PODIVNÝ HYBRID MEZI NOLANEM A SNYDEREM
V Muži z oceli se sešly dva světy – nolanovský realismus a snyderovská režie a dohromady to pro mě tvoří podivný hybrid. Na jednu stranu jsou tu super a fungující nápady ohledně problematického Kalova / Clarkova dětství a jeho životního údělu, které jsou vyprávěny v účinných a zajímavých flashbacích a také výtečně napsané otcovské „mentorské“ monology, jež mají sílu a potřebný náboj. Na stranu druhou tu ale najdeme typicky „snyderovské“ manýry zkratkovitého a ne úplně podařeného vyprávění, které naprosto vylučuje možnost sblížit se s postavami, natožpak se o ně bát. Neexistující romantická linie je toho zářným příkladem. Závěrečná destrukce je opulentní a klobouk dolů před celým týmem, že něco takového dokázal vytvořit, na mě osobně to ale bohužel tak nepůsobilo, neboť se mi vše po chvíli zdálo stereotypní a ubíjející a nedostal jsem možnost výdechu, takže jsem u finálního střetu Supermana se Zodem byl poněkud apatický. Henry Cavill rozhodně není špatný, jen emočnější scény nezvládá a přehrává. O Kevinu Costnerovi a Russellu Croweovi nemá smysl mluvit, oba jsou výteční. Potenciál pro pokračování tu ale jednoznačně je, takže doufám, že to bude lepší. Vratislav Šálek: 6/10
REDEFINICE AKČNÍHO BLOCKBUSTERU
Muž z oceli rozhodně není jen tupou přehlídkou digitální destrukce. Je to svěží závan na poli komiksových adaptací a také velmi ojediněle odvyprávěný počin v rámci hollywoodských blockbusterů. Zároveň si po infantilně hravých Avengers a temném Batmanovi jde svou vlastní cestou - Nolanovo jméno jako by se nakonec stalo jen pouhým marketingovým tahákem v trailerech či na plakátech. Superman v podání Henryho Cavilla se odpoutává od naivní idealistické vize Christophera Reevea (a jeho nápodoby Brandona Routha) a přináší skutečného, dilematy zmítaného hrdinu, který se musí naučit skrývat svou sílu a vypořádat se svými božskými schopnostmi. Bezmála křestanské podobenství o spasiteli lidstva nevypráví Snyder jako klasický vysokorozpočtový blockbuster, kde je takřka vše podřízeno atrakcím, nýbrž mnohem propracovanější formou, která zatím dle mě nemá v rámci na míru ušitých moderních velkofilmů obdoby. Za nejopojnější osobně považuji sofistikované Snyderovo skloubení režijních postupů nezávislého filmu (přeostřování, zoomování, vyprávění v náznacích, nemotivování do další scény, flashbacky, snové sekvence, používání detailů apod.) v první půli a opulentní trikové stránky a akční kinetiky, kterou šperkuje část druhou. Výsledkem je naprosto dechberoucí podívaná, která není nelogická ani nedotažená, jak jí mnozí kvůli jejímu netradičnímu uspořádání vytýkají, ani tupě megalomanská a přepálená, jak je označována kvůli velikáškému destruktivnímu finále. To je naopak velmi sebevědomým a smysluplným klimaxem a zároveň zřejmě nejrozmáchlejší akční scénou v dějinách kinematografie. Jestli brblající diváci nechtějí takového Supermana, jakého jim nabídl Zack Snyder, tak se obávám, že lepšího už nikdy nedostanou. Ono to už vlastně ani nejde. Martin Bubrín: 9/10 SUPERMAN TENTOKRÁT SUPERMONSTRÓZNĚ
Na rovinu přiznávám, že Snydera příliš nemusím – jeho Třístovce zoufale chyběla dynamika a Sucker Punch není nic víc, než nerdovsky zanícený a videoherně přepálený blábol. Man of Steel je lepší z několika důvodů. Je větší. Je dynamický. Je skvěle obsazený. Má perfektní triky a hudbu. Má všechno, co divákovu první signální rozstřílí na cucky. Zimmerova technosymfonie je zase o kus kolosálnější a do celku zapadá fantasticky; chytlavý titulní motiv se mi navíc zakousl do hlavy a patrně ho hned tak nevyženu. Po vizuální stránce rovněž není co vytknout. Sice jsme už všechno z toho viděli, jelikož nastala doba bohatá na blockbustery, avšak ve Snyderově podání je výsledek skutečně vybroušenější a našlapanější – a rozhodně nejen proto, že Kryptoňané rozflákají větší část města, než Godzilla s Transformers dohromady. Design, kompozice a choreografie jednoznačně za jedna. Horší je to se scénářem. Goyer sice vše uzpůsobil megalomanské řeži, jejíž obří rozpočet teče z každého záběru, nicméně obsahově je tu sucho jako v Patagonii. Man of Steel skvěle nastíní mytologii v úvodu, povedený je rovněž tah s flashbacky, dokonce se dočkáme několika slušivých náznaků existencionálních dilemat, ale... bohužel.
Příběh je jednoduchý a plochý, postrádá humor, zvraty, hlášky, kvalitní dialogy i emoce a minimálně dvakrát zabředne do zbytečného sentimentálního průšvihu. Nesluší mu to, protože jinak je v rámci gigantické destrukce odvyprávěn vyrovnaně a rychle uteče. Herecké obsazení mou osobu potěšilo převelice – Michael Shannon jako generál Zod je úžasný arcixindl, nezaostává ani Antje Traue jako jeho pravá ruka Faora-Ul. Potěšili Kevin Costner a Russell Crowe v minirolích otců a mentorů. Henry Cavill jako Superman a Amy Adams jako Lois jsou sympaťáci, nicméně za výše uvedenými zaostávají. Pokud to mám shrnout, Man of Steel je famózní pastva pro uši a oči, jež sice nevyvolává touhu vidět znovu, ale svou roli kinobombardéru plní monstrózněji, než kdokoliv předtím. A to rozhodně není málo... Pavel Pinker: 7/10 IMPOZANTNÍ SNYDEROVA VERZE SUPERMANA
Nová verze Supermana, kterou ale „pro jistotu“ Snyder přejmenoval na Muže z oceli, je nepochybně impozantní dílo po všech směrech. Snaží se jak o nový pohled na Supermanovu legendu, tak o ultimátní vizuální požitek. Když jsem se nasytil strhujících (pro někoho možná až příliš) akčních a trikových audiovizuálních orgiií a šel jsem z kina, tak jsem přemítal o tom, co jsem to vlastně viděl a o čem že to vůbec bylo. Pokud člověk zná původního Supermana a jeho pokračování, případně i Singerův snímek, potom je zajímavé zamyslet se nad tím, čím vlastně Muž z oceli je. Když ho porovnáme s Donnerovým původním filmem, zjistíme, že zde chybí geniální zločinec Lex Luthor. Muž z oceli svádí souboj s trojicí superzločinců vedenou generálem Zodem z domovského Kryptonu, který sváděl v druhém pokračování Supermana. No a konečně Muž z oceli končí tím, že Superman alias Clark Kent nastupuje do redakce Daily Planet, což by zas dějově mělo být před „jedničkou“ Supermana. Takže ve výsledku není Muž z oceli ani remake originálu, ani jeho pokračování, ani jeho prequel, ale v podstatě mix všeho. Patrně proto ani nenese název „Superman“ ve svém titulu. Stejně tak je zajímavé zjištění, že onen symbol písmene „S“ neznačí „super“, ale něco docela jiného. Muže z oceli tak chápu jako zdařilý novátorsky pojatý pokus, jak se utkat se Supermanskou legendou. A jako velkolepá akční podívána s dokonalými trikovými scénami bere na velkém plátně dech. Václav Limberk 9/10
Pozn.: Naši hlavní recenze filmu Muž z oceli najdete zde.
