V pořadí 21. ročník Českých lvů se vepíše do historie udílení výroční ceny ČFTA (České filmové a televizní akademie) hned dvakrát. Jednak proto, že měla poprvé akademie celý večer zcela ve své gesci, protože Petr Vachler, zakládající člen a režisér i scenárista předchozích ročníků, byl vyplacen a "odejít". A také z toho důvodu, že dosavadní rekord v počtu získaných Českých lvů, které drželo easternové psychologické drama Je treba zabít Sekala, překonal Hořící keř.

Nechme zmíněné zákulisní machinace, prosakující na veřejnost prostřednictvím médií, stranou a pozastavme se raději nad druhým zmíněným letošním unikátem. Po lvím triumfu Je třeba zabít Sekala se začaly výrazněji ozývat kritické hlasy, že bylo oceněno technicky zdařilé dílo, které kvůli vykonstruovanosti zápletky a nevěrohodnému vykreslení fikčního světa neobstojí jako poctivá žánrovka a kvůli banálnímu a doslovnému přesahu působí jako akademické pseudoumění. Loňské Ve stínu "skóre" snímku Vladimíra Michálka téměř dorovnalo (a pokud bychom započítali i nestatutární sošku za plakát, tak bez "téměř"), přičemž se historie co do přijetí opakovala. Opět bylo vytýkáno, že je vyzdvihován titul, který vytváří zdání světovosti lokalizováním zahraničních žánrových vzorců (westernu a noiru), ale přitom jsou přítomny elementární nedostatky (v logice dění i motivaci postav) a vyznění je tezovité.

Až Hořící keř tento "trend" prolamuje, jelikož je skoro bez výhrad přijímán napříč odbornou veřejností (filmaři, kritiky). Nedopouští se totiž stejných chyb jako o poznání méně adorovaní předchůdci, protože na to jde od lesa (ehm): zpracovává ryze domácí látku na evropské úrovni. Předmětem sporu tentokrát nejsou estetické (ne)kvality, ale samotné akceptování původně trojdílné minisérie, protože se velmi dobře ví, že byl zkrácený sestřih nasazen do kin ryze účelově s cílem získat ocenění.

Je paradoxní (a zároveň symptomatické), když i technickým kategoriím jako scénografie, kostýmy či masky dominuje produkce kabelové televize. Je velmi ironické, když jsou sošky předávány na ČT, zatímco je podezřele častokrát zabírán její ředitel, když právě v této instituci ležel scénář k Hořícímu keři několik let bez patřičné odezvy. Nemá ale moc smysl na základě jednoho titulu něco vyvozovat o stavu české kinematografie, ovšem jeho hegemonie měla vliv na podobu večera.

Až na jedno dokumentární překvapení se udělení Čeští lvi shodovali s Cenami české filmové kritiky, a tak se sledování předávání stalo značně ubíjejícím zážitkem. Vinou nebylo pouze časté opakování stejného dvouslovného názvu z pódia, ale i velmi úpěnlivá snaha o důstojné pojetí, které je vzdálené v posledních letech čím dál tím intenzivněji napadanému vachlerovskému meta a trapnohumoru. Evidentní touha přiblížit se Oscarům (podobně jako zjevnou inspirací pro Ceny české filmové kritiky byly Zlaté glóby), ale vedla k nezáživnému stereotypu, protože střídání povídání moderátora s představením nominovaných a vyhlášením nebylo nijak variováno.

Chyběly komediální či muzikálové vstupy, které by celou záležitost oživily, a nijak nápomocné nebylo ani spoléhání se na jistotu v podobě Marka Ebena, jelikož ten ztěží kdy vystoupí ze své moderátorské šarže. (Zarazit mohlo leda jeho počáteční přeříkávání se, vzpírajcí se jeho "profesionalismu".) Kýžené zpestření představoval pouze výstup Karla Rodena s Hynkem Čermákem, kteří svým sehráním (?) chvil (trapného) ticha dali v dobrém slova smyslu připomenout vachlerovské časy, ovšem s povedeným načasováním vtipu a nejednoznačností, jež je více zábavná než matoucí.

Jakékoliv porušení protokolu, byť nezáměrné, bylo na konec divácky žádoucí. Václav Vorlíček nejmenovitě se otírající o Nudu v Brně, jejichž tvůrcům předával Lva za nejlepší film, mikrofony, "díky" kterým byly slyšet průpovídky pŕedávajících, a směšná hudební dramaturgie znamenaly vzpruhu mezi nadužíváním stejné melodie a číselným vyhlašováním, kdo byl kolikrát nominován. Pokud toho novum mělo být onou přislíbenou změnou, jak poskytnout větší prostor tvůrcům, hercům i filmům, nezadařilo se.

Stále byla pro oceněné vymezena půlminuta na děkovnou řeč, během které stejně nikdo nic kloudného neřekl, a na místo představení snímků, jako se to letos povedlo Cenám české filmové kritiky, bylo upřednostněno předávání jedné změněné sošky za druhou. Po úvodní nekonečné čtyřicetiminutovce (!), věnované nestatutárním cenám, stejně nešlo o nic jiného, než protlačit dobové drama všude s výjimkou hereckých kategorií a dokumentární. Na ní se ukázalo, že vedle estetických kritérií velkou roli sehrává i politika. Šmejdi nejsou lepším dokumentem než Show!, ale podařilo se "jim" (a režisérce Silvii Dymákové) prosadit legislativní změnu.

A tu by potřebovali i samotní Čeští lvi. Jedna kategorie (divácky nejúspěšnější film) byla nahrazena jinou (Cenou filmových fanoušků), která je velmi snadno zpochybnitelná. "Dřívější" byla založena na prokazatelné návštěvnosti v kinech, "současná" je komunitnější verzí vox populi, kde ale svůj hlas mají všichni registrovaní na ČSFD bez ohledu na to, jestli daný počin vůbec zhlédli. A v případě statutárních cen tomu není jinak u scenáristické kategorie, u které se moc nechce věřit, že by akademici scénáře skutečné četli.

Pochybností týkající se nezhlédnutí filmů (potažmo nepřečtení textů) se ČFTA nezbavila, pouze se pokusila přiblížit oscarovému modelu, aniž by tím získala kredibilitu. Při hře na vážno bylo člověku až líto, že Cenu Magnesie za Nejlepší studentský film si neodnesl Adam Sedlák za Lorda H.  Eben vyslovující v přímém přenosu na ČT slůvko "hovno" by představoval odvahu vybočit, odvahu, která 21. ročníku Českého lva tolik chyběla. Keř zahořel celkem jedenáctkrát, hovno nezaznělo ani jednou.

Kompletní přehled vítězů:
NEJLEPŠÍ FILM

• Hořící keř – producenti Tereza Polachová, Antony Root, Pavla Kubečková, Tomáš Hrubý
• Jako nikdy – producent Ondřej Trojan
• Klauni – producenti Viktor Tauš, Michal Kollár
• Revival – producent Rudolf Biermann
• Rozkoš - producent Viktor Schwarcz

NEJLEPŠÍ REŽIE

• Hořící keř - Agnieszka Holland
• Jako nikdy - Zdeněk Tyc
• Líbánky - Jan Hřebejk
• Revival - Alice Nellis
• Rozkoš - Jitka Rudolfová

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM

• DK - Bára Kopecká
• Hledá se prezident - Tomáš Kudrna
• Hoteliér - Josef Abrhám ml.
• SHOW! - Bohdan Bláhovec
• Šmejdi - Silvie Dymáková

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI

• Hořící keř - Tatiana Pauhofová
• Jako nikdy - Petra Špalková
• Líbánky - Anna Geislerová
• Revival - Zuzana Bydžovská
• Rozkoš - Jana Plodková

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI

• Hořící keř - Petr Stach
• Jako nikdy - Jiří Schmitzer
• Klauni - Oldřich Kaiser
• Revival - Marián Geišberg
• Revival - Miroslav Krobot

NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI

• Colette - Zuzana Mauréry
• Hořící keř - Jaroslava Pokorná
• Jako nikdy - Taťjána Medvecká
• Klauni - Kati Outinen
• Revival - Jenovéfa Boková

NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI

• Hořící keř - Ivan Trojan
• Klauni - Jiří Lábus
• Křídla Vánoc - David Novotný
• Líbánky - Jiří Černý
• Rozkoš - Jaroslav Plesl

NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ

• Hořící keř - Štěpán Hulík
• Jako nikdy - Markéta Bidlasová
• Klauni - Petr Jarchovský
• Revival - Alice Nellis
• Rozkoš - Jitka Rudolfová

NEJLEPŠÍ KAMERA

• Colette - Marek Jícha
• Hořící keř - Martin Štrba
• Jako nikdy - Patrik Hoznauer
• Líbánky - Martin Štrba
• Rozkoš - Ferdinand Mazurek

NEJLEPŠÍ STŘIH

• Hořící keř - Pavel Hrdlička
• Jako nikdy - Vladimír Barák
• Křídla Vánoc - Alois Fišárek
• Revival - Filip Issa
• Rozkoš - Jakub Hejna

NEJLEPŠÍ ZVUK

• Donšajni - Radim Hladík jr.
• Hořící keř - Petr Čechák, Marek Hart
• Jako nikdy - Jan Čeněk
• Revival - Viktor Ekrt, Matthew Gough
• Rozkoš - Richard Müller

NEJLEPŠÍ HUDBA

• Hořící keř - Antoni Komasa-Lazarkiewicz
• Klauni - Petr Ostrouchov
• Křídla Vánoc - Richard Krajčo
• Líbánky - Aleš Březina
• Revival - Jan Ponocný

NEJLEPŠÍ FILMOVÁ SCÉNOGRAFIE

• Colette - Václav Novák
• Hořící keř - Milan Býček
• Jako nikdy - Adam Pitra
• Klauni - Jan Kadlec
• Rozkoš - Jan Novotný

NEJLEPŠÍ KOSTÝMY

• Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů - Mariana Stránská
• Hořící keř - Katarína Hollá
• Jako nikdy - Andrea Králová
• Revival - Katarína Hollá
• Rozkoš - Marek Cpin

NEJLEPŠÍ MASKY

• Colette - Jaroslav Šámal, Lukáš Král
• Hořící keř - Zdeněk Klika
• Jako nikdy - Jana Bílková
• Klauni - René Stejskal
• Rozkoš - Jana Bílková

 

---

Nestatutární ceny

NEJLEPŠÍ FILMOVÝ PLAKÁT

•  Hořící keř - Dušan Martinček a agentura 2FRESH

CENA ZA MIMOŘÁDNÝ PŘÍNOS FILMU:

• Vladimír Körner

CENA MAGNESIA ZA NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ FILM:

• Malý Cousteau - Jakub Kouřil

CENA FILMOVÝCH FANOUŠKŮ

• Hořící keř