Jason Reitman se profiluje jako tvůrce značně cynických, ke zvolenému tématu s ironickým odstupem kritických a mezi recenzenty a Akademiky oblíbených filmů. Za svůj debut Děkujeme, že kouříte byl nominován či získal hned několik cen především z řad kritiků, následující indie pop Juno bylo nominováno na čtyři Oscary včetně toho za film i režii (získalo ovšem pouze jednoho za scénář Diablo Cody) a caprovská moralita do dob krize Lítám v tom usilovalo hned o šest zlatých plešounů, ale nezískalo ani jednoho. Jeho předposlední snímek Znovu a jinak i navzdory znovuspojení Reitmana a Cody úspěch nezopakovalo, přestože - nebo právě proto - jde díky své divácké nepřívětivosti o Reitmanův možná nejlepší počin.

Labor Day by měl představovat návrat do formy, jak se z ohlasů po premiéře na festivalu v Telluride zdá. Recenze se shodují v tom, že jde o Reitmanovo filmařsky nejvyzrálejší dílo, které v porovnání s těmi předchozími překvapí absencí jakékoliv ironie či cynismu, ale má stále stejně výborně vedené herce. Na nich by právě melodrama zasazené do roku 1987 mělo stát, protože se zaměřuje na trojici protagonistů, vdovu Adele (Kate Winslet) s jejím třináctiletým synem Henrym a uprchlého vězně-vraha Franka Chamberse (Josh Brolin), jejichž cesty se spojí.

A právě herecké výkony umožňuje docenit první zveřejněný klip, z jehož krátké - ani ne minutové - délky se se dá usoudit, že se první diváci nepletou, když vyzdvihují především Kate Winslet a Joshe Brolina. U obou si cení především toho, že i když jsou obsazeni podle svého typu, nejde o hereckou manýru a umí své role velmi dobře odstínit. Herecká akce vyniká i díky tomu, že jsou jí ostatní složky filmového stylu podřízeny, protože díky nízké hloubce pole je pozornost vedena na postavy (potažmo jejich představitele) a dodržují se pravidla kontinuity (záběr-protizáběr, linie pohledu, dodržování pravidla osy).