Čas od času se v Hollywoodu stane, že v jednom roce vzniknou na jedno téma dva filmy, které spolu mají dost společného. Těžko říct, zda je to náhoda, každopádně je to realita. Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na loňský rok, kdy jsme se setkali s dvěma likvidacemi Bíleho domu (Pád Bílého domu, Útok na Bílý dům). Letos nastala podobná situace znovu a ústředním námětem se tentokráte stává mýtus o Herkulovi. Svou vizi nám už představil Renny Harlin, jehož kritici i diváci nemilosrdně odstřelili. Nyní je na řadě Brett Ratner a jeho verze příběhu.

Ta ale nevychází z klasických řeckých bájí a pověstí, nýbrž z méně známého komiksu zesnulého Stevea Moora Hercules: The Thracian Wars. I tady Herkules splnil pověstných dvanáct úkolů, hned poté se ovšem stává žoldákem a společně se svými věrnými putuje po Řecku a každému, kdo je ochoten zaplatit zlatem, nabízí svou ochranu. O pomoc ho jednoho dne požádá slovy své dcery samotný thrácký král, jenž čelí vzpouře a doufá, že velebený hrdina jí udělá konec. Ten práci přijímá, až příliš pozdě ale pochopí, že při řešení tohoto problému si bude muset vzpomenout na to, kým kdysi byl.

Jestli na něco Hercules doplácí, jsou to veliké ambice, které evidentně má. Moc moc by chtěl být dalším epickým sandálovým velkofilmem a časem možná i klasikou. V tom mu ale brání hned několik věcí. První z nich je režírující Brett Ratner, který "nezklamal" a opět servíruje svou typicky nezajímavou a nezáživnou rutinu. Nedokáže zkrátka natočit jediný invenční záběr, jedinou adrenalinovou akci, prostě vůbec nic.

Nálady střídá, jak se mu to hodí, a v jedné chvíli se bere vážně a nechává chrabrého bijce mudrovat o těžkém životním údělu, bojovat s traumaty minulosti a vyprávět o důležitosti rodiny, aby ho za pár sekund nechal vtipně hláškovat, dělat různé komické narážky a vyprávět dvojsmyslné příběhy. Proto je velmi těžké se na film nějak "naladit", protože přebíhá od extrému do extrému.

O epičnosti se nedá mluvit ani náhodou, protože film vypadá překvapivě hodně lacině a televizně a nic na tom nemění ani "lákadlo" v podobě třetího rozměru, který je naprosto zbytečný, protože většina snímku se odehrává ve tmě, takže logicky není vidět skoro nic. Když už vynikne, je využit tím nejprimitivnějším způsobem (šípy letící "ven z plátna", pěst mířící na diváka atd.). Celé to tak připomíná spíše jakýsi pilotní díl nového seriálu a ti, kteří vyrůstali v devadesátých letech, si často dost možná vybaví populární sérii s Kevinem Sorbem.

To už pak asi nikoho nepřekvapí, že příběh de facto nedává žádný smysl, je strašlivě předvídatelný a to, jestli tu dojde k nějakému zvratu, nikoho v podstatě nezajímá. Postavy jsou zcela irelevantní a plní jen tu nejzákladnější funkci a žádná není natolik charismatická, že by si získala nějaké větší sympatie. Jedinou výjimkou je právě titulní Hercules, jemuž propůjčil svou tvář a hlavně svou muskulaturu Dwayne Johnson.

Tento bývalý wrestler, který kvůli roli prý dokonce ještě nabral na svalové hmotě, je naprosto ideálním představitelem mytologického hrdiny a v rámci svých možností je velmi dobrý, nechtějte po něm ale hlubší citové projevy. V akci je nicméně nepřekonatelný a jde z něj potřebný strach a vzbuzuje respekt. O to víc mrzí, že hraje v tak nevydařeném filmu. Z obsazení pak stojí za zmínku ještě úděsně přehrávající Joseph Fiennes, jenž tu má ale víceméně cameo, a zejména John Hurt, který si byl zřejmě vědom, v čem to hraje a občas to divákovi připomene. 

"Třešínkou na dortu" pak je bohužel český dabing, který snahu o jakýs takýs humor (který v originále fungovat může) totálně zabíjí a výběr Bohdana Tůmy jakožto Johnsonova dabéra považuji za omyl roku. Pokud můžete, opravdu se mu vyhněte, ačkoli jeho nasazení vzhledem k tomu, že jde vlastně o film pro děti, plně chápu.

Občas je vidět, že tvůrci měli docela dobrý nápad, jako třeba ten, kdy záměrně upozorňují na to, že Herkules je vlastně mýtus a nikdo nemůže dokázat, že je synem nejvyššího boha. Škoda ale, že tento motiv je silně nevyužit a je pouze naznačen a letmo zmíněn. Nepochybným kladem je i to, že to celé není dlouhé a v nastalém chaosu se divák nikdy dlouho nenudí. Hercules je tak ve výsledku naivní film, z něhož budou mít radost snad jen dětští diváci, pro něž se tu skrývá docela dost zábavy a atrakcí. Ostatní si nejspíš jen povzdechnou a mávnou rukou nad další promarněnou příležitostí. Tak třeba to Herkulovi vyjde do třetice.  

Český teaser filmu Hercules / Hercules