Klipy zase potěší potenciální pánské i dámské publikum, protože v prvním je spousta akce, zatímco ve druhém je akcentována osobní linie vzpomínek na romantické chvilky s manželkou. Ačkoliv se režisér José Padilha více méně od PG-13 sestřihu distancoval, protože se mu zásahy studia zdály až příliš velké, za minutové výňatky ze scén se rozhodně nemusí stydět.
Jsou totiž velmi nápaditě zrežírované, ať již se důmyslně používá videoherních postupů (zapojování hlediskových záběrů, které funkčně zpřehledňují akci), či když vzpomínka prostupuje současnou rovinou, což je vyjádřeno spojováním obou časových rovin spojením záběrů podle podobného prvku a/nebo linie protagonistova pohledu. Po prvním klipu s nepadnoucí hudbou a nenápaditě sestříhanou akcí (výcvikem) jde rozhodně o změnu k lepšímu.