Píše se rok 1985 a jsme v texaském Dallasu. Příběh začíná v zákulisí arény texaského národního sportu, býčího rodea. Zde se poprvé setkáváme s elektrikářem Ronem Woodrufem (Matthew McConaughey), který je jako správný texasan jeho velkým fanouškem. Mimo to ho zajímají hlavně chlast a ženské (pochopitelně nejde o romantického obdivovatele žen). A ještě maličkost - Ron je stejně jako jeho okruh přátel poctivě homofobně založený a gaye vyloženě nesnáší. O to větší je jeho šok, když je v nemocnici diagnostikován virem HIV a doktory je mu prorokováno dožít se maximálně třiceti dní. Rázem je tedy diskvalifikován z okruhu svých homofobních přátel, kteří se s "teploušem" už nechtějí zahazovat, a začíná svůj boj o život na vlastní pěst. V něm mu ještě pomáhá doktorka Eve (Jennifer Garner) a jeho osud sdílí i podobně diagnostikovaný transsexuál Rayon (Jared Leto).
Klub poslední naděje je klasickým retro snímkem, který nás vrací do doby, kdy se objevil celosvětový strašák jménem AIDS - předlohou k filmu byla skutečná postava Rona Woodrufa a scénář k filmu byl založen na článku o Woodrufovi uveřejněném v roce 1992. Scenárista filmu Craig Borten nahrál mnoho hodin záznamů interview s Woodrufem a také se mu dostalo přístupu k jeho deníkům. S tímto autentickým teoretickým základem vytvořil v devadesátých letech řadu podob scénáře, ze kterého, jak doufal, vznikne "skvělý film". Na jeho vznik si však Borten i sestra (a dcera) skutečného Woodrufa, o kterých ale ve filmu zmínka není, museli ještě pěknou řádku let počkat.
Čekání se ale vyplatilo a po dvaceti letech vznikl konečně kýžený projekt pod v originále prozaicky znějícím názvem Dallas Buyers Club, který byl do češtiny "vylepšen" do podoby Klubu poslední naděje. O tom, zda je film skvělý, by se dalo polemizovat a nechť si na to každý divák utvoří svůj vlastní názor. Já si zde pouze všimnu hlavních kvalit filmu. Nepochybně je to především šťastně vybraný casting a především dva silné herecké výkony.
S obsazením hlavní role texaským hercem Matthewem McConaugheyem měl režisér Jean-Marc Vallée více než šťastnou ruku a patrně nemohl vybrat lépe. Byla s ním spokojena i Woodrufova skutečná sestra, která si všimla, že měl McConaughey podobnou "osobnost i chůzi jako její bratr". Jeho výkon je silný nejen proto, že kvůli roli zhubnul dvacet tři kilo, ale především zde perfektně vystihl několik charakterových a charakteristických vlastností lidského typu, který zde hraje. Výborně vystihl, především v úvodní fázi filmu, Woodrufovu směs mužské hrubosti, agresivity a předsudků vůči sexuálním menšinám, ale neméně brilantně se mu podařilo zachytit i jeho proměnu v empatii schopnou lidskou bytost. Ač stále zůstává veden hlavně svými obchodními zájmy, snaží se i pomáhat. Jeho výkon je nepochybně oscarový.
O něco menší prostor tu dostal Jared Leto, který je ale i na malé ploše podobně brilantní a jeho smrtelně nakažený transsexuál je působivou směsí tragiky, vtipu a také přitažlivosti. Leto svou postavu nepřehrává a dává si velký pozor, aby nesklouzl na tenký led trapné karikatury transsexuála. Ostatní herci, včetně Jennifer Garner, pak pomáhají především zvyšovat autenticitu příběhu a prostředí a zůstavají ve stínu obou mužských představitelů.
Ještě bychom mohli pochválit snahu tvůrců vyhnout se typickému patosu a sentimentalitě "umíracích" filmů, která je tu potlačena na minimum. Vcelku konvenční vyprávěcí struktura děje je zpestřena občasnými flashbacky a "parádičkami" se střihem, rychle nastříhanými krátkými záběry, které jej činí vizuálně atraktivnějším. Klub poslední naděje je tedy ničím nepřekvapujícím, ale silným dramatem, jehož hlavní předností jsou herecké výkony obou hlavních představitelů a troufám si hádat, že by jim oběma mohly přinést kýžené a zasloužené ovoce v podobě zlatých mužíků (pokud je jim nevyfouknou herečtí kolegové Leonardo DiCaprio a Jonah Hill z Vlka z Wall Street).