Děj je tu pochopitelně zcela zanedbatelný a hlavním tahákem tu jsou především četné souboje s různými protivníky, které Chen musí porazit, aby přežil. Hlavní atraktivita celého filmu pak leží právě v rozličných choreograficky bezchybných, ale v podstatě nic nového nepřinášejících bojových scénách. Man of Tai Chi tak působí v dnešní době už jako anachronismus. Koho ještě dnes překvapí nebo zaujme film ve stylu Krvavého sportu nebo Souboje cti, kde se hlavní hrdina utkává s rozličnou sortou bojovníků a různými bojovými styly? A nic na tom nemění ani "originální" prvek živého přenosu klíčového Chenova souboje v závěru filmu, který je koncipován jako druh reality show nebo vložená pseudodokumentaristická prezentace v podobě na plátno promítnutého spotu z Chenova života. Všechna tato stylistická ozvláštnění jsou sice pěkná, ale k Reevesem pravděpodobně zamýšlené větší hloubce (či přesahu?) film neposouvají. Mimo řídký děj s jednoduchou zápletkou a mnoha prostoduchými dialogy i rádoby hlubokým poselstvím selhává Man of Tai Chi především v castingu. Je docela pochopitelné, že se Reeves chtěl zavděčit svému příteli Tiger Hu Chenovi tím, že ho ve svém režijním debutu obsadil do hlavní role, čímž se ale zase nezavděčil divákům. Ten je sice brilantní v bojových scénách, ale naprosto postrádá herecké umění (což by zase u podobného typu filmu příliš nevadilo). Bohužel se mu ale nedostává ani charismatu, které je potřeba proto, abychom hlavnímu hrdinovi fandili. Tiger Hu Chen není a nebude novým Jetem Li, Donniem Yenem nebo Jackiem Chanem. Jeho souboje se sice dají sledovat se zájmem, ale on sám příliš zájmu o svou postavu (ani sebe samotného) nevzbuzuje. Co však překvapuje více, je nesympatičnost Keanu Reevese v roli antagonisty Donaka Marka. Role záporáků většinou skýtají hercům potěšení a dovolují jim si svou postavu tak říkajíc vychutnat. Reeves zde ale působí velmi matně, a nesympatie nevzbuzuje ani tak jeho role, jako on sám v ní. Jeho postava je mimochodem "překvapivě" stejně tak bezvýrazná a matná jako Chenova. Bohužel to nezachraňují ani herci ve vedlejších rolích, ani samotní bojovníci (Iko Uwais ze Zátahu je tu trestuhodně nevyužit). Není tu zkrátka žádná výrazná postava, s kterou by se dalo alespoň trochu sympatizovat. Závěrečný showdown mezi dvěma hlavními protivníky je pak hrubě nezajímavý a vyšumí podobně jako celý film. Reeves tu navíc (fyzicky) evidentně nestíhá. Ve výsledku tak Man of Tai Chi působí jako poněkud bezkrevný bojový film, kterému chybí alespoň špetka nějaké jiskry, o originalitě nemluvě. Bojové scény jsou sice odvedeny slušně, i když Reeves v několika momentech až příliš okatě vykrádá zmíněný Matrix, ale jeho snímek opravdu nepřináší nic nového. Bohužel není ani příliš záživný a doporučit ho lze snad jen pro skalní fanoušky bojového umění, kteří s ním možná budou spokojeni (pokud jim bojové scény ke spokojenosti stačí). Fanouškům Keanu Reevese bych ale raději doporučil, aby se jeho "asijskému úletu" Man of tai Chi vyhnuli a raději si zopakovali Matrix, případně nějaký povedenější film s bojovým uměním. Keanu si tu prostě vybral oddechový čas a jeho režijní debut natočený "jen tak pro radost" je toho důkazem. Bohužel pro diváky, velkou radost jím asi většině z nich nezpůsobí.