Psychologický thriller Radima Špačka je na nejlepší cestě stát se českým filmem roku 2010. O jeho kvalitách ale nejlépe rozhoduje to, jakou míru empatií si k němu člověk poznamenaný dobou vypěstuje.
Kritiky nelžou. Celovečerní debut režiséra Radima Špačka lze opravdu přiřadit k tomu lepšímu, co nám porevoluční český film nabídl. O nějakém zásadním dílu, které mění tvář tuzemské kinematografie, však hovořit nelze. Na to je až příliš přízemní a odtažitý. Hlavním rysem snímku je bezpochyby jeho neokoukanost, jelikož se standardní české distribuci vymyká snad ve všech směrech. Nesází na známé tváře, retro zabarvení či tragikomiku,
Pouta jen chladně a bez zaujetí znázorňují smutnou dobu v celé její "kráse". Přitom si neberou žádné servítky.
Čím si snímek bezpochyby získal tolik pozitivní odezvy, tím jsou detailně prokreslené charaktery. Figurky v neúprosném politickém systému, které nesměřují za žádnými cíli, rozehrávají komorní hru bez jednoznačných vítězů. Žádného jednoduchého černobílého ztvárnění se nedočkáme, postavy jsou dvojznačně nastíněné charaktery, které v jednu chvíli naprosto chápete, a v druhé byste jim nejradši přerazili tučný telefonní seznam přes hlavu.
Ve středu všeho dění je příslušník tajné policie Antonín Rusnák, který je znuděný vším okolo sebe. V hlavě mu přeskakují kontrolky mezi mohutnými záchvaty vzteku a nekonečným vnitřním neklidem. Je to slaboch, který však se svou mocí dokáže lidem udělat ze života peklo. Zničehonic se tak upne na mladou dívku Kláru, se kterou si užívá stíhaný disident, a rozhodne se ji za každou cenu získat a zničit vše, co by mu stálo v cestě. Ani ta však pro něj není nějakým milostným objektem, nýbrž útěkem od osobního boje s rutinní všedností, která ho ničí den co den.
Na papíře to možná zní celkem normálně, ale výslednou podobu dal postavě Antonína až výtečný Ondřej Malý, bez něhož by byla
Pouta jen polovičním zážitkem. Strhující herecký výkon, který dává připomenout padouchy od Hanse Landy, Daniela Plainviewa až po Karla Kopfrkingla, se může bezpochyby řadit k tomu nejlepšímu, co jsme mohli v nedávné době vidět. Svým osobitým podáním divákům představil jednoho z nejlepších padouchů v českém filmu vůbec. Škoda jen, že ne v zásadnějším díle.
Ač snímek dosahuje nezaměnitelných kvalit, nelze mu upřít zbytečně natahovanou stopáž, přičemž jen neustále omílá známé věci. Takhle se jedná o nadprůměrnou, leč nevyrovnanou hru, která je v určitých momentech dech beroucí, a v jiných zase zdlouhavá a kostrbatá. Stylové minimalistické (místy až televizní) pojetí chápu, stejně jako dokonale plíživou kameru, která pomalým odhalováním mizanscény a situací dopomáhá k vykreslení tíživé atmosféry,
Pouta ale v jádru zůstávají nevyrovnaným filmem, který mohl být po mírné redukci stopáže klidně údernější a více strhující.
Nepopírám však, že lidem poznamenaným dobou - a já se mezi ně rozhodně nepočítám - tato chladná minimalistická sonda do duše ztrápeného estébáka a totalitního Československa řekne víc. Ba co víc, všechny zápory avizované touto recenzí ještě posílí jejich autentický zážitek z tohoto filmu.
DVD obsahuje výborný videoklip skupiny WWW s názvem
Pikola, který ve filmu zazní při závěrečných titulcích. Netradičně zapojuje hlavní postavu Antonína do děje a ještě podtrhne jeho zvrácenou osobnost. Na disku dále naleznete vynechané scény a nepovedené záběry, které však nic zásadního neprozradí.
TECHNICKÁ SPECIFIKACE
Zvuk:
5.1 Dolby Digital čeština
Titulky:
české, anglické
Obraz: 16:9, 1,85:1