To, co zachycuje v adaptaci knižní předlohy spisovatelky Joyce Maynard, se veskrze jeho dosavadní filmografii vymyká, ale rozhodně to neznamená, že ve špatném slova smyslu. Už jenom nejsme v žánru satirické komedie, v níž v hlavních rolích vystupují cynické postavy, ale v melodramatu o netradičním vztahu, jenž vznikne během jednoho víkendu v americkém maloměstě sedmdesátých let. A to mezi uprchlým trestancem Frankem (Josh Brolin) a jeho rukojmí, zlomenou ženou Adele (Kate Winslet) – jak žánr filmu napovídá, po čase se mezi nimi vytvoří silné pouto, které ale nemůže trvat věčně.
Prodloužený víkend ale není jen „ubulené“ melodrama pro ženské divačky. V paralele nečekaného sbližování dvou postav a jejich minulosti (Frankův tragický osud) se odehrává také další z coming-age-stories, tedy příběhů o dospívání, jenž obstarává třináctiletý syn Adele Henry (mladý objev Gattlin Griffith) – stejně jako v loňském Mudovi nebo jiných podobných snímcích se i tady Henry dozvídá, že život nejsou jen bezstarostné letní prázdniny. To vidí hlavně na postavě Franka, nebezpečného trestance, jemuž poznamenala život jedna zásadní událost v minulosti, ale zároveň i chlapského a laskavého muže, v němž zhlédne otcovskou figuru.
Reitmanův jednoduchý příběh zkrátka nese spoustu nosných „lidských“ témat, z nichž pramení hlavně spousta diváckých emocí. Nepřekvapuje sofistikovaností vyprávěného, ale spíše se zaměřuje na mnoho filmařských detailů (ty zdůrazňují intimitu – záběry na ruce, vlasy apod.) ve snaze zachytit subjektivní vnímání postav a nostalgickou atmosféru. Aby také ne, když je snímek vlastně retrospektivním vyprávěním starého Henryho, který zkušenosti z onoho víkendu využil ve svém pozdějším životě.
Možná jde sice o nejslabší snímek z režisérovy filmografie, ale rozhodně má stále daleko od označení melodramatického kýče. Na to je Reitman moc pedantní a „moudrý“ tvůrce, u něhož se jedinečná vize přetavila ve velmi solidní výsledek.
Má cenu se opět rozepisovat o obrazové a zvukové kvalitě filmu, která je již tradičně ošetřená na výbornou? Prezentace ve Full HD je totiž čistá, dokonale ostrá a bohatá na různorodé detaily. Vynikne tak prázdninová retro stylizace v teplých barvách, stejně jako dobové kostýmy nebo velké celky zabírající město a přírodní scenérie. Některé záběry snímané za tzv. magické hodiny (západ slunce) jsou přímo úchvatné. Obecně se k vizuální prezentaci nehodí říci křivé slovo, protože vypadá přesně tak, jak by měla kvalita modrého disku vypadat.
Stejná věc platí i u zvuku. Dialogy jsou bezproblémově odděleny od okolních ruchů prostředí a obecně vynikne i melodramatická hudba skladatele Rolfeho Kenta, která emocionálně podkresluje scény. Nic nezkazíte ani českým dabingem, který obecně nijak výrazně neubírá na kvalitě samotného filmu.
BONUSY
Jelikož nejde o žádný hollywoodský blockbuster, nýbrž malý snímek, nabízí disk Prodlouženého víkendu pouze trojici bonusů – ale zato informačně výživných. Mimo informativní komentář režiséra, kameramana Erica Steelberga a prvního asistenta režie Jasona Blumenfelda, kteří rozebírají vše od jednotlivých scén, lokací, castingu, příběhu, hereckých výkonů až po anekdoty z natáčení, stojí za to hlavně půlhodinový dokument o filmu Konec léta: Jak se točil Prodloužený víkend. Ten v podstatě přinese podobné informace jako komentář, jen zasazené do obrazové podoby – kromě tradičního vychvalování herců a tvůrců a sdílených historek z natáčení je nejzajímavější poslouchat, jakým způsobem Jason Reitman k celému filmu přistupoval a jaké zvolil prostředky k dosažení svých cílů. Disk doplňuje ještě několik vynechaných scén, které však na vyznění celku moc nepřidávají.
