Autorský film / hnutí: Martin Scorsese je jedním z nejvýraznějších představitelů tzv. New Hollywoodu (Nového Hollywoodu), pro které bylo typické, že pod dohledem velkých studií a za jejich peníze natáčeli silně autorské filmy, které nebyly primárně komerční, ale měly i velkou uměleckou hodnotu. Od té doby se tato možnost už žádné jiné skupině tvůrců nikdy nenaskytla. 

Biografie: Nedílnou součástí Scorseseho filmografie jsou také biografie zajímavých osob z různých společenských oblastí. Zpracoval kupříkladu osudy boxerského šampiona ve střední váze Jakea LaMotty (Zuřící býk); mafiána, který udal své kolegy a stal se nežádoucím (Mafiáni); muže, který vybudoval (také za pomoci mafie) rozsáhlou síť kasin v Las Vegas (Casino); podivínského milionáře Howarda Hughese, který měl zálibu v letadlech, krásných ženách a natáčení filmů (Letec) a opomenout nesmíme ani aktuálního Vlka z Wall Street, jehož hrdinou je lehkomyslný a bezpáteřní finančník. A to bychom se ještě v příštím roce měli dočkat portrétu slavného jazzového zpěváka a občasného herce Franka Sinatry.

Corman: Svého času přímo legendární režisér a producent, který stál u zrodu mnoha z dnešního pohledu režisérských megastar. A ani Scorsese nebyl výjimkou. Pro Rogera Cormana natočil v roce 1972 kriminální road movie s romantickým nádechem Bertha z dobytčáku, na kterém se naučil pod jeho produkčním dohledem tvořit rychle a levně, což hlavně ve své zlaté éře často využíval.

Čína: Země, která do dnešních dnů okupuje Tibet a Scorsese s ní nemá dobré vztahy. Po natočení portrétu současného dalajlámy Kundun, jehož tvorbu už provázely obří hádky s čínskou stranou, patří Scorsese na seznam těch, kteří mají vstup do Tibetu zakázán.

Dokument: Kromě hraných filmů si Scorsese čas od času odskočí k natočení dokumentu a vždy to stojí za to. Stěžejní jsou v nich většinou dvě témata, která v jeho životě dominují - láska k filmu a hudba. Za zmínku z těchto děl rozhodně stojí výtečný, takřka čtyřhodinový opus Martin Scorsese v roli průvodce americkým filmem, jehož název přesně vystihuje to, o čem pojednává, a z poslední doby dva dokumenty o hudebních legendách - jednak famózní záznam koncertu Rolling Stones a také vyčerpávající portrét jednoho ze zakladatelů The Beatles s názvem George Harrison: Living in the Material World. I ostatní snímky však stojí minimálně za prozkoumání.

Encyklopedie: Snad žádný jiný režisér na světě nemá takové povědomí o historii kinematografie jako právě Scorsese. S ne až tak velkou nadsázkou se o něm dá říci, že je chodící encyklopedie dějin filmu, neboť jeho znalosti jsou ohromující a fascinující. Ve svých snímcích často odkazuje ke svým oblíbeným obdobím (Hugo a jeho velký objev byl v podstatě sám o sobě jednou velkou poctou němému filmu) a velmi rád své vědomosti předává. Pro zájemce doporučuji dohledat některý z jeho dokumentů zaobírající se právě historií kinematografie.

Film Foundation: Nezisková organize založená Scorsesem v roce 1990. Jejím hlavním cílem je podporovat velká studia v restaurování a uchovávání klasických filmů, jejichž kopie jsou dost vzácné a často i poškozené. Od svého vzniku pomohla nadace zrestaurovat více než pět set šedesát filmů.

Herci: Scorsese rád pracuje s herci, které zná a vedle nich dává prostor k vyniknutí těm, od kterých bychom to nečekali a možná právě proto jsou jeho snímky tak výborné. K nejčastěji obsazovaným v jeho filmech patří Robert De Niro (8 filmů), Victor Argo (6), Harry Northup (6), Harvey Keitel (5), Murray Moston (5). Jeho současným největším oblíbencem je Leonardo DiCaprio, s nímž dosud natočil pět snímků a další nejspíše přibudou.

Charles Manson: Jen málo se ví, že v roce 1976 byla Scorsesemu jako první nabídnuta role slavného masového vraha v televizním filmu Helter Skelter. Nakonec ji ale odmítl a připravil tak své budoucí fanoušky o zajímavý zážitek. (Jen pro úplnost, roli místo něho získal dodnes neznámý Steve Railsback.)

Itálie: Země, ke které má Scorsese silný vztah, neboť rodiče jeho otce i jeho matka byli italského původu, pocházeli shodně z neblaze proslulého Palerma a okolí. A fascinuje ho i tamní kultura, protože mezi svými hlavními vlivy uvádí italský neorealismus. O něm dokonce v roce 1999 natočil čtyřhodinový dokument s názvem My Voyage to Italy, kde podrobně rozebral významy a různé interpretace nejzásadnějších filmů tohoto období. 

John Hinckley, Jr.: Muž, který se v roce 1981 pokusil zavraždit tehdejšího prezidenta USA Ronalda Reagana, se při svém činu otevřeně odvolával ke Scorseseho Taxikáři, jehož z činu obvinil. Byl natolik posedlý postavou dětské prostitutky v podání Jodie Foster, že začal herečku sledovat. O atentát se prý pokusil i proto, aby na ni udělal dojem.

Kokain: Po neúspěchu filmu New York, New York upadl Scorsese do hluboké deprese a propadl těžké závislosti na kokainu. Jako rozený astmatik a obecně stále nemocné dítě svému zdraví v tomto bujarém období divokých parties a drogové konzumace příliš nepomohl, takže mu šlo regulérně o život.

Legenda: Jaké jiné slovo v souvislosti se Scorsesem použít? Ve svých jedenasedmdesáti letech patří opravdu k žijícím hollywoodským legendám, které ještě pamatují zlatou éru moderní kinematografie a hlavně si můžou točit v podstatě co chtějí, protože jejich slovo má pořád váhu a každý film je očekáván miliony fanoušků. Pomalu ohrožený filmařský druh.

Mafiáni: Nedílnou součástí Scorseseho filmografie jsou logicky i vzhledem k jeho původu příběhy gangsterů a mafiánů, kteří šplhají po americkém společenském žebříčku a přebírají nadvládu nad podsvětím. Nejzářnějšími příklady podobných filmů budiž ikoničtí Mafiáni, hodně podobné Casino, případně historické drama o vzniku New Yorku Gangy New Yorku a zapomenout nesmíme ani na oscarovou Skrytou identitu. Bez těchto opusů by zkrátka Scorsese nebyl Scorsesem.

New York: Město pevně spjaté se Scorseseho životem. Ve zdejší čtvrti Queens se narodil a na slavném Manhattanu vyrůstal. V New Yorku také vystudoval místní filmovou univerzitu a umístil sem děj několika svých filmů (jeden z nich se dokonce přímo jmenuje New York, New York a je jednou velkou poctou jak městu, tak éře zlatého hudebního věku). Toto velkoměsto zkrátka miluje a má k němu srdeční vztah.

Ocenění: Snad každý jeho snímek je minimálně nominován na nějakou tu cenu. Celkem si jeho filmy odnesly sedmdesát nominací, z toho dvaadvacet na prestižního Oscara. Než se ho on sám dočkal v roce 2006 za drama Skrytá identita uplynulo dlouhých sedmadvacet let a pět neproměněných nominací. Od té doby byl nominován ještě dvakrát, ale prozatím zůstalo jen u toho. Třeba se to změní letos. Málokdo by mu to nepřál.

Pověrčivost: Scorsese je extrémně pověrčivý a má obrovskou fóbii z čísla 11. Od sedmdesátých let mu tato obava dost komplikuje život a vyhýbá se čemukoli, co má s tímto číslem nějakou souvislost, tzn. že necestuje letadlem 11. listopadu nebo nemůže v hotelích bydlet v jedenáctém patře. Ironií osudu je, že se narodil právě v listopadu, tedy v jedenáctý měsíc roku. 

Rodina: Ke své rodině má Scorsese vřelý a milující vztah. Nikdy ho neuslyšíte říci jediné křivé slovo proti jeho příbuzným a jeho lásku k nim dokládá i to, že ve většině filmů se vždy někdo z jeho rodiny objeví v cameo roličce (v Mafiánech si zahráli dokonce oba rodiče). Zemřelému otci věnoval romantické drama Věk nevinnosti. Rodina je u něho opravdu na prvním místě.

Římský katolík: Scorseseho náboženské vyznání není pro jeho tvorbu de facto vůbec důležité, nicméně je zajímavé, že on jakožto přísně vychovaný katolík natočil kontroverzní snímek Poslední pokušení Krista. Stvořitel v něm otevřeně pochybuje o svém údělu, nechává se ideově svést od Satana, Jidáš je jeho mentorem a dá se říci, že i nejlepším kamarádem. Církev film ostře odsoudila a samotný Scorsese z ní byl za tento počin v podstatě exkomunikován. 

Spolupracovníci: Podobně jako u herců sází Scorsese při natáčení na spolupráci s osvědčenými lidmi. Mezi jeho nejvěrnější kolegy patří rozhodně dvorní střihačka Thelma Schoonmaker, kameramané Michael Ballhaus a Robert Richardson, scenáristé Paul Schrader, Mardik Martin a John Logan, kostýmní výtvarnice Sandy Powell, produkční Dante Ferretti a hudební skladatelé Howard Shore, Robbie Robertson a Elmer Bernstein. Čtyři z nich (Schoonmaker, Richardson, Powell a Ferretti) díky němu získali Oscara, takže spolupráce s "Martym" funguje báječně. 

Špinavé ulice: Pro kariéru Martina Scorseseho zásadní film. Do té doby prakticky neznámý režisér vstoupil do Hollywoodu v roce 1973 ve velkém stylu částečně autobiografickým snímkem o tom, jak to chodí v newyorských čtvrtích. Dal světu vědět, že se s ním bude muset počítat a taktéž definoval své osudové téma a nastolil režijní styl, který ho provází prakticky dodnes. To, že snímek znamenal velký průlom i pro Roberta De Nira a Harveyho Keitela, je onou pověstnou třešínkou na dortu.

Trademarky: Prakticky jako každý režisér má i Scorsese typické prvky, které používá takřka ve všech svých filmech. K nejčastějším z nich patří tzv. zpomalovačky a freeze frames (moment, kdy obraz jakoby "zamrzne" a divák slyší jen hlas vypravěče), časté využívání voiceoverů nebo dlouhé nepřerušované záběry. Za zmínku stojí i to, že ve většině jeho filmů se objeví vždy nějaká autorita (policista, politik...), která nemá problém s tím nechat se uplatit. V neposlední řadě stojí za zmínku také jeho vlastní camea, která jsou buď fyzická (nejznámější asi pasažér pozorující nevěrnou ženu v Taxikáři), nebo pouze hlasová (vypravěč ve Špinavých ulicích a Barvě peněz, případně hlas dispečera v Počítání mrtvých).

Úkroky z tvorby: Scorsese sice má svá dvě stěžejní témata, o kterých vypráví a natáčí většinou dramata, i on však párkrát v kariéře vykročil do jiných žánrů a pustil se do odlišné problematiky. K jeho nejznámějším "úkrokům" patří rozhodně dvojice "náboženských" snímků Poslední pokušení Krista a Kundun - život dalajlamy, ryze kostýmní romantické drama Věk nevinnosti a lehce komediální až satirické snímky Po zavírací hodině, Král komedie a nově i Vlk z Wall Street.

Vincent van Gogh: V jednom z posledních snímků Akiry Kurosawy pojmenovaném Sny Akiry Kurosawy si Scorsese zahrál malou roli slavného malíře. Jde spíše o cameo a je tu vidět, jak "maluje" obraz Obilné pole s havrany.

Western: Tradiční americký žánr má pro Scorseseho speciální význam. Souboj na slunci z roku 1946 byl totiž vůbec prvním filmem, který v životě viděl (tehdy mu byly čtyři roky). Možná i z toho důvodu můžou znalci v některých jeho snímcích vypozorovat různé odkazy a narážky na ty nejklasičtější westerny typu Rio Bravo nebo Velká železniční loupež. 

Zuřící býk: Zřejmě nejdůležitější položka v režisérově filmografii a takřka doslova životní film. Jeho natáčení, k němuž se dlouho neměl a ke kterému ho dlouho přemlouval Robert De Niro, totiž bylo pro Scorseseho odvykací terapií a dá se říci, že mu zachránilo život. Několikaletá závislost na kokainu si vybírala svou daň a slavný tvůrce zašel při práci až na hranici sebezničení a do snímku promítl své tehdejší rozpoložení. I proto je příběh boxera Jakea LaMotty dost brutální, krvavý (proto natáčen černobíle) a temný. Nebýt tohoto filmu, bůhvíjak by to se Scorsesem dopadlo. 

Ženy: Možná se to nezdá, ale Scorsese okusil svazek manželský celkem pětkrát. Nejslavnější manželkou mu byla rozhodně herečka Isabella Rossellini, s níž žil v letech 1979 - 1983. Do zatím posledního manželství vstoupil v roce 1999 a setrvává v něm dodnes. Navíc má celkem tři dcery, takže ženský element je v jeho životě obrovsky důležitý a podstatný.

Nejste s naším výběrem spokojeni? Máte nějaký nápad na doplnění chybějících písmen? Neváhejte a pište komentáře pod článek.