Michael Bay, jehož filmy nepopíratelně ovlivnily střihačkou praxi v Hollywoodu svou nízkou průměrnou délkou záběru i pokrytím scény z mnoha různých kamer, upadl v posledních letech do sequelitídy. Není divu, že se mezi všemi těmi velkorozpočtovými pokračováními (po završení trilogie Transformers pracuje na nové, vedle toho má realizovat třetí Mizery) rozhodl natočit svůj vysněný projekt, který se vysmívá americkému snu a akčním snímkům poslední dekády minulého století. A to včetně těch svých! Pot a krev je vypravěčsky a významově nesmírně ambiciózní i sebeironické dílo, které by člověk rozhodně neočekával od Michaela Baye. Filmaře, pro jehož tvorbu je příznačné nemotivované a manýristické vršení jedné atrakce za druhou a urážlivé protěžování "společenských hodnot" jako šovinismus, xenofobie, rasismus a konzumerismus, zatímco se oslavují represivní státní složky. Příběh podle neuvěřitelných skutečných událostí o intelektuálně indisponovaných kulturistech, kteří se rozhodli si finančně přilepšit únosem a pokusem o vraždu židovského homosexuálního boháče, překvapí promyšleností použití každého prvku a nesmlouvavým strefováním se do všeho a do všech.
U předchozích Bayových snímků na sebe stylistické postupy strhávaly pozornost, aniž by měly oporu ve vyprávění, což tentokrát neplatí. Pot a krev je s časovým odstupem od prezentovaných událostí vyprávěno postavou detektiva, jehož komentář mimo obraz vytváří pro diváka odstup. Během první hodiny se navíc několikrát změní perspektiva, kdy je nám umožněno nahlédnout na vybraný časový úsek z pohledu pěti výraznějších postav. Časté střídání různých kamer s odlišnými formáty a mírou zrnosti i ostrosti obrazu je jednak opodstatněno proměňujícími se hledisky či jejich smícháním dohromady, jednak má tato záměrná stylistická nesoudržnost vést k pobavené distancovanosti. Je třeba ale upozornit, že humor rozhodně není pro každého, protože je velmi, opravdu velmi politicky nekorektní a nesmírně černý. Není ale ofenzivní vůči několika skupinám, protože jako idioti jsou zde po coenovsku vyprofilováni všichni nehledě na pohlaví, věk, národní příslušnost, rasu, orientaci a vyznání. Snaží se dosáhnout amerického snu, ale ten nabývá obludné a odsouzeníhodné podoby.
Další rozměr představuje sebeironické pomrkávání k devadesátkám a vlastnímu režisérskému stylu, který zde Bay zesměšňuje. Protagonisty sledujeme z podhledu a ve zpomalém záběru kráčet směrem vpřed, ale ve druhém plánu vidíme, že jejich cíl se nevydařil. Vrtulníky nad hlavami postav prolétávají, ale na ikoničnosti výjevu ubírá, že se odehrává krátce před zpackanou operací. Kamera ve vypjatých momentech opíše trajektorii 360°, ale na místo zorientování jde o zábavné ukázání dvou paralelně se odvíjejících absurdních akcí. Pot a krev rozhodně není pro každého, ale režisérovi odpůrci by měli zkusit investovat své dvě hodiny času a přehodnotit svůj názor. Autor tohoto textu by u jednoho stolu s Michaelem Bayem nejspíš nevydržel a po pěti minutách by vystřelil mozek z hlavy buď sobě, nebo jemu, a to nejlépe bazukou, ale recenzovaný titul považuje za (v pozitivním slova smyslu) jedno z největších letošních překvapení.
Je ironické, že film vyznívající jako kritika konzumního způsobu života, vychází ve Spojených státech dvakrát. Obchodní praktiku nazvanou double-dip uplatnilo studio už u předchozího Bayova snímku Transformers 3 a u Potu a krve jí zopakovalo. Zatímco první edice byla bezbonusová (tzv. "vanilla"), druhá nabízí skoro hodinu dokumentárního materiálu, který režíroval Charles De Lazaurika, jehož filmografie sestává převážně z filmů o filmu a dokumentů o režisérských osobnostech (Hitchcockovi, Spielbergovi, De Palmovi...). "Kvůli" pozdější kinopremiéře u nás vychází druhá - bonusy vybavená - edice ve dvou provedeních. Jednak je možné si odnést levnější verzi v klasickém balení, které snímek představuje jako parťáckou podívanou s atrakcemi akčního filmu (dekorace v popředí a v pozadí - rychlý člun a žena). Můžete si ale připlatit a pořídit si vydání ve steelbooku, které je pro Českou republiku limitováno na 450 kusů, a tak byste neměli zahálet.
OBRAZ A ZVUK
Obraz (v poměru 2.40:1) a zvuk (obzvlášť v originálním Dolby TrueHD 7.1) věrně reprodukují okázalost a expresivnost stylu Bayovy satiry. Ze záměrně přepálené barevné palety, jež s přibývajícími minutami potemní, aby odpovídala změně v tónu, přechází zrak. Natáčením na digitál zajistilo dokonalou ostrost. Záběry s přítomným zrnem jsou výsledkem použití jiného typu kamery, než že by se jednalo o kompresní vadu. V tmavých pasážích se nic neztrácí, naopak můžete zaznamenat věci, které vám v kině mohly uniknout jako různé vtipné detaily v předkamerovém prostoru, jako jsou rekvizity či podoba některých dekorací.Zvuková stopa je podobně naboostrovaná jako ústřední trio, ale nemusíte se obávat, že by se v tom zdánlivém chaosu zvuková a hudební složka slévaly dohromady do jednoho hluku. Dialogy jsou dokonale srozumitelné, neunikne vám podstatný zvukový efekt z mimoobrazového prostoru či dialog/monolog z dalšího plánu z televize či přehrávače. Nejvýraznější jsou hudební montáže (ve 20. a 65. minutě) a všechny akční sekvence, ale obojí je rozmixováno do prostoru natolik pečlivě, že s pořádnou reprosoustavou budete obklopeni miamským životem 90. let, než že byste pouze byli ohromeni dunícím subwooferem.
BONUSY
I bonusový materiál je nabušený, ale nikoliv svou kvantitou, nýbrž kvalitou. Díky komerční úspěšnosti (Pot a krev velmi záhy utržil dvojnásobek svého skromného rozpočtu ve výši 25 milionů dolarů) se na výbavě nešetřilo (na rozdíl od komerčního zklamání Osamělý jezdec). Nečekejte bonusový disk, jako tomu bylo u předchozích Bayových blockbusterů (Armageddon, Mizerové 2, trilogie Transformers), protože výbava disku sestává z jedné jediné položky. Filmu o filmu The A Game: Michael Bay´s Pain and Gaine, rozděleného do osmi kapitol, které je možné si přehrát všechny najednou, nebo samostatně. Z názvů dokumentů by se mohlo zdát, že v nich půjde o srovnání skutečně-neskutečného případu s výslednou filmovou podobou a o porovnání představitelů s jejich reálnými předobrazy. Zastřešující rámec necelé hodiny přídavného materiálu ovšem tvoří osoba Michaela Baye. Mr. Blockbuster je prezentován jako hráč (cílevědomý trenér obětující se pro tým poskytnutím svého domu pro natáčení), vizionář (dohlížející nejenom na prvky stylu v čele s kamerou a mizanscénou, ale i jako člověk schopný režírovat herce) a miamský patriot (znalý reálií a přátelící se s tamní policií).
Ve featurettu I tak pravdivý příběh: Z novinových titulků sice má hlavní slovo dvojice scenáristů. Větší důraz je ale kladen na to, že si Bay chtěl natočit malý velký film, u kterého musel bojovat za vznik, protože je zaškatulkován jako tvůrce velkorozpočtových trháků. Boj získává na osobním rozměru, protože měl vztah k subkultuře bodybuilderů, jelikož se osobně znal s lidmi, kteří s únosci a vrahy kamarádili. V dokumentu Zpět ke kořenům: vize Michaela Baye je režisér ostatními vyzvihován za to, jak dobře se vyzná v technických záležitostech. A sám pak dostane příležitost odůvodnit volbu některých stylistických postupů, jako že natáčení na velký počet kamer s různými formáty má vytvářet odstup. Ani ve čtveřici na postav zaměřených "přídavků" nebudete ušetřeni adorace muže, kterého bývalá modelka Megan Fox označila v nadsázce za Hitlera. Americký snílek neukazuje jenom rozdíly mezi Markem Wahlbergem a Danielem Lugem, "mozkem" celé operace, protože se soustřeďuje na podobnosti mezi hollywoodskou stár před (Wahlberg) a za (Bay) kamerou. Oba jsou dříči z posilovny se vztahem k Miami. Vášnivý hráč se může tvářit jako fičura o Johnsonově hereckém uchopení postavy Paula Doylea, který byl složen z několika existujících osob. Ovšem vytvoření kontrastu ("The Rock" vnímaný jako hora svalů, který se ale brání hrát podobně nesympatickou figuru) je záminkou k ukázání "Míši" jako citlivého a ohleduplného chlapíka (bývalému zápasníkovi napsal citlivý a ohleduplný dopis zdůrazňující, že i Smith, Lawrence ad. pochybovali). Nejinak tomu je u Špinavé práce (o Adrianu Doorbalovi) a Zločinu bez oběti (o Victoru Kershawovi), u kterých stejně jako u předchozích nechybí spousta záběrů z natáčení.
"Dvojice" Surové diamanty: Lokace a Jde do tuhého: Právo a zákon je úzce provázaná, protože v obou jde o místo natáčení a zároveň Bayovo bydliště Miami. Poslední dokumenty jsou svým přesahem schizofrenní, protože rozporují vše dříve řečené (s výjimkou utvrzování diváků v jediném správném obrazu hráče - vizionáře - patriota). Předtím zmínky o odchýlení se od případu s reálným základem měly stvrzovat kritičnost vůči naplňování amerického snu a celkově tamního způsobu života. Teď je najednou oslavována miamská policie, která navzdory počátečnímu selhání dovede vše napravit a obnovit víru v systém. V rámci bonusů na discích s Bayovými filmy byly vždy recipročně vyzdvihovány státní ochranné složky, ale zde to působí nepatřičně.Pohled do zákulisí, který se liší od promo videí, je jinou - sofistikovanější - obdobou manipulace. Na jednu stranu odhaluje nesrovnalosti (sloučení více postav do jedné, policie by při zatýkání nestřílela na utíkající do vody atd.). Činí tak ale proto, aby se tím napravovala reputace snímku ("domácími" kritizovaného za vyobrazení vrahů jako docela milých chlápků) a jeho tvůrci (s pověstí spíše sráče než hráče). Informační přínos rozhovorů a záběrů z natáčení je ale nepopíratelný, pokud kritické myšlení nemáte oslabeno bobulemi na posilování.
