O režijním debutu v současnosti oblíbeného herce (a také zkušeného a chváleného divadelního režiséra) Ondřeje Sokola ti pozornější z vás asi už slyšeli, protože se o něm dost často mluvilo už před jeho vznikem. Upozorňovalo se hlavně na to, že pokud si v Krásnu, jak se snímek poeticky jmenuje, chcete zahrát, stačí poslat tvůrci určitý finanční obnos a máte roličku zajištěnou. Nyní už je všechno hotovo a i s pomocí fanoušků vznikl další tuzemský film, který bude bojovat o diváckou přízeň.

A o čem že to celé je? Kamarádi z dětství Adam a Michal se po dvaceti letech vracejí do Šumperka, odkud kdysi utekli do velkého světa. V tomto městě však stále žije jejich minulost, která jim o sobě dá brzy vědět. Michalova matka je totiž několik let mrtvá a její smrt je opředena velkou záhadou. A jelikož Michalův otec umírá krátce po jejich příjezdu, rozhodnou se pánové, že zkusí všemu přijít na kloub. Tím ale roztočí spirálu nezadržitelných katastrof, která obrátí jinak klidný Šumperk vzhůru nohama. 

Krásno je bohužel typickým příkladem toho, jak to vypadá, když stand-up komici zvyklí na improvizaci napíšou scénář (kromě samotného Sokola se na něm podílel také Petr Vydra) k celovečernímu filmu. Platí tu totiž to, že to, co unese čtvrthodinové vystoupení, nesnese třikrát delší stopáž. Všechno je tak pouze sledem různých scének, které nedávají příliš velký smysl.

Ač se tvůrci viditelně pokouší o jakousi "cool" černou komedii severského (a možná i britského) stylu, zoufale se jim to nedaří. Nezvládají ani základ v podobě postav. Těch se sice v průběhu děje objeví až dost, jenže zajímavá není snad žádná. Všechny jsou buď prvoplánovými a jednorozměrnými rádoby vtipnými karikaturami (tradičně policisté), nebo hysterickými "blázny". Prakticky nikdo jiný se tu neobjeví a to je prostě špatně.

Vtipných scén tu není mnoho (i když moment v pohřební síni je výtečně vymyšlený i vypointovaný) a to k lepšímu dojmu také zrovna nepřidá. Celý film by vůbec potřeboval lepšího dramaturga, který by byl schopen tvůrcům říci, co je špatně. Příběh je totiž bohužel dost zmatený, takže je na konci vlastně úplně jedno, jestli někdo spáchal nějaký zločin, nebo ne. S postupujícím časem se stává nezajímavým a ač se snažíte sebevíc, to, co se tu děje, vám příliš smyslu ani logiky nedává.

Dvě hodiny jsou tím pádem hodně dlouhá doba a minimálně půlhodina mohla zůstat ve střižně a nic by se nestalo. V předložené podobě se tak ocitá spousta zbytečných scén, které víc než co jiného působí jako samoúčelná exhibice a etuda všech zúčastněných. Ačkoli to chvilku funguje, po většinu času ne a dostavuje se nepříjemná nuda.

Alespoň že herci toho dost zachraňují a obsazení je výborné. Nejvíc v paměti utkví asi výtečná Jana Krausová, která si roli "divné" macechy vyloženě užila. Taktéž Martin Finger (třetí spoluautor scénáře) zaujme svým projevem, ačkoli chvílemi působí jak z jiného filmu. Snad jedinou výjimkou je sám Ondřej Sokol, který se nezbavil určitých "partičkovských" manýrů a místy ukrutně a nevhodně přehrává (právě u něho schází nějaká pevná vedoucí ruka nejvíc). Ostatní už tolik prostoru nemají, ale jsou víceméně spolehliví a neruší (zejména kreace Karla Rodena a Jaroslava Plesla je nezapomenutelná). 

Přitom Sokol není úplně špatný režisér a v Krásnu se dá najít několik nápadů a zajímavě pojatých chvilek. Kupříkladu atmosféra Šumperka jakožto odlehlého města, kde se neděje vůbec nic, se mu podařila zachytit na výbornou. Stejně tak se vyplatila volba autora hudby Jana P. Muchowa, který nezklamává a ačkoli jede na jistotu, bohatě to stačí.

Krásno je film, který měl možná velké ambice, jenže je utopil v nezvládnuté dramaturgii a scénáři, který by potřeboval dost proškrtat. Možná tu chybí i pohled někoho nezaujatého, kdo by byl schopen upozornit, kdy už zúčastnění příliš exhibují. Ať je to, jak to je, výsledek je sice svým způsobem zajímavý, ale rozpačitý. Dá se ovšem předpokládat, že určité skupině lidí se bude asi líbit, protože je dost specifický. Jestli mezi ně budete patřit, to už záleží jen na vás. 

Originální trailer filmu Krásno