TŘI DNY MARATÓNCE STEVEA ROGERSE
Už úvodní záběry na ranní běhání kolem Washingtonova monumentu dávají tušit, odkud si tvůrci berou inspiraci – od nostalgického válečného retra prvního dílu se Captain America stává moderní konspirační podívanou, zároveň sedmdesátkovým retrem ve stylu paranoidních politických thrillerů aktualizovaných pro dnešní dobu. Nakládání to však není příliš důsledné, spíše jde jen o jednoduché kopírování několika základních stylistických prvků nebo typů scén zahrnujících hlavní postavu ve víru politických machinací, v nichž neví, komu má přesně věřit. V těchto aspektech se stává z Návratu prvního Avengera kýženě civilní, plnokrevná a z hlediska zobrazených témat i dravě aktuální podívaná rozmělňující idealistickou Captainovu figuru, navrch se sympaticky špinavou roztřepanou akcí a sázkou na komiksový realismus (alespoň v porovnání s dalšími MCU filmy).
Co samozřejmě brání plnohodnotnému požitku, je opětovné zjednodušování všech "seriózních" motivů na nejzákladnější úroveň naivní komiksové báchorky, infantilně přepjatý humor (paradoxně působící navzdory vážnému tématu) a také neukončenost událostí, což bohužel z druhého Captaina dělá další neúnosně dlouhý trailer na Avengers: Age of Ultron, který neustále přislibuje potenciál univerza směrem k dalším filmům, ale sám jej příliš nezužitkovává. Když ve finále navíc začne vynucená blockbusterová akce, vytratí se z filmu ve změti všech rádoby opulentních a průměrných digitálních atrakcí i ta od začátku budovaná paranoidní atmosféra a „přemýšlivější“ politický koncept – a divákům už nezbývá nic jiného, než čekat na potitulkovou scénu, která je navnadí směrem dál.
Tohle oddalování potěšení a vědomí, že „příště to bude fakt velké“, se už stávají téměř základními charakteristickými rysy marvelovských filmů, jež už se čím dál více nedají docenit jako plnohodnotná díla, ale spíše z hlediska prohlubování mytologie univerza. Což mě vzhledem k budoucím plánům studia trošku děsí.
Martin Bubrín: 7/10NEJCIVILNĚJŠÍ MARVELOVKA
Pomineme-li záměrně a logicky komiksově přepálenou a nereálnou akci, je Winter Soldier zřejmě nejcivilnějším a nejrealističtějším marvelovským filmem. Russoovi potvrzují, že sedmdesátkové politické thrillery mají nakoukané více než dobře a dovedou s jejich konceptem pracovat. Je moc fajn, že druhý Captain America není jen přehlídkou akce, která je mimochodem někdy chaotická a zbytečně zběsile sestříhaná, ale dává si záležet i na příběhu, který je zajímavý, jen místy překombinovaný. Oceňuji také syrové bitky, které měly náboj a švih a vskutku baví se na ně dívat.
Chris Evans už se v titulní roli našel, Scarlett Johansson mu skvěle přihrává, Samuel L. Jackson jede pořád to svoje, což bohatě stačí, no a třešínkou na dortu budiž výborný Robert Redford, který si pro sebe netradiční roli ve svém prvním blockbusteru viditelně užívá. Měl-li bych filmu něco vytknout, byly by to absence hlubších emocí (o jakoukoli postavu jsem se zkrátka nebál, takže mě klíčové chvilky nechávaly chladným), pár hluchých míst, již zmiňovaná překombinovanost a chvílemi křečovitá snaha o humor a hlášky, což ale může být jen a pouze vinou ryze průměrného a nezajímavého dabingu. 3D efekt jsem moc nevnímal, takže bych volil spíš klasické 2D.
Ve výsledku tak je Winter Soldier opravdu jednou z nejlepších marvelovek, která se sice pořád drží svého komiksového univerza, zároveň se ale snaží trošičku přiblížit "běžnému" životu.
Vratislav Šálek: 8/10CAPTAIN AMERICA PŘIŠEL PODRUHÉ VE FAJNÉM BIJÁKU
Téma zrady ve vlastních řadách si už v různých podobách vyzkoušeli snad všichni marveláčtí superhrdinové - Iron Man a Thor by mohli vyprávět. Kapitán ve svém druhém platném pokusu rozehrál epickou hru s politickým přesahem, která se chvílemi tváří, že by ráda byla stejně důmyslnou post-moderní pseudokomiksovou (pseudorealistickou?) freskou jako Nolanův Batman. Na to ovšem nemá dostatek funkčního obsahu, ani potřebný feeling. Spoléhá spíše na tradiční marveláckou destrukci, kdy chlapík v barvách americké vlajky likviduje bitevní letoun bezmála holýma rukama (štítem) a všichni kolem něj mají supercool věcičky/obří děla/létající letadlové lodě. Tady je nutno zmínit, že ač režijní sourozenecké duo Russoových mělo dosud převážně jen televizní zkušenosti, masivní blockbuster ustálo se ctí. Vlastně si troufám tvrdit, že leckterou dřívější marvelárnu strčilo do kapsy. S vyjímkou obrnkaného finále, v němž už hoří a vybuchuje absolutně všechno, nabízí film perfektně barvitou, dynamickou a skvěle dávkovanou akci. Doplněk děje tvoří linie s titulním Winter Soldierem, který je strašlivě silný, rychlý, záhadný a nezničitelný. Právo nacpat své jméno do názvu filmu příliš neprokázal, spíše vzbudil očekávání, jak se bude jeho postava i vztah s Kapitánem vyvíjet v budoucnosti. Na každý pád však děj vkusně obohacuje, což je další faktor, díky kterému můžu říci, že je druhý Kapitán Amerika mnohem lepší než jednička. Lze mu odpustit i snadno čitelné zvraty. Z hereckého obsazení mě nejvíce zaujala Scarlett Johansson, jež s přibývajícím věkem dokáže dodávat svým akčním agentkám čím dál tím větší šmrnc. Roberta Redforda si budete pamatovat jen proto, že je to další slavný sedmdesátník, který se objevil v trikovém velkofilmu a Chris Evans je sympaťák, ale nadále zůstává nejméně výrazným členem Avengers. Vlastně už zbývá jen doplnit, že patosu je přiměřeně, stopáže malinko přes čáru a zábavy dostatek. Další kvalitně našlapaný korálek do marveláckého náhrdelníku, nic víc, nic míň. P.S. Připlácet si za 3D verzi nemá význam - 95% času je třetí rozměr prakticky nepostřehnutelný. Pavel Pinker: 8/10
DVĚ STRANY JEDNÉ MINCE
Po prvních novinářských projekcích se ozývaly názory, že Captain America: Návrat prvního Avengera je nejlepší "marvelovkou". Z Fáze I ho ale překonávají Avengers , kteří jsou formálně opojnější (protože jsou soudržnější), a z Fáze II Iron Man 3, který je důmyslněji odvyprávěný (protože většina dění je Starkova ne zcela spolehlivá retrospektiva). S velkou mírou nadsázky by se chtělo napsat, že pokračování nejpatriotičtějšího superhrdiny z marvelovského universa je alespoň nejlepším filmem o skoro stoletém panicovi, který na místo randění s kolegyní z práce honí svého bývalého přítele, s nímž měl blízký vztah založený na bázi dominance a submisivity.
Sarkasmus a podvratné queer čtení - které se nabízí, jelikož film nenaplňuje normy klasického vyprávění - ale není fér. Přece jenom je Captain America s původním podtitulem Winter Soldier třetí nejlepší marvelovkou (po Avengers a Iron Manovi 3), která potěší hlavně znalce hollywoodské kinematografie. Zatímco první díl byl stylizován do podoby retra napodobující a zároveň odhalující postupy americké válečné propagandy 40. let, druhý díl svou inspiraci čerpá především z thrillerů napříč filmovou historií. (Nechme stranou, jak se vztahuje k blaxploatacím, když dvě výrazné afroamerické postavy projdou vývojem a upomíná se v dialozích i na soundtracku k jednomu kultu, protože na tato béčka se u nás málokdo zaměřuje, přestože v USA může jít o způsob oslovení jednoho segmentu publika.)
Captain America přejímá vzorec vyprávění o neprávem obviněném muži na útěku (což je příznačné pro hitchcockovky 50. let), který zasazuje do širšího rámce nedůvěry vůči počínání státních institucí (což je příznačné pro paranoidní thrillery 70. let) a zabývá se snadnou dostupností veškerých informací a ztrátou identity v digitální éře (což je příznačné pro bourneovky a následovníky). V thrillerech je přitom napětí obvykle vytvářeno tím, že víme víc než protagonista, což v tomto případě tak úplně neplatí. Kombinace několika poetických tradic jednoho produkčního žánrového cyklu proto funguje spíše na úrovni jednotlivých scén obsahujících pomrknutí pro zasvěcené (všechny odkazy mířící k sedmdesátkám, zejména ironický casting Roberta Redforda), než že by obstála s ohledem na celek (některé zvraty jsou předvídatelné a ne vše do sebe zcela logicky zapadá).
Nesoulad se projevuje i na rovině stylu, a tak spíš než o nedostatek jde o (sebe)vědomou strategii díla. Míchání odlišných způsobů snímání, čerpající z různých kinematografických tradic, je nemálo opojné. Poučenému divákovi snad nebude vadit, že za bílého dne po Chrisi Evansovi nejde práškovací letadlo jako tehdy po Carym Grantovi, ale "letoun", přičemž akce je dokonale přehledná díky dominanci polocelků a celků. Znalý člověk se pousměje tomu, že rozmístění postav v předkamerovém prostoru a jejich časté snímání zpoza objektu (skla) upomíná na éru, které vládli idealističtí policisté a novináři, nikoliv superhrdinové. A není třeba být pamětník, aby roztřesená kamera, dezorientující rychlý střih, zvuk vytvářející kontinuitu a bližší rámování v kontaktních soubojích i přestřelkách dala vzpomenout na agenta bez minulosti.
Captain America: Návrat prvního Avengera je nápodoba snažící se překonat své předobrazy (sprostým slovem se tomu říká "pastiš"), ale dělá tak formou hry na velmi vysoké úrovni. Hry s vyprávěním, které vedle proměňujícího se počtu protagonistů a způsobu uspořádání je rozprostřeno napříč několika médii. Do prequel komiksu ustanovujícím téma (např. zpochybňování autorit) i formální postupy (jako záchrana na poslední chvíli) rozvíjené dále ve filmu, jehož vyústění bude mít dopad na vysílaný seriál Agents of S.H.I.E.L.D. Hry se stylem, kdy akční scény jsou i přes svou záměrnou podobnost pokaždé jinak natočeny a pořád přitom mají pevnou funkci ve vyprávění, protože je v nich příčinně rozvíjena proměna charakteru Kapitána Ameriky (v návaznosti na způsob jeho boje a vztah ke kostýmu a štítu jako symbolu).
Hry, za kterou se ale něco skrývá, protože vede k poznání a jasně formulovanému stanovisku týkajícího se nedávných afér s WikiLeaks a NSA. Vyprávění a styl, dvě strany jedné mince, chtělo by se parafrázovat prohlášení jedné z postav. Mince, kterou nemá smysl si házet, protože jasné rozlišení ("panna", "orel") se v současné době smazává, jelikož nic není černobílé. Ani superhrdinové, kteří na stránkách komiksu při svém prvním objevení sloužili k propagandě a kteří na plátně patřili k těm slabším stand alone počinům v Marvelversu. Nyní ale patří k třem nejlepším.P. S. Pokud máte na vybranou, vyhněte se verzi s českým dabingem (ve kterém některé dialogy vyznívají nechtěně směsně, přestože v originálním znění takový efekt nemají) a dejte přednost 2D variantě (protože 3D vzniklo konverzí, s výjimkou závěrečných titulků není příliš patrné a ztěžuje orientaci v tmavších pasážích a při akci). A zůstaňte až do konce závěrečných titulků, protože krátké scény naznačující věci příští jsou jako u předchozích snímků II. Fáze dvě (uprostřed po animovaných a po skončení). Marek Slovák: 9/10
