Michel Gondry se etabloval jako tvůrce originálních hudebních klipů a reklam. Do světa kinematografie vstoupil s velmi úspěšným a oceňovaným snímkem Věčný svit neposkvrněné mysli, jehož úspěch se mu podle mnohých nepodařilo zatím překonat. Přesto se Gondrymu nedá upřít vysoká míra představivosti, schopnosti neotřele experimentovat s filmovou řečí i zaběhlými stereotypy. 
Jako důkaz může posloužit i jeho předposlední experiment – autorský animovaný dokument ve formě rozhovoru Je muž, který je vysoký, šťastný? – do jehož tvorby se pustil mezi přípravou Pěny dní a střihem Zeleného sršně. Stačí ale osobitý přístup k uchopení vědce takového formátu? Noam Chomsky je jedním z nejvýznamnějších lingvistů současnosti, filozof, aktivista a kritik současného dění. Je považován za nejpřínosnější postavu současné teoretické lingvistiky a bytostného intelektuála, aniž by sám o sobě takto uvažoval. Jednoduše řečeno jde o velmi vzdělaného člověka, jehož znalostem a inteligenci lze těžko konkurovat. Zvlášť pokud se diskuse pohybuje na jeho půdě a Michel Gondry bohužel takový rámec z části zvolil.
Celý snímek má téměř deníkovou formu – mezi Gondrym a Chomskym proběhne série rozhovorů v delším časovém rozpětí a na otázkách, které režisér klade, je patrný vliv situací a rozpoložení, v nichž se po dobu natáčení a postprodukce nacházel. Výsledek pak působí spíše jako katarze, jíž si autor prochází, než jako pokus o ucelený obraz konkrétní osobnosti. Michel Gondry sám v animovaném dokumentu popisuje okolnosti, které ovlivňují průběh vzniku filmu. 
Nacházel se mezi končícími pracemi na Zeleném sršni a přípravami Pěny dní, onemocněla mu matka, animace byla zdlouhavá a pracná, takže se otevřeně přiznává k recyklaci některých, již použitých pasáží. Při rozhovorech s Noamem Chomskym občas dochází k faktickým nedorozuměním plynoucím jednak z jazykové bariéry a jednak z Gondryho neznalosti problematiky, o níž Chomsky hovoří. Přesto, jak sám také uvádí, nemůže přestat, jako by problematický a náročný vznik filmového díla byl způsobem, jak ukotvit sám sebe.
S tím korespondují i otázky, které Michel Gondry Noamu Chomskému pokládá. Nemá pevný koncept a ptá se na to, co ho právě zajímá. Volně asociuje, přeskakuje od jednoho tématu k dalšímu, zdánlivě nesouvisejícímu. Míchá osobní otázky s otázkami po obecném světonázoru a čistě teoretickými lingvistickými dotazy, přičemž Chomského odpovědi se vždy nezbytně prolínají s profesní orientací, což je pole, na němž se Gondry prostě neorientuje. A právě v tom spočívá největší háček celého snímku. 
Michel Gondry je bez diskuzí velmi inovativní a osobitý tvůrce. Styl obrazové koláže a kombinované animace zvolený pro tento snímek má velký potenciál. Mixuje reálné záběry a kresby, které dál uvádí do pohybu podobným stylem, jako to například už jednou udělal v Nauce o snech. Navíc rámuje celý obraz jako filmové okénko a propojuje záběry zvukem pohybu filmového pásu v kameře nebo promítačce. Nejprve vizuálně duplikuje to, co slyšíme z rozhovorů, ale postupně se z pouhé ilustrace stává obrazový dialog, rozvinutí vizuality za hranice primárního významu vyjádření.
Gondry bezesporu navýsost originálně doplňuje svou myšlenkovou asociativnost animací, díky níž rozvíjí a přimíchává další roviny filmového vyjádření. V tom spočívá jeho síla. V čem však poněkud pokulhává, je představení Noama Chomského jako komplexní osoby – ať už vědce, aktivistu nebo čistě soukromou osobu – a to je u takové postavy jednoduše škoda. Snímek Je muž, který je vysoký, šťastný? pak zůstává pouhým osobním rozhovorem, skoro samoúčelnou hračkou byť kreativního tvůrce, bez širšího záběru nebo hlubšího dosahu. Nicméně jak sám ve filmu prohlásí Noam Chomsky: „V čem spočívá pointa toho být lepší než druzí?“
