Lech Walesa je považován za jednoho z nejvýznamnějších polských politiků minulého století. Andrzej Wajda patří k těm vůbec nejslavnějším a nejzkušenějším polským režisérům. Mohlo spojení těchto dvou osobností dopadnout špatně?
Každá země má ve svých dějinách člověka, k němuž vzhlíží a jehož uvádí za příklad dalším a dalším generacím. A je úplně jedno, zda jde o historii dávnou, nebo relativně novou. U našich polských sousedů je takovou osobou Lech Walesa, který se velkou měrou zasloužil o pád komunistické diktatury, založil hnutí Solidarita a obdržel Nobelovu cenu míru. Právě jeho osudy zpracovává film s názvem
Walesa: Člověk naděje.
Jak už bylo řečeno, Lech Walesa patří k polským symbolům pádu komunismu. Přitom o podobný status zpočátku vůbec nestál, protože byl obyčejným elektrikářem v loděnicích a zdánlivě jedním z mnoha dělníků. Jenže se nebál mluvit veřejně a měl schopnost strhnout davy. Proto byl vždy klíčovou osobou různých stávek a demonstrací za lepší podmínky pro dělníky, následně pak vězněn a tvrdě vyslýchán. Výsledkem jeho snah pak nakonec bylo založení hnutí Solidarita, zisk tisícovek přívrženců, pád komunistického režimu a Nobelova cena míru.
Není náhoda, že filmový portrét tak významného polského státníka zpracoval legendární režisér
Andrzej Wajda, který má v místní kinematografii velmi podobnou pozici jako Walesa v historii, a navíc už cit pro podobně důležitou látku prokázal u dramatu
Katyň. A vybrán byl asi i z toho důvodu, že vnímání předsedy hnutí Solidarita není dodnes úplně jednotné a je lehce kontroverzní.
Celý snímek je uvozen rámcem rozhovoru, který s Walesou dělá italská novinářka, která pro diváka zcela záměrně s polskými reáliemi není příliš obeznámena. V jeho průběhu je tak líčen Walesův pohnutý osud a logicky se dostává na řadu flashbacků i archivních záběrů. Klíčové ovšem je, že nikdy nesmíte ztratit ze zřetele to, že film vypráví vlastně Walesa, takže všechny události mohou být hodně subjektivizovány a upravovány dle libosti.
Nejsympatičtějším faktem je, že ačkoli
Wajdovi bude za dva roky devadesát let, nevsadil na režijní "oldschool", ale naopak se pokusil o dravé a ryze současné pojetí, což se mu poměrně vydařilo. Jeho zkušenost je vidět z každého políčka a absolutně nemá problém kombinovat záběry hrané s těmi dokumentárními a k tomu všemu používat ruční kameru. Je sice pravda, že ta někdy není úplně vhodná, na druhou stranu jí rozhodně není moc, takže neruší a děj příjemně osvěží.
Podařilo se mu také vystihnout onu neveselou atmosféru osmdesátých let ve východním bloku a částečnou bezmoc pomalu se hroutícího komunismu, který už absolutně nevěděl, jak s podobnými osobnostmi zacházet a uchyloval se tak k různým trikům a lžím, které se ale brzy podařilo odhalit. K tomu mu kromě výše zmíněných faktorů pomáhá i použití (zřejmě) dobové undergroundové muziky a celkový "špinavý" nádech celého filmu. Na výsledku je zkrátka vidět, že tvůrce si na něm dal hodně záležet a nejspíš dostal i dost prostředků k tomu, aby vše dopadlo k jeho spokojenosti.
Ústřední roli ztvárnil
Robert Wieckiewicz, který naštěstí nijak neexhibuje, ani nepřehrává, ale snaží se být co nejvíce umírněný a pokud možno civilní. Walesovu postavu si vyloženě užívá a nebojí se ani upozornit na jemné kontroverze, které ho provázely. Řeč je o určité "nabubřelosti" a namyšlenosti samotného politika a později i jeho touze po slávě. Je opravdu fascinující ho pozorovat a je moc dobře, že si nikdy nekrade film pro sebe, i když je strhující, ale přizpůsobuje se celku. Za zmínku pak stojí minimálně ještě
Agnieszka Grochowska jako Walesova žena, která má sice výrazně méně prostoru, dokáže se ale dostatečně projevit a navíc snímku dodává jistý drsně ironický pohled.
Možná je malinko škoda, že
Andrzej Wajda se pokusil obsáhnout co nejdelší období života držitele Nobelovy ceny, protože místy se děje vše dost překotně a je těžké se v ději orientovat, ačkoli tu nechybí datace. Stejně tak již zmiňované prostříhávání hraných a archivních záběrů je někdy trochu zmatené a celé to má o chloupek delší stopáž, než by bývalo bylo vhodné. To už jsou ale jen drobné detaily, které z celkového dojmu strhnou jen pár bodíků.
Walesa: Člověk naděje je primárně určen všem těm, které zajímají filmové životopisy významných osobností světových dějin. I ti ostatní by se mu ale neměli vyhnout, protože se v něm svěží a přátelskou formou dozví něco o člověku, který bývá spolu s naším Václavem Havlem považován za klíčovou postavu moderní historie postkomunistických států. A takových filmů přece jen stále moc není.
Oficiální trailer filmu Walesa: Člověk naděje / Walesa. Czlowiek z nadziei