spojeny s výraznou autorskou osobou či duem tvůrců, ať jsou to David Lynch a Marc Frost v prvním, či Cary Joji Fukunaga a Nic Pizzolatto v druhém případě. Oba kultovní počiny jsou žánrově zařaditelné mezi tzv. "mystery", tj. příběhy se záhadou, která je postupně odhalována, přičemž ta může mít jak nadpřirozené vysvětlení, tak může mít podobu pozemsky přízemní.
Spolu s rozřešením ústředního tajemství (Kdo zabil Lauru Palmer? Kdo je Žlutý král?) se pojí i vyostřené reakce diváků, od adorace po odmítnutí. Pro Městečko Twin Peaks je přitom než whodunit (kdo to udělal a proč) důležitější, že jde o velmi sebeuvědomělou hru s vyprávěním, stylem, žánrem a významy, která cílí na poučené publikum, které má nakoukáno a snadno odhadne vývoj konvenčněji pojatých žánrovek.
Na konci prvního dílu je přitom naznačeno, že případ zdaleka není uzavřen, protože se nedávno objevily vraždy podobající se již objasněnému zločinu - a za nové může být zodpovědný jeden ze dvou vyslýchaných detektivů. Nejenom že nedůvěra k výsledkům policejní práce a dlouholeté řešení jedné rituální vraždy představuje antitezi k pořadům typu CSI, kde si v jedné epizodě dokonce samotní tvůrci prostřednictvím postav sebeironicky utahují, kolik toho za tak krátkou dobu forenzní tým stihne. Především se zpochybňuje spolehlivost samotného vyprávění, kdy především v páté části se dění, jak je ukázáno, rozporuje s tím, jak ho líčí oba detektivové.
Důraz je kladen na proces samotného vyšetřování, a tak je Temný případ zástupcem procedurálního dramatu, které je víc než polovinu svých osmi částí mysteriózní podívanou, než se v posledních dílech překlopí do hixploatace. Veškerá očekávání spojená s významovou komplexností (Rustovým oblíbeným filozofem je Nietzsche, kterého často parafrázuje a od kterého má zjevně rád Soumrak model) jsou tak podvracena příklonem k "nižšímu" (sub)žánru. V duchu dobových proměn zobrazování Jihu je ústřední střet dvou individualit (Rust, Marty), z nichž jeden místo až moc dobře zná a překračuje zákon k dosažení svého (Rust), zatímco druhý se musí naučit být jako životem protřelejší (Marty).
Vyprávění se ale od této (sub)žánrové konvence odklání, když se ve své druhé polovině zaměřuje víc na postavu Rusta procházejícího vývojem a v epilogu katarzí, než v první polovině dostatečně prokresleného a představeného Martyho. Je to právě Rust, kdo se vyrovnáním se s monstrem musí naučit být jako Marty. Ne každý ale odklon od poetických tradic parťáckého filmu, procedurálního dramatu a hixploatace ocení.
Zvlášť když příklon k poslednímu (sub)žánru zpětně určité prvky postaví do zcela nového kontextu, ve kterém se antalogie jako kdyby zříkala preferovaného nietzscheovského náhledu na svět. Pro některé bude Temný případ představovat ukázkovou definici hypeu, z kterého si budou pamatovat jenom izolované pasáže (např. často zmiňovanou skoro šestiminutovou scénu na jeden záběr). Jinými slovy, nepřistoupí na hru založenou na tom, jak spolu jednotlivé prvky (ne)komunikují. Nejenom sovy totiž nejsou tím, čím se zdají být. (MS)
BLU-RAY:
Pozn.: seriál a bonusy recenzoval Marek Slovák (MS), obraz a zvuk Martin Bubrín (BM).
OBRAZ A ZVUK:
Více než k samotnému seriálu má Temný případ blíže k filmu, což se netýká jen jeho obsahových a formálních kvalit, ale také vizuálních. „Filmovost“ a vytříbená estetika šla vypozorovat i při sledování v nižším rozlišení v televizi, aktuální přepis osmi epizod na trojici vysokodefiničních disků působivý styl však umocňuje a dodává mu look, který by záviděl nejeden film. Kabelová stanice HBO zkrátka nabízí další ukázku toho, jaké péči by se mělo dostat oblíbenému seriálu na domácích nosičích. Už úvodní, vizuálně velmi vytříbená titulková sekvence je kapitolou samou o sobě. Fungují v ní jak působivé prolínačky, dvojkompozice založené na barevných kontrastech, tak zapojení přeexponovaných triků pro vytvoření úchvatných obrazů. Když se poté rozjede samotná epizoda, udiví Temný případ svým perfektně ostrým a jasným obrazem, v němž se neztratí sebemenší detail, který se byť jen tak mimoděk nachází v záběru. Ze samotného výběru lokací zase dýchá velmi autentická atmosféra – ať už jde o zaplivaný lokál, vyprázdněné prostředí policejní kanceláře nebo scény v přírodě či městech, vždy je díky zvolené barevné paletě dosaženo maximálního účinku (například teplé barvy venkovského prostředí). Opravdovou pastvu pro oči zajišťují letecké záběry, kterých je v každém díle několik. Jelikož se natáčelo v americké Louisianě, lze vidět spoustu pozoruhodných záběrů krajiny, bažin a polí nebo naopak industriálního prostředí města. A pak je tady samozřejmě ten propíraný šestiminutový záběr na konci čtvrté epizody, který by byl úchvatný, i kdybyste se na něj dívali třeba na mobilu. A to ne jen z hlediska obrazové stránky, protože ta zvuková zajišťuje podobně imerzivní účinek. Stejně jako obraz totiž přesně koresponduje se zvoleným prostředím a dodává mu dojem naprosté autenticity – pole, výslechové místnosti, zaplivané hotely a bary, interiér auta nebo přeplněné stany plné věřících tak dýchají vlastním životem. Ruchy okolního prostředí jsou navíc opět perfekcionisticky odděleny od ostatních zvukových složek, takže se dialogy stávají dokonale srozumitelnými. Korunu tomu nasazuje i působivý a atmosférický soundtrack T-Bone Burnetta, jenž dokresluje scény se stejnou působivostí jako ostatní realizační složky. Temný případ zkrátka zní stejně dobře, jak vypadá… a jelikož se na disku nachází jen anglická, francouzská nebo španělská 5.1 zvuková stopa, český dabing výjimečně hodnotit nemůžeme (nadabovaný Cohle musí být noční můrou každého fanouška seriálu). (BM)
Přitom "papírově" je výbava velmi slušná: dva volitelné komentáře, prodloužené scény, film o filmu, krátký featurette ke každé epizodě, tematické rozhovory s představiteli dvou hlavních mužských rolí a rozhovor scenáristy a skladatele hudby (plus preview a rekapitulace pro osvěžení/navnazení). Dohromady tři a půl hodiny navíc (cca dvě hodiny audio a hodina a půl video bonusů). A to přitom nebylo vyčerpáno vše, jak dokazuje vystřižená scéna níže, která ani na jednom ze tří disků není.
Kde je tedy problém, když ne v množství a (když) je bídná lokalizace u seriálů na našem trhou normou? A co je zároveň jediným důvodem snížení hodnocení, když všemu ostatnímu - seriál, obraz, zvuk, menu - není co vytknout? Pokud tipujete zklamání, jste vedle, protože na hlubší reflektování fenoménu v jeho komplexnosti chybí potřebný odstup. Jestli si myslíte, že nespokojenost vychází ze srovnání s nabídkou jiných u nás (ne)vydaných seriálů, pletete se, jelikož prvotřídní konkurence (např. Městečko Twin Peaks: The Entire Mystery, Hannibal - 2. sezóna, Akta X - 9. sezóna) je spíše výjimkou z pravidla.
Důvod je jeden: kvalita. Respektive dva od toho odvislé: krátká stopáž nedovolí se ničemu věnovat opravdu podrobně a tato tematická roztříštěnost vede k užívání hned několika rétorických rejstříků making-of materiálů, ale chybí další, který by všechny ostatní sjednotil. Vystřídá se rejstřík hvězd (Zaostřeno na Matthewa McConaugheyho a Woodyho Harrelsona), který zároveň odpovídá rejstříku natáčení jako těžké dřiny a zároveň zábavy (stejně jako v Jak se točil Temný případ).
Prostor je pouze v audiokomentářích, ale ty jsou pouze u dvou z osmi epizod. Někomu by mohlo přijít rozumnější nahrát dodatečnou audio stopu k prvnímu a poslednímu dílu, ale volba čtvrté a páté části má své opodstatnění, když v seriálu tyto představují určitý zlom. Scenárista Nic Pizzolatto a skladatel T Bone Burnett mají sice několik zajímavých postřehů, ale velmi často jenom sledují dění, aniž by se k němu vyjadřovali (pokud za vyjádření neslyšíme jejich smích, když jsou potěšeni přednesem herců).
Ve společném rozhovoru Hovoří Nic Pizzolatto a T Bone Burnett se vyjádří k velké spoustě věcí (hrdinský status protagonistů, reprezentace ženských postav, užití písní ad.), ale jsou limitováni čtvrthodinovou stopáží. Povídání McConaugheyho a Harrelsona v Zaostřeno je zase osmiminutovým sestřihem historek z natáčení několika stěžejních scén (večeře, povídání v baru, rvačka apod.).
Pohled do zákulisí slibuje Jak se točil Temný případ, ale navzdory přítomnosti jinak nepříliš reflektovaných profesí (např. promluví člověk starající se o výpravu) se přechází od jednoho tématu k druhému (natáčení na digitál, volba lokace, výprava a rekvizity ad.). V patnácti minutách se toho stihne mnoho, ale nic dostatečně. Alespoň částečnou náhradou je jednoznačně nejlepší bonus Průvodce epizodami, kdy ke každé epizodě je jedna čtyř až pětiminutová featuretta (dohromady mají třicet pět minut), ve které mluví především Nic Pizzolatto a režisér Cary Joji Fukanaga.
Jejich vyjádření k vystřiženým scénám se ovšem nedočkáme. Jsou pouze dvě (ke třetí a osmé epizodě) a spíš než "vystřižené" by na ně sedělo označení "prodloužené": šestiminutová nesestříhaná řeč kazatele a čtyřminutová přehlídka záběrů krajiny. A to je, pokud nepočítáme rekapitulaci a preview u skoro každé části (dohromady cca čtvrthodina), bohužel vše. Několik zajímavých trivia a místy zajímavé interpretace, ale nic, pro co byste museli pořizovat Blu-ray, pokud si via online distribuci pořídíte (Full) HD verzi seriálu. (MS)
ZÁVĚR: