„Vážená paní, v záznamech na Ministerstvu války mi ukázali hlášení generálova pobočníka z Massachusetts, že jste matkou pěti synů, kteří slavně padli na bitevním poli. Vím, jak slabé a zbytečné musí být každé moje slovo, kterým bych se chtěl pokusit zahnat Váš žal nad touto nesmírnou ztrátou. Nemohu si však odpustit, abych Vám neposkytl útěchu, kterou Vám může být poděkování republiky, pro jejíž záchranu zemřeli. Modlím se, aby náš Nebeský otec zmírnil bolest nad Vaší ztrátou a abyste si uchovala v srdci jen láskyplnou vzpomínku na své milované a ztracené syny a oprávněný pocit hrdosti na to, že jste položila tak vzácnou oběť na oltář svobody. S pozdravem a tou nejvyšší uctivostí, Abraham Lincoln.“ O pravosti slavného dopisu pro paní Bixbyovou, která přišla v zuřivosti občanské války o svých pět synů, se mohou přít historici a další nadšenci - ostatním může posloužit skrz smutnou poetiku slov jako zajímavý pohled do komplikované duše muže, který jednou provždy změnil Ameriku. Zoufalá a černá doba, která vyžadovala velké skutky přesně tak, jak už to v těch velkofilmech bývá. Věhlasné duo Spielberg - Williams se po Válečném koni přesunulo v čase ještě o něco dál, do roku 1865, odkud servíruje výpověď z posledních několika měsíců života jednoho z nejslavnějších amerických prezidentů. Sjednocení všech témat snímku se zaměřuje na třináctý dodatek americké ústavy, který kromě všeho jednou provždy osvobozuje otroky na celém území států, což je samozřejmě nevídané zemětřesení tehdejší společnosti, ve které ještě neměli s volebním právem místo ani ženy, natož dovoz z Afriky. Nad utopickou myšlenkou černošského prezidenta by tehdejší lid pravděpodobně rozpoutal festival posměchu. Dvacáté první století je skvělou ukázkou neskutečné rychlosti vývoje společnosti. Bahnem nasáknutou krev čtyřleté občanské války se rozhodl Steven na filmovém plátně příliš nerozmazávat (už natočil víc bojů a válek než snad všichni američtí režiséři dohromady) a zvolil mnohem civilnější přístup k tomuto politickému tématu. Vyobrazuje Lincolna hlavně jako otce, a nejen otce relativně dysfunkční rodiny, ale hlavně jako otce národa, kterým měla brzy zatřást další revoluce, kterou mu jeho tatík skrz třináctý dodatek ústavy chystá. Otázka otroctví celý národ rozdělila a byla jednou z hlavních příčin probíhající krvavé války – Abe si tak musí se schválením cenného kusu papíru kongresem sakramentsky pospíšit, každý další den stojí cenné životy a krev přitéká po hektolitrech. Chladné politické kalkulace jsou proloženy pověstnými Lincolnovými příhodami, které s oblibou vypráví a které mají často co do sebe. Hlavní děj filmu je proložen vztahy v rodině, především poutem, které je Spielbergovi velmi dobře známo. Změna otcovských vztahů Stevenových filmových charakterů je rovna progresu v mezilidských vztazích jeho vlastní rodiny. Lincoln se tomuto aspektu rovněž nevyvaroval, obecně Steven natočil velmi málo filmů, které se vyprávěním nějakým způsobem nedotknou otcovsko-synovské tematiky. Abraham má ve vyobrazené době dva syny a jeho vztah k oběma je symbolicky odlišný – osobností vždy odmítající revoltu versus mladý život, který ještě není zkažený současnou situací. Ke svému nejstaršímu potomkovi, budoucímu právníkovi chtějíc zároveň vstup do armády má proto ustaraný prezident nejdále. Akademický odstup je na snímku silně znát, zároveň diváka pohltí působivé sekvence a mistrně nasnímané scény. Režisér téma vyložil důkladně a s důrazem na ty nejdůležitější morální hodnoty. Takto popsaný materiál má samozřejmě nemalé šance v cenách Akademie. Pravděpodobně největším želízkem v ohni je samozřejmě Daniel Day-Lewis alias vůdce země a taťka Abe. Danielův herecký výkon je, jako obvykle, strhující. Přípravy na roli opět nesmyslné, jak je to ostatně u amerického herce běžné (před natáčením Posledního Mohykána trávil týdny sám v divočině, v rámci Gangů New Yorku opravdu pracoval jako řezník kvůli roli Butchera Billa). Studium pohybů slavné historické postavy, ikonická bradka a kompletní změna Danielova přízvuku s celou hlasovou polohou - to je přece samozřejmost. Diváci budou ve scéně Abrahamova nechtěného odchodu do divadla rvát opěradla sedaček. Proboha, už mu tu sošku někdo dejte. Celkově se jedná o slušný herecký koncert, který nabízí chladně přesného Tommy Lee Jonese, momentálně všudypřítomného Gordon-Levitta nebo Davida Strathairna v roli důvěrného poradce. Abrahamovu ženu hraje Sally Field, ostřílená herečka, kterou najdete v každém druhém americkém rodinném filmu z devadesátých let. Scény její postavy s Lincolnem jsou skvělé, přesné a upřímné, ať už se jedná o nakousnutý motiv se smrtí společného dítěte, nebo o výklady symbolických Kubrickovských snů. Casting zvládl Spielberg na výbornou, jako obvykle. Všechny prvky Lincolna jsou vyvážené, celek má výpravný i částečný edukační charakter. Minimum hudebních motivů, převládající patriotistická trubka a několik málo smyčců. Dvě a půl hodiny relativně přesné stopáže (i když bych si dokázal představit film na dvě hodiny) s minimem hluchých míst. Historický snímek o tom, že svobodu poznáte opravdu jen ve chvíli, kdy jí nemáte. Za dva týdny v tuzemské premiéře. Za dva měsíce na předávání prestižních Cen Akademie, velmi pravděpodobně. Za tři roky po televizních novinách na TV Nova, zcela reálně.

Český trailer filmu Lincoln