Přiznám se, že na sci-fi Hostitel, které vychází z románové předlohy Stephenie Meyer, autorky velepopulární ságy Twilight, se mi po hrozivé zkušenosti s jejím filmovým rozuzlením, vůbec nechtělo. Jenomže na režijní sedačku se tentokráte posadil osobitý a poměrně uznávaný Andrew Niccol a já doufal, že dokáže natočit alespoň průměrný snímek. Z celkového hodnocení však vidíte, že jsem se bohužel spletl. Ale postupně. Děj nás přenáší do doby, kdy na Zemi neexistují války, všichni žijí v míru a vzájemně si důvěřují. Lidé však už skoro neexistují, neboť kontrolu nad jejich těly a dušemi převzali mimozemšťané. Lidské schránky se tak pro ně stávají hostitely, kteří už nad sebou nemají absolutně žádnou moc. Mladá Melanie však patří k tzv. rebelům, kteří se brání a nechtějí své tělo přenechat nikomu jinému než sobě. Jenže jednoho dne se Melanie ocitá v úzkých a kapituluje a zdá se, že se stane další hostitelkou. Její duše se však brání a Poutnice, která do ní vstoupila, s ní těžce bojuje. Situace je komplikována tím, že Melanie miluje odbojného Jareda a Poutnice se pro změnu zaláskuje do jeho kamaráda. V jednom těle tak žijí dvě osobnosti, pro které tam není místo. A Hledačka, která má za úkol zajistit, aby převzetí kontroly proběhlo bez prolémů, už je Melanii / Poutnici v patách. Už z naznačené premisy a jména spisovatelky si velmi snadno domyslíte, komu je Hostitel určen a co se v něm zhruba bude dít. A příliš se nezmýlíte. Přitom začátek vypadá slušně a je na něm znát vedení Andrewa Niccola. Vizuálně jde o výrazný nadstandard a prostředí a celková atmosféra vám nejednou připomenou režisérův předposlední kousek Vyměřený čas. Rozjezd je tedy poměrně zajímavý a i letmé náznaky akce (která se bohužel musí držet vymezených mantinelů) poměrně fungují a řemeslně jsou zvládnuty slušně. Na mnoha místech si navíc pozornější divák může všimnout, že Niccol by rád celkově přitlačil a nedělalo by mu to problémy. Jenže to by nesměla Meyer zastávat také funkci jedné z producentek. Ta mu totiž neustále svazuje ruce "user friendly" přístupem a to je začátek konce. Jakmile se na plátně něco děje, je to ještě snesitelné, v momentě, kdy se ale začnou odbývat povinné srdceryvné dialogy o lásce, jde film do kopru. Režisér a autor scénáře v jednom je totiž absolutně nezvládá a poslouchat je rovná se takřka utrpení. Pokud jste viděli alespoň minutu z jakéhokoli dílu Twilightu, máte představu o tom, jak ony dialogy znějí. Jsou naprosto laciné, prvoplánové a směšné. Obávám se, že s tímhle by nic neudělal ani Steven Spielberg, protože kde nic není, zkrátka ani smrt nebere. Když podobné promluvy slyšíte jednou, dá se tomu zasmát, když se to ale opakuje, odehrávají se ve vás pocity zoufalství a nezbývá vám nic jiného než se chytat za hlavu. Chování postav je navíc strašlivě hloupé a postrádá byť i tu nejelementárnější logiku. Příkladem budiž jen to, že Melanie, kterou skupina odbojářů zná, mezi ně přijde už jako mimozemšťanka (což se mimochodem pozná podle svítících očí) a všichni ji sice zpočátku opovrhují, ale o pár minut později jí bez jediného důvodu bezmezně věří a tím pádem nezabijí. Stranou také ponechávám morální dopad celého filmu, který by rozhodně stál za samostatný článek. Teenagerkám se tu v podstatě ukazuje, že lze mít několik paralaleních vztahů a stačí k tomu jen to, aby se ten druhý (v tomto případě ta druhá) nedíval/a. Naštěstí se povedlo alespoň obsazení, které toho zas tolik nezachrání, ale dělá výsledek alespoň snesitelnějším. Saoirse Ronan sice v titulní roli musí být trošku prkenná, to jí ale nebrání v tom, aby dokázala, že je talentovanější než celé osazenstvo Twilightu dohromady a jen díky ní nepůsobí vše ještě směšněji. Pokud patří mezi vaše oblíbenkyně, rozhodně vás nezklame a potvrdí, že i když není prvoplánová kráska, má zvláštní osobní kouzlo. Potěší také William Hurt, který tedy nemá moc co hrát, ale nedělá si ostudu, což se v tomto filmu počítá. Ostatně celé mužské osazenstvo je obstojné a disponuje jakous takous dávkou charismatu, aniž by si některý z nich musel sundávat tričko. Vyloženě špatným tahem tak je jen Diane Kruger v úloze ústředního záporáka (v tomto případě záporačky, i když to zní zvláštně). Tato původem německá modelka hrát zkrátka neumí a už se to nenaučí a ve všech scénách je více, či méně toporná. Její tělesná krása tu je ještě ke všemu zakryta bílou uniformou, takže ani její přednosti nijak zvlášť nevyniknou. O tom, že by z ní měl jít strach, tak nemůže být vůbec řeč. Sečteno a podtrženo je Hostitel o kus snesitelnější než proklínaná Twilight sága. To z něho ale rozhodně nedělá dobrý film. Andrew Niccol z něj sice nevychází s tak poskvrněným štítem, ale kdyby svůj čas a energii plýtval na něco smysluplného, kde by mohl zcela rozvinout svůj talent, udělal by mnohem lépe. Z tohohle je totiž jednomu smutno.
Český trailer filmu Hostitel