Recenze: Rozverná "opera" Donšajni

Vydáno: 29.09.2013 12:10 - Václav Limberk | foto: Bontonfilm

Jiří Menzel se po sedmi letech od svého předposledního snímku Obsluhoval jsem anglického krále vrací s rozvernou "operní" komedií Donšajni. V hlavních rolích se představí Libuše Šafránková a Jan Hartl.

DonšajniRecenzoval/a Václav Limberk dne 29.09.2013 12:10. Jiří Menzel se po sedmi letech od svého předposledního snímku Obsluhoval jsem anglického krále vrací s rozvernou "operní" komedií Donšajni. V hlavních rolích se představí Libuše Šafránková a Jan Hartl. Hodnocení: 2.5
Po rozporuplně přijatém "životním" projektu, hrabalovské adaptaci Obsluhoval jsem anglického krále, se Jiří Menzel vrací k filmové režii s komedií Donšajni, oficiálně propagovanou jako "prostopášná". Režisér se tu inspiroval světem a zákulisím opery a je tentokrát i autorem originálního námětu a scénáře, na kterém s ním spolupracovala Tereza Brdečková. Donšajni prozatím sklidili převážně negativní ohlasy a negativní kritiky a mohlo by se tedy zdát, že jde o nějaký kardinální průšvih. Jak se to s nimi tedy vlastně má? 

Libuše Šafránková ve filmu Donšajni / DonšajniDonšajni odehrávající se v nespecifikovaném menším městě (natáčelo se na několika místech ve středních Čechách a také v Praze), mají dvě paralelně se rozvíjející a posléze se křížící dějové linky. V jedné sledujeme počínání excentrické Markéty (Libuše Šafránková), která se snaží ve zchátralém objektu nacvičit hudební vystoupení s dětským pěveckým sborem, přičemž svým jednáním i vystupováním "zaujme" jak policii, tak i psychiatričku. Ve druhé sledujeme životem už lehce znaveného operního režiséra Vítka (Jan Hartl), kterak nacvičuje s lokálním souborem inscenaci opery Mozartova Dona Giovanniho. Na výpomoc si přizve z Ameriky emigranta a slavného operního pěvce Jakuba (Martin Huba). Osudy všech tří se posléze spojí a odhalí překvapivou minulost Markéty a Jakuba.

Snímek v sobě spojuje minimálně dva filmové žánry. Prvním je "opera ve filmu", subžánr to filmem poměrně zřídka reflektovaný, a druhým je mravoličná a satirická komedie s lehkou společenskou kritikou. Menzelovi se podařilo nenásilně a elegantně oba rozdílné světy i obě navzájem se rozvíjející a křížící se linie protnout, aniž by se mu přitom celkový "obrázek" rozpadl. Nesnižuje se k doslovnosti či vulgárnosti, tolik typické pro některou odnož domácí tvorby, a své vyprávění vede v lehce frivolním duchu, zcela odpovídajícím tématu "donjuanství", o kterém pojednává. Jednoduše řečeno, nikde netlačí zbytečně na pilu a své postavy líčí s nadhledem a svým typickým taktem.

Fotografie z filmu Donšajni / DonšajniV první dějové lince se zprvu věnuje postavě Markéty a představuje nám ji v lehce crazy komediálním ladění jako poněkud výstřední postavu. Postupně se dovídáme více o její minulosti i o motivacích, které ji k jejímu výstřednímu způsobu chování vedou. V druhé, přeci jen výraznější a i obsahově hutnější dějové linii se seznamujeme s jedním z představitelů "donšajnství", s typickým světákem a unaveným cynikem Vítkem. Menzel nechává po vzoru divadelní zcizovací metody Vítka promlouvat k publiku a pronášet občasné sebeironické komentáře na svůj účet. Například když říká, že "protože nic pořádně neumí, tak mu nezbývá než vést, ty co něco umí". Tím se mu daří držet jednak držet diváky v pozornosti a jednak si od svých postav držet lehký odstup a nadhled.

Menzel nám odhaluje ve svém filmu zřídka viděný svět zákulisí a zkoušení operní inscenace. Tyto záběry střídá s klasickými záběry z "ostrých" inscenací. Předvádí nám jednak operní barvitost (kostýmy a výprava Donšajnů jsou nadprůměrné) a také drobné zákulisní půtky a konflikty mezi jednotlivými herci, které drží pohromadě společné dílo, na němž pracuje kromě nich také ležérní a diplomatický režisér Vítek. Zároveň se věnuje klíčovému tématu svůdnictví, kde sledujeme četné Vítkovy aférky podané ve snesitelných zkratkách a monotónních rituálech se zubním kartáčkem. Potom je tu postava Jakuba, který prezentuje hlavní rys "donšajnství" a v závěru se dočkáme i katarze, ke které očekávaně dojde právě při premiéře Dona Gioavanniho.

Fotografie z filmu Donšajni / DonšajniPřed kamerou se tu po letech sešel pár z Menzelovy populární vesnické komedie Vesničko má středisková Libuše Šafránková a Jan Hartl. Ačkoliv jejich postavy tentokrát pár netvoří, jejich společné scény jsou příjemné. Martin Huba předvedl a vystřihl vzorový prototyp vysloužilého svůdníka i operní legendy se samozřejmostí a grácií velkého herce, kterým je. Ostatní herci tu víceméně jen statují a nemají co hrát, včetně Ivany Chýlkové v roli Markétiny dcery a Jiřiny Jiráskové, která se tu objevila ve své poslední roli jako Markétina matka. Mimo nich tak zaujme především pěvecký potenciál herců zkoušejících Mozartovu operu a také Mozartova hudba, stejně jako i některých jiných hudebních skladatelů.

Menzel tu evidentně zúročil své zkušenosti s divadelní režií a v tomto bodě pro něj znamenají Donšajni podobně bilanční projekt jako bylo například Havlovo filmové Odcházení. Donšajni jsou nenáročnou, lehce natočenou oddechovou podívanou, která se nesnaží sdělit a ani nesděluje nic originálního ani závažného. Osobně bych je přirovnal ke kultivovaně natočeným lidovým komediím, které tu vznikaly za druhé republiky, jako byl například tematicky velmi podobný snímek Muži nestárnou

Originální trailer filmu Donšajni


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Krásně nezávadná recenze. Co by na to řekli n... (LeBlanc, 14.10.2013 15:53) Reagovat

    Krásně nezávadná recenze. Co by na to řekli na http://www.dinoshare.cz...?

  • Pěkný film !!! (Říhová Marcela, 27.10.2013 14:44) Reagovat

    Film Donšajni se mi moc líbil. Po delší době je to film, který pohladí po duši a s nadhledem poukazuje na dnešní kulturní ubohost. Potěší jemným vtipem, krásnou operní hudbou, pěknou výpravou a v neposlední řadě i oblíbenými herci. Film jsem viděla s kolegyněmi ve vyprodaném kině a závěrem sklidil velký potlesk. Myslím, že vulgarismu, agresivity a hnusu už má každý dost. Film pana Menzela mně udělal radost a jistě ho ráda shlédnu znovu.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY