Pokud lze o některém filmu napsat, že jste ho neviděli, dokud jste nezhlédli 70mm kopii v kině, platí to bezpochyb o Playtime francouzského režiséra, scenáristy a herce Jacquese Tatiho. Pokud si v listopadu plánujete udělat výlet do Spojených států, nechte to až na 7. 11., kdy do distribuce znovu vstoupí Playtime.Bude se jednat o zcela novou kopii, která bude ve 4K, a tak vám neunikne přehršel gagů, která je umístěna do druhých a dalších plánů jedněch z nejpromyšlenějších obrazových kompozic, jaké kdy spatřily světlo promítačky/projektoru.
Megalomanský počin, zobrazující svět jako surreálnou jízdu na cirkusovém kolotoči, byl posledním filmem, který Tati realizoval. Mezi jeho předposledním snímkem Můj strýček a vznikem Playtime přitom uplynulo jedenáct let, ale čekání se - jak praví jedna žurnalistická floskule - vyplatilo. Výstavba Tativillu, představujícího městečko viděné ve filmu, a přepečlivá choreografie pohybu postav v předkamerovém prostoru je něčím, čemu se zatím málokterý počin světové kinematografie dokázal alespoň přiblížit. Na upoutávku lákající na znovuuvedení se podívejte níže:
