Walter Woodman a Patric Cederberg jsou dva kamarádi, kteří se seznámili na Ryerson University v Torontu a o kterých díky jejich společném diplomovém filmu Noah psali už i v New Yorkeru a na Indiewire. Sedmnáctiminutový kraťas se rozhodli natočit, protože měli za to, že jejich generace bere internet a především sociální sítě jako naprosto běžnou věc a nepozastavuje se nad svým jednáním na nich. Ani jeden z nich nemá účet na Facebooku, protože si je před rokem zrušili. Woodman na něm již nenalézal žádná pozitiva a navíc o sobě nepotřebuje prozrazovat úplně všechno. Cederberg měl za to, že si na něm vytváří nezdravou závislost, protože pozdě v noci bezmyšlenkovitě přejížděl z jednoho profilu cizí osoby na druhý a rozčiloval se, že si nemůže prohlédnout osobní stránku někoho zcela neznámého.
Důležitou úlohu vedle Facebooku má ve filmu i Chatroulette, kterou použili jako protiklad k Zuckerbergem vytvořené sociální síti. Zatímco první jmenovaná webovka řekne o člověku všechno a zároveň nic, u druhého je možné se schovat za anonymitu, která umožňuje upřímnou konverzaci, tvrdí Woodman. Cederberg a Woodman se ale na Facebook z důvodu propagace svého projektu vrátili, když si tam vytvořili falešné účty postav, Noaha a Amy, ale ty byly administrátory smazány. Vyřešili to tak, že obnovili a upravili své staré profily. Reklamu ale soustředí hlavně na Twitter.
Zhodnotit jejich snahu rychlým psaním postav a googlováním prezentovat realističtější zachycení technologie, než jaké je jinak v kinematografii běžné, můžete sami. Noah je v originálním znění ke zhlédnutí na konci článku. Žánrově jde o romanci jdoucí proti očekávání, když vše neskončí (znovu)ustanovením heterosexuálního páru, a formálně o velmi originální snímek, který si vystačí s jednou obrazovkou. Prostřednictvím Facebooku, Skypu a Chatroulette je odvyprávěn příběh, zatímco iTunes je použito k hudebnímu podkresu a fotografie na ploše i na profilech slouží jako věci z minulosti.
Ačkoliv je kraťas svým závěrečným moralizováním poněkud kazatelský a vzhledem k výše uvedenému i pokrytecký, rozhodně stojí za pozornost. Zvlášť když realizace Cederberga a Woodmana stála pouhé tři stovky dolarů, z nichž většina šla hlavně na pivo a pizzu.











