily Sentinel. Že jsou to loseři? No jasně! Ale společně se postarají o nejzábavnější comicsárnu poslední doby.
Proč? Dvě slova. Michel Gondry. Francouzský hračička, tvůrce fantaskních videoklipů a reklam, režisér zasněných příběhů o lásce jako Věčný svit neposkrvněné mysli překvapil své fanoušky, když nečekaně hmátl po téhle akční komedii na motivy rozhlasové hry z třicátých let. Přes všechny pochybnosti se tahle sázka na černého koně vyplatila. Gondry totiž dovedně mixuje svoje vizuální kejklířství s konverzační nahláškovanou komikou, takže se na půdorysu bromance rozvíjí klasická comicsová bajka, v níž se s chutí porušují pravidla. A nejen to. Gondry vypráví obrazem, který hýří barevností a futuristickými nápady Speed Racera, ironii a vtip odkoukal od Železného muže a strefování se do comicsového podvozku si vypůjčil od Kick-Ass.
Zatímco samotný příběh je průzračně prostý (rozmarný dědic a šikovný Asiat si hrají na superhrdiny s image zločinců a poštvou proti sobě policii i mafiány), Gondry používá složité narativní postupy a vizuální kouzla, vypráví barevnými tahy na plátně, zrychluje a zpomaluje, rozděluje a spojuje. A divák má co dělat, aby mu stačil. V jedné scéně např. rozdělí lineární příběh na šestnáct filmových políček, které se postupně rozvíjejí a vaše smysly nemají šanci stíhat všechny. Pak zase pomocí jakési předprojekce dá nahlédnout do nitra postavy, do myšlenkových zákrut a plánů, jako když Allenovy postavy mají bubliny nad hlavou. O pár minut později shodí tuhle poutavou podívanou nadupanou hláškou. A pak zpřehlední choreografii bojových scén tím, že tradiční otázku „kdo-koho-jak-proč“ dešifruje červeným a zeleným barevným odlišením fackovacích panáků, takže odpadá otázka, čí je to noha a komu upadla hlava.
Taková postmoderní změť odkazů, narážek, poetických hříček a screwballových konverzačních výměn by se snadno mohla proměnit v nechutný guláš, ale Gondry to nebezpečí pokaždé včas ucítí a vybalancuje. Hraje si se subžánrem komiksové komedie, jež si pranic nedělá z plochých charakterů a banální premisy. Postavy nepotřebují hluboké psychologické podhoubí a shakespearovské monology, přesto i záporáci jako kápo podsvětí Chud/Bloodnofsky (Christoph Waltz) nebo zkorumpovaný státní návladní působí charakterně a bezmála sympaticky, když trousí mezi zuby svoje osmdesátkové hlášky. Svou zásluhu na tom má zejména Waltz, který v roli ruského mafiána našel perfektní rovnováhu mezi karikaturou a kreaturou.
Přestože základní premisa je podobná třeba Temnému rytíři, takže by mohla svádět do temných vod mafiánského dramatu, tenhle sršeň dává zásadně silná komediální žihadla. Je nekompromisní, politicky nekorektní a nebojí se brutálně kopat do comicsových stereotypů a hrdinských klišé. Seth Rogen konečně pro Green Horneta shodil s nadbytečnými kily i otravnou žoviálnost a roli přerostlého děcka se superhrdinským komplexem zvládl na výbornou. S jeho náturou snaživého budižkničemu perfektně kontrastuje rtuťovitost malého Asiata Jaye Chou, který vlastně není sidekick, ale mainkick, protože je jediný široko daleko, kdo při snaze o nakopnutí čehokoliv neupadne naznak. Jeho Kato je atomovou továrnou na hlášky a neotřelá kombinace geeka a ninji se zálibou v klasické hudbě potěší každého správného fanboye. S Rogenem mají na plátně tak třaskavou chemii, že jejich souboj o Cameron Diaz v roli blonďaté žárovky, která chrlí nápady, jim tak úplně nevěříte. Protože tihle dva se pro sebe narodili a z outsidera vystrčeného na lednový termín vyrobili nečekanou hitovku. A proto je třeba říct to nahlas: „Jedno žihadlo nestačí. Monsieur Gondry, máte zelenou!“
P.S. Jediným zádrhelem zůstává ono proklínané 3D. Je něco shnilého v království třetího rozměru, když si během projekce několikrát pro kontrolu sundáte brýle, abyste zjistili, že je to zhruba dvakrát lepší, než s nimi. Někde je 3D "jen" navíc, jinde vyloženě irituje jako mimořádně otravný hmyz. Rozmázněte ho.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY