Dlouhotrvající scény (včetně těch otevřeně sexuálních) jsou vlastně sledem dlouhých životních období v životě ženy, které mají ambice zachytit vše komplexně a ne jen v náznacích a kondenzovaně. Jednotlivá období jsou společně provázaná a nic se neděje bezúčelně, stejně tak jako v reálné lidské každodennosti. Život Adèle je velmi intimní příběh, v němž hlavní hrdinka projde komplikovanou cestou za vlastní identitou, jen aby vzápětí ztratila to, o co stála nejvíc. Poté, co se Adèle seznámí s Emmou (Léa Seydoux), nastane v jejím životě zásadní změna. Z obou dívek se postupem jejich intenzivního milostného vztahu stávají ženy. Abdel Kechiche nám ukazuje nejenom jejich vrcholy, ale i pády, jistotu i tápání, které vede k nevyhnutelnému a dramatickému rozpadu jejich poměru. Jakkoli je příběh samotný velmi nosný, síla filmu spočívá především v unikátním filmovém zpracování. Režisér totiž zvolil styl snímání, který působí na nejvyšší míru autenticky.
Jako bychom nesledovali film, ale dívali se na reálně existující lidi. To je dáno především dlouhými, velmi zblízka natáčenými záběry, a právě díky nim mizí hranice mezi fikčním světem filmu a skutečností. Netradiční práci s kamerou ještě umocňují herecké výkony dvou hlavních protagonistek, které v detailních kompozicích rozehrávají všechny myslitelné emoce. Síla tohoto filmu spočívá pak také v naturalismu hereckého projevu i rozzáběrování, kterými získává další rozměr autentičnosti. Život Adéle nemusí padnout do noty každému divákovi. Pokud však přijme jeho styl a tempo, může spolu s oběma mladými ženami prožít strhující emocionální zážitek. Kamera, která je snímá především v detailech a polodetailech, umožňuje divákovi nahlédnout do jejich nitra a prožít s nimi intenzivní city, kterými každý vášnivý a plný vztah dvou lidí prochází. Blízkost a dostatek času vytvářejí iluzi reality a dovolují divákovi plně se ponořit do působivé intimity lidských citů a psýché.