Poslední film Baze Luhrmanna se dočkal rozporuplných reakcí (viz naše makrorecenze) a mezi nejčastější výtky patřily odsudky Velkého Gatsbyho jako manýristického díla, které se až příliš drží románové předlohy Francise S. Fitzgeralda (viz naše recenze). K uvedeným výhradám jenom několik poznámek. Manýra je negativní označení pro úpěnlivé dodržování určitých postupů, při vztažení na tvorbu režiséra pak opakování již dříve vyzkoušených "technik", aniž by měly svou jasnou funkci či smysluplný význam. Je nesmyslné obviňovat Velkého Gatsbyho z manýry, když se variuje hned několik různých postupů, aniž by to ubralo na soudržnosti díla jako celku. Vyprávění je sice rámcové, podávané jako retrospektiva filtrována skrze postavu Nicka, ale rovina v minulosti obsahuje ještě flashbackové pasáže jiných postav a rovina v současnosti mění zdroje zprostředkování příběhu od mluveného slova přes deníkový záznam až ke knize. V první polovině okázalý, v druhé tlumený styl je jednak odvislý od popsaných narativních strategií, jednak je sám velmi různorodý, když se užívá několik různých kamer a motivovanost například písní či svícení se v průběhu stopáže proměňuje. (Všímejte si např. zeleného světla, které je zprvu realisticky - bliká z druhého břehu - a kompozičně - na druhém břehu je Gatsbyho láska - motivované, až se na konci - nasvícení bazénu - stane umělecky motivovaným).
Chápání Velkého Gatsbyho jako luhrmannovské manýry se sice nabízí, když tři (vedle recenzovaného ještě Romeo + Julie a Moulin Rouge!) z dosavadních pěti režisérových filmů završovaly první akt scénou party a vyprávěly o tragické lásce. Taková kritika by ale neviděla pro celek zásadní odlišnosti. V trilogii Červené opony (Tanec v srdci, Romeo + Julie, Moulin Rouge!) se aplikovaly divadelní a především operetní postupy na filmové médium. V Epické trilogii (kromě předmětu tohoto textu ještě Austrálie) jde o vypořádání se s odkazem klasické hollywoodské kinematografie, jejíž kontinuitní pravidla jsou jednak zesilována pro dosažení ještě působivějšího výsledku, jednak podvratně narušována.Nad negativní odezvou kvůli údajnému úzkostnému držení se Fitzgeraldovy semi-autobiografie se může sečtělejší čtenář a cinefilštější divák leda shovivavě pousmát. Luhrmannův Velký Gatsby je velmi sebereflexivní, protože nadsazenou formou pojednává o procesu vzniku uměleckého počinu a jeho (auto)terapeutické funkci. Zahrává si přitom s Fitzgeraldovým životem (Nick postupuje při psaní jako autor, na stěnách visí fotky jeho ženy atd.) a dílem (citace opravdu nepochází jenom z adaptované knihy, forma rámcového vyprávění je z Posledního magnáta, u kterého nakonec nebyla použita).
Významový posun oproti předloze navíc nelze dost dobře vnímat jako negativum, když kniha vyšla v polovině 20. let 20. století a dodnes je ceněna pro své zachycení zeitgeistu blížící se Velké krize, zatímco film vznikl po druhé ekonomické krizi, a tak důmyslně pracuje s dvojím kódováním minulosti. Jednak je zde minulost kinematografická, k níž se navrátit v její původní podobě nelze, jednak je minulost skutečná v podobě "opakující se" ekonomické krize. Luhrmannův Velký Gatsby se jednou zařadi po bok Občana Kanea a Sunset Blvd., z nichž okázale cituje. BLU-RAY:
Velký Gatsby vychází hned v několika edicích. Ačkoliv nás primárně zajímají jeho Blu-ray verze, sluší se upozornit, že vychází i jednodiskové DVD, na kterém je mezi bonusovými materiály necelá čtvrthodina nepoužitých scén (dvě vystřižené a alternativní konec s úvodem režiséra). Na modrých plackách je možné si vybírat hned mezi čtyřmi verzemi, z nichž recenzujeme poslední jmenovanou: jednodiskovou (2D), dvoudiskovou (2D + 3D), dvoudiskovou v tzv. futurepacku (2D + 3D v obdobě steelbooku) a třídiskovou (2D + 3D + CD s písničkovým soundtrackem se 14 tracky v klasickém balení s šubrovým návlekem ve stylu art deco).Kupci může vadit, že doporučená prodejní cena je vysoká, ale jde o známou obchodní strategii Magic Boxu, který v následujících měsících novinky přeceňuje směrem dolů. Sběratel si může stěžovat, že na rozdíl od zahraničí u nás není k dostání steelbook, ale futurepack je i navzdory horší kvalitě (problematická boční strana, větší náchylnost k poškození) obstojnou náhradou. Soundtrackářům může vadit, že nejspíš kvůli doprodejím ležáků byl přiložen klasický soundtrack a nikoliv jeho rozšířená verze s třemi delšími písněmi, úryvky dialogů a několika orchestrálními skladbami, ale stále se vzhledem k ceně jedná o výhodnou koupi.
OBRAZ:
Audiovizuálně jde o referenční disk, který může posloužit pro demonstraci kvalit domácí výbavy. Je ovšem nutné mít na vědomí, že některé obrazové a zvukové pasáže, které mohou být vnímány jako problematické, takto vypadaly a zněly již v kině a mají svůj smysl. Obrazu ve stranovém poměru 2.40:1 může být vytýkáno, že některé pasáže jsou příliš měkké, což svědčí o přesaturovanosti, kvůli které nejsou detaily pořádně prokreslené kvůli neostrosti. Jiné části lze kritizovat za to, že barvy nejsou dostatečně jasné a v nočních scénách vycvičené oko zaznamená nepatrné zrno. Pokud se ale soustředíte na estetické kvality obrazu v souvislosti s funkcemi použitých prostředků, zmíněné "vady" budete chápat jako záměr.
Neostrost se týká především flashbacků uvnitř rámcového vyprávění (např. první setkání Gatsbyho s Daisy), které mají svým stylem evokovat klasická hollywoodská díla s výrazným zadním svícením. Některé nevzpomínkové scény (např. první provedení Daisy Gatsbyho panstvím) zase upomínají jednak na stylistické prostředky z flashbacku, jednak odpovídají subjektivnímu vnímání některé z postav.
Podobně se to má s jakoby vybledlostí barev, protože ve druhé polovině paleta výrazně potemní a vše je najednou desaturované. Opětovně to souvisí s promyšleností díla jako určitého formálního systému, protože styl úzce souvisí s vyprávěním, které je filtrováno skrze Nicka jakožto vypravěče vypovídajícího o své deziluzi ze zprvu opulentního a barvami hýřícího způsobu života. A zrno přidává na "filmovosti".Stejně efektivně se pracuje s 3D jako prostředkem, které má diváka nejprve distancovat a poté ho vtáhnout dovnitř. Zprvu se vrší atrakce, když poletují konfety a šampaňské stříká do kamery, což by v ideálním případě mělo vést k navození stejných pocitů, jaké má Nick: od opojení se přechází k distanci. Následně, když se rozehraje ústřední milostný trojúhelník po vzoru melodramat Zlatého věku, jsme vtahováni dovnitř, protože se průměrná délka záběru prodlouží a postavy jsou rozmísťovány do více plánů, přičemž svou roli sehrává přeostřování mezi nimi. Zahraniční recenze se shodují na tom, že 3D prezentace Velkého Gatsbyho na Blu-rayi se může zařadit za toho nejlepšího z nejlepších, Scorseseho Huga a jeho velkého objevu.
ZVUK:
Originální zvuk je sice pouze v šestikanálu (DTS-HD Master 5. 1 anglicky), ale rozmíchání jednotlivých stop (hudba, zvukové efekty, dialogy) stejně jako podání nelze nic vytknout. Možná pro někoho překvapující bude, že jsou upřednostňovány dialogy a monology, které jsou krystalicky čisté a dokonale slyšitelné i při scénách, u nichž mix zvukových efektů (např. jízdy autem) či hudby (např. večírky) má tendenci na sebe strhávat pozornost. Někdy je tato preciznost až nevýhodou, když zaznamenáte, že některé dialogy byly nahrány až dodatečně ve studiu (např. první Gatsbyho vylíčení své minulosti Nickovi). Jako demo materiál může posloužit scéna večírku v apartmá, které Tom pronajímá pro svou milenku Myrtle. Díky bezchybnému rozmíchání stop do několika zvukových kanálů jsou krásně slyšet všechny "vrstvy": píseň Love is the Drug, která hraje v rádiu v reakci na nabídku drogy Nickovi, do toho začínající Who Gon Stop Me jako vyjádření myšlenkových pochodů Nicka a jazz ozývající se z mimobrazového prostoru jako hudba čtvrti, v níž se všichni nachází, přičemž do toho místy vstupuje Nickův komentář mimo obraz a ztišené (polštářová bitka) i zesílené (otevírání šampaňského) zvukové efekty uzpůsobené jeho vnímání.
Alternativní konec filmu Velký Gatsby.BONUSY:
A nadšení neustane ani při hodnocení bonusových materiálů, které jsou kompletně vybaveny českými titulky a u kterých vítězí kvalita a informační přínostnost před kvantitou. Přidaný materiál sice není tak obsáhlý jako u Moulin Rouge! či Romea a Julie, ale po absolvování necelých dvou hodin vám nebude chybět ani audiokomentář (herci a tvůrci v čele s Bazem Luhrmannem se dostatečně vyjádří ve filmech o filmu), ani galerie obrázků (ačkoliv by byla fajn možnost prohlédnout si storyboardy a fotografie z natáčení i mimo dokumenty). Snad jenom něco málo o tricích by neškodilo a za přítomnost upoutávek a spotů, které byly součástí velmi nápaditě pojaté kampaně propagaující snímek skrze hudební interprety, by se nikdo nezlobil. Na druhou stranu je zde upoutávka na první filmovou adaptaci Fitzgeraldova nejznámějšího románu, která se bohužel nedochovala celá. Méně raritní je čtvrt hodina vystřižených scén a alternativního konce spolu s úvodem režiséra a scenáristy v jedné osobě. Vypuštění románku Nicka se sportovkyní i neuzavření linií vedlejších postav v závěru sice ve výsledku ubírá na profilaci protagonistů, ale umožňuje se zaměřit na ústřední milostný trojúhelník.
Těžištem disku je však šest tematických filmů o filmu a pět dokumentů z natáčení vybraných scén, které mají dohromady skoro sto minut. Někdy sice zavání mírnou propagací konkrétních značek (oděvního průmyslu) či osobností (hudebního průmyslu), ale pokaždé v nich hovoří profesionálové, kteří měli předem stanovený sjednocující princip celého díla (tzv. "poetické lepidlo") a uvažovali o možných nástrahách a poté o funkci každého užitého prvku. A to jak z hlediska určitých poetických tradic (čím Gatsbyho odlišit od předchozích?), tak i vyprávění (proč použít rámcové vyprávění?, z jakého důvodu měnit zdroje zprostředkování?) a stylu (jaké kostýmy použít, aby odpovídaly vývoji postav?, proč se uchýlit k moderní hudbě v dobovém snímku?, jak pracovat s 3D jako funkčním prostředkem?).
V devítiminutovce Gatsby a jeho síla se dozvíme, jak Luhrmann přistupoval k adaptování, když chtěl na rozdíl od předchozích verzí zachovat vypravěče (Nicka). Zjistíme, jak byli obsazeni hlavní herci a do jaké míry se podíleli na psaní scénáře. Následující téměř devítiminutovka "Zevnitř i zvenčí" s Tobeym Maguirem se bohužel nezaměřuje na funkci postavy Nicka ve vyprávění jakožto postavu i vypravěče v různých časových rovinách. Jde spíše o zábavné záběry z natáčení, které pořídil Maguire, čímž navázal na tradici započatou u Luhrmannova Moulin Rouge!, u kterého John Leguiziamo přinášel svůj pohled ze zákulisí.
Dvanáctiminutovka Gatsby: swingové notování má dvě části, z níž první se soustřeďuje na orchestrální hudbu Craiga Armstronga a druhá na důvody užití moderní hudby (aktualizace: rap jako jazz současnosti) a práci s různými hudebními interprety (se soustředěním se na zacházení s leitmotivy v podobě Young and Beautiful Lany del Rey a Together od The xx).
V nejdelším featurette na disku, sedmnáctiminutovce Móda 20. let: efektní a okázalá, se Luhrmannova životní partnerka a kostymérka Catherine Martin vyjadřuje k volbě světových značek (Tiffany, Prada, Brooks Brothers, Fogal), úpravě jejich designu na hýřivá dvacátá léta a tomu, jak proměňující se kostýmy mají vyjadřovat charakterovou i sociální proměnu postav.
Šestnáctiminutový Jazzový věk a o necelých deset minut kratší Fitzgeraldova vizuální poetika jsou v podstatě biografickými medailonky Fitzgeralda, z nichž se dozvíme nejenom o jeho životě a době, ve které žil, ale i o inspiračních zdrojích: filmech 20. let, z nichž filmaři přebrali konkrétní stylistické postupy, i dokumetu o New Yorku a dalších Fitzgeraldových románech, z nichž různě citovali a vzdávali jim poctu. Pětice kratších dokumentů o realizaci konkrétních scén (několik "prvenství: party u Gatsbyho, jízda autem Nicka s Gatsbym, setkáni Gatsbyho s Daisy a natáčení v hotelu Plaza a spor mezi Nickem a Gatsbym u bazénu) pak bonusovou nabídku uzavírá. ZÁVĚR:
Dosavadní nejlepší kinofilm tohoto roku na prozatím nejlepším letos vydaném Blu-rayi, které ve všech edicích nabízí bezchybnou audiovizuální prezentaci a téměř dvě hodiny česky otitulkovaných bonusových materiálů. Gatsby se sice až obsesivně upínal k minulosti, což mělo tragické následky, ale opakované vracení se k Velkému Gatsbymu (snímku, soundtracku, bonusům) ničemu a nikomu neškodí.
