Z toho všeho Robert uplácal rozpačité filmové vyprávění. Ne že by s ním měl zrovna málo zkušeností - režisérský vizionář z Chicaga zářil nejvíce s extrémně úspěšným Forrestem Gumpem, aby se o pár let později společně s Tomem Hanksem vrátil v Robinsonovém romanticko-dobrodružném eposu Trosečník. A nezapomeňme na mírně nedoceněnou a perfektní žánrovku s Jodie Foster, Kontakt. Sošky, schopnosti, renomé. Nic z toho Zemeckisovi nechybí. Motiv zaměření na jednu hlavní postavu, která prodělá v ději zásadní povahovou změnu nebo učiní životní objev je pro Roberta specifický. To se částečně opakuje i v Letu, který sice neobsahuje typicky kladného chlapíka (stejně jako například v postavě fedexového Chucka), závěrečná pointa je ovšem obdobná. Moralizace diváka skrz ubíjející nicnedělání, na lidské chyby a přirozené nedostatky člověka obecenstvo samozřejmě slyší. Kdo neměl někdy problémy s alkoholem. Ve většině případech nevadí, když se člověk probudí v levném motelu s příšernou kocovinou, kterou zažene lokem Beama a svižnou ranní lajnou. Problém ale už nastane, když má ten den pilotovat dopravní mašinu s dvě stě lidmi v hromech a blescích. Úvodní tempo filmu se sugestivní sekvencí letecké havárie vyvolá v divákovi silné dojmy a vytvoří tak očekávání v to, co bude následovat. Co by mělo následovat. Ze scény havárie zamrznou všechny obratle v páteři, na místě je srovnání se závěrečnou sekvencí z Letu číslo 93, Greengrass zašel přeci jen o něco dále. Manévry a pád Washingtonova letu plní ovšem pouze prvních patnáct minut stopáže. Zbytek snímku se opravdu vůbec nic neděje, scénář přešlapuje na místě a tak je tomu i s režií. Denzel svým herectvím zachraňuje co může, klacků pod nohama je tu ovšem spousta - zbytečná vedlejší příběhová linka, nicneříkající postavy a opuštění celého vyšetřování nehody, ze kterého se dalo vytěžit mnohé. Moralizace diváka je úsměvně povrchní a závěrečná sekvence z vězení přirovnatelná ke kamerovému pohledu kluka Ze stínu. Divák je totiž idiot, který musí mít obsah mezi řádky předčítán před spaním. Jedním ze zajímavějších charakterů je postava Dona Cheadle, která se sune po vedlejších kolejích a neustále zpitého pilota směruje do více či méně správných stran. Kelly Reilly je vrcholem filmové nesmyslnosti, její linie je absolutně nepotřebná a s Denzelem má jednu, dvě společné scény. Slabota, kterou se Washington snaží utáhnout sám, což je samosebou nadlidský úkol. Ani jeho hrdinský opilec to nemá šanci zvládnout, jakkoliv charismaticky vypadá. O to víc zaráží přítomnost snímku v kategorii nejlepší scénář v rámci letošních Cen Akademie. Buď se jedná o čirý výsměch filmovému divákovi, nebo si akademici po vzoru Denzelovy role dopřávají jednu lajnu za druhou. Nominace za nejlepší herecký výkon v hlavní roli je každopádně na místě, jmenovec prvního amerického prezidenta hrát nezapomněl, naopak. Robert Zemeckis je zpět u hraných dramat a je to v určitém smyslu určitě dobře, i když Let mluví spíše v jeho neprospěch. Exponenciální náboj emocí úvodní čtvrthodiny páchá sebevraždu a snímek tak trpí neduhem většiny mužské teenage populace - předčasným vyvrcholením. Zbytek je cukrová vata. Chuť na ni dostanete v okamžiku, kdy si ji všimnete, je chutná, po půl hodině ale přichází silná bolest břicha a obsahový katapult zpátky do světa s pocitem naprosté zbytečnosti.

Český trailer filmu Let