Začalo to v září 2008. Joaquin Phoenix veřejně oznámil, že končí s filmovou kariérou a hodlá se věnovat hudbě. Řadu fanoušků a filmařů tím tehdy šokoval a bulvární novináři měli nadlouho o čem psát. Přestože výraz hoax byl v souvislosti s hercovým prohlášením spojován hned několikrát, nikdo asi netušil, kam až se celá situace vyvine. Zatímco totiž Phoenix veřejnosti přesvědčivě lhal o hereckém důchodu, za jejími zády sehrál jeden ze svých nejlepších výkonů kariéry ve filmu, který se vydával za autentický dokument o jeho nové, neúspěšné kariéře hiphopera a s ní spojeným společenským pádem až na samotné dno. Dva roky na veřejnosti předstíral arogantní lidskou trosku a mnoho lidí mu ji uvěřilo. Teprve až několik dní po uvedení snímku na podzim loňského roku jeho tvůrce Casey Affleck konečně přiznal, jak to s jeho režijním debutem bylo doopravdy. S myšlenkou natočit I'm Still Here přišli oba herci společně. Casey Affleck a Joaquin Phoenix byli blízkými přáteli už jako dospívající teenageři a dokonce je pojí i příbuzenské pouto (Affleck má za manželku Phoenixovu mladší sestru Summer, též herečku). Jejich záměr tematizovat sebedestrukci celebrity ve vztahu k médiím a jejím konzumentům se jim povedl výtečně. Po dva roky mystifikovali celý filmový šoubyznys, a to i s vědomím, že Phoenix, držitel dvou nominací na Oscara za filmy Gladiátor a Walk The Line, dost pravděpodobně značně ohrozí svou budoucí hereckou kariéru. Právě Phoenixova odvaha riskovat a zarputilost, s jakou se do projektu ponořil, dodává filmu další rozměr. V Affleckově režijní prvotině se Joaquin Phoenix obnažuje až na kost. Jeho (pseudo)portrét psychicky nestabilního, vulgárního a agresivního egomanika poznamenaného komplikovaným vztahem s otcem a potýkajícího se s drogovou závislostí a traumatem ze zneuznání jeho hudební dráhy je plný excesů čítajících osobní konflikty, fyzická napadení, sex s prostitutkami, obnažená přirození, zvratky či výkaly. Kdysi atraktivní hvězda, po níž šílely ženy po celém světě, se proměňuje v obtloustlého, vulgárního pobudu, kterému chybí jakákoliv soudnost. Sean Combs aka Puff Diddy je pro něj největší autoritou, jako mentor hudebně nenadaného Phoenixe ovšem brzo opouští a z jeho producentské podpory sejde. Kontroverzní hudební vystoupení Joaquina Phoenixe jsou však ryze autentická a filmový divák žasne stejně jako tehdy všichni nic netušící pod pódiem, kteří si bývalou hollywoodskou star hromadně nahrávali na video. Stejně tak je autentická hercova diskutovaná účast v populární Noční show Davida Lettermana, který Phoenixovu nafoukanou apatičnost památně glosoval větou: "Joaquin, I’m sorry you couldn’t be here tonight." Fakt, že velká většina diváků vůbec netušila, že sleduje fikci, mohl lehce zapříčinit solidní otřes jeho fanklubem. Přitom výkon Joaquina Phoenixe přímo volá po Oscarovi (to by ovšem akademici nesměli být tak prudérní a nedávat ceny netalentovaným hercům v rolích křesťanských šiřitelů lásky). Jak už bylo řečeno, o konci Phoenixovy kariéry se mluvilo jako o novinářské kachně, nicméně o pravosti dokumentu zachycujícího jeho smutný pád na dno jen tak někdo nepochyboval. Z recenze autority mezi americkými kritiky Rogera Eberta, kterou publikoval 7. září loňského roku (tedy v době uvedení I'm Still Here do kin), je evidentní jeho plná důvěra v autentičnost viděného materiálu. V úvodu napsal: "If this film turns out to still be part of an elaborate hoax, I'm going to be seriously pissed," a dlouze vyjádřil upřímné přání v to, aby se natolik talentovaný herec, jako je Joaquin Phoenix, dal zase do pořádku, a v souvislosti s tím připomněl zdařilý comeback jeho kolegů Roberta Downeyho Jr. a zesnulého Dennise Hoppera. Ani ne deset dnů na to Casey Affleck v rozhovoru pro New York Times přiblížil skutečnou podstatu filmu, když řekl, že se nejedná o dokument, ale o vynikající herecký výkon, čímž přiznal jeho fiktivnost. I’m Still Here má obrovský potenciál stát se kultovním filmem, o kterém se ještě dlouho bude mluvit. Celá aféra kolem něj Hollywoodem slušně zarezonovala. Zmiňovaný skandál spjatý s Lettermanovým pořadem odvysílaným začátkem února 2009 (mimochodem Joaquin Phoenix se 22. září 2010 do Lettermanovy Noční show vrátil, tentokrát již "mimo roli"), se odrazil i na udílení Oscarů nedlouho poté. Ben Stiller tehdy při uvádění ceny za nejlepší kameru imitoval Phoenixovo veřejností odsuzované chování v show slavného moderátora. Co však Stiller mínil jako podporu kolegy, o jehož skutečných záměrech sám jakožto aktér I'm Still Here jako jeden z mála věděl, většina pochopila jako ironický výsměch, což celé události přidalo na skandálnosti. Obdobně jako údajné sexuální harašení Caseyho Afflecka, z něhož byl obviněn dvěma kolegyněmi ze štábu. I když Phoenix s Affleckem několikrát dali najevo určité zklamání z toho, že veřejnost se spíše než pravou podstatou filmu a jeho hlubší myšlenkou zabývala tím, jestli je Phoenixovo prohlášení o konci kariéry pravda, nebo ne, rozhodně se nemusí cítit jako poražení. Dva roky vodili za nos celý šoubyznys a riskovali při tom všechno. Role, kterou Phoenix celou dobu téměř bezchybně hrál, jistě představovala velkou psychickou zátěž a přitom z celého projektu jde zřetelně cítit velký nadhled obou aktérů. Například vtipně pojmenovaná produkce filmu jako They Are Going to Kill Us Productions mluví za vše. Sám Roger Ebert, který se dušoval, že pokud se ukáže, že I'm Still Here je podvod, bude skutečně naštvaný, se za herce-provokatéry postavil. Ve stejný den, co Phoenix znovu vystoupil v Lettermanově show, se ukázal jako opravdový profesionál a namísto urážlivé glosy s nimi publikoval dlouhý rozhovor, v němž ozřejmují své záměry. Na rozporuplnosti hodnocení, kterého se jejich snímek dočkal jak od kritiků, tak diváků, to však zřejmě nic nezmění. Přestože jej mnoho z nich bezmyšlenkovitě odsoudilo, v budoucnosti rozhodně neupadne v zapomnění. Byť se mu zatím nedostalo patřičného docenění, rozhodně se jedná o jednu z filmových událostí roku.