Nestárnoucí dílo klasika francouzské a potažmo i světové literatury Victora Huga Bídníci (někdy česky také Ubožáci) se dočkalo již několika filmových, televizních i seriálových verzí. K těm nejslavnějším určitě patří ta z toku 1958, v níž si zahráli Jean Gabin a Bernard Blier, hvězdně obsazený snímek z roku 1998, který se částečně natáčel i u nás a minisérie z roku 2000, v níž se v hlavní roli objevili Gérard Depardieu a Christian Clavier. S tou nejnovější teď přichází oscarový režisér Tom Hooper. Psát, o čem to celé je, je asi nošením dříví do lesa, přesto musím učinit recenzentské povinnosti za dost. Bývalý galejník Jean Valjean je po letech útrap konečně propuštěn na podmínku a těší se na nový a svobodný život. V patách ale neustále má policejního inspektora Javerta, který v jeho nápravu nevěří. A ani po letech, kdy se z Valjeana stává bohatý a respektovaný muž, tomu není jinak. Jenomže po smrti dělnice Fantine, kterou si Valjean klade za vinu, se ujme výchovy její nezletilé dcerky a výrazně se k ní upne. Proto těžce nese, když Cosette vyroste a zamiluje se. Do toho všeho probíhá Velká francouzská revoluce a Javert je jím stále posedlý. Finální střet je tak čím dál blíž. Před samotnou návštěvou kina je nutno upozornit na to, že Tom Hooper při realizaci svého filmu vycházel z muzikálového provedení slavného románu. A v tom je možná už ten největší kámen úrazu celého jeho provedení. Tvůrce totiž vše zpracovává až příliš pietně a i když se snaží sebevíc, určitou divadelnost filmu prostě neodepře, což v tomto případě nepůsobí úplně nejlépe. Na výsledku je nicméně vidět, že stál poměrně dost peněz a epické scény vypadají opravdu báječně. Kupříkladu záběry z revoluce jsou opravdu excelentní a nebýt trošku hůře sestříhané akce, nebylo by si nač stěžovat. O to větší je škoda, jak nevyrovnaný film je. Na tyto opulentní momenty totiž opět připadá několik komorních, které Hooper zvládá výborně (stačí vzpomenout na geniální Královu řeč, která jich byla plná), leč brzy upadne do monotónnosti. Je poměrně originální, když se rozhodne většinu pěveckých čísel natáčet s co nejmenším počtem střihů a vsadí na odjezdy a příjezdy kamery. Když to ale dělá skoro po celou stopáž, začne to být ubíjející. Když už byla řeč o zpívání, tak režisér zkusil metodu neškolených hlasů, což přeloženo znamená, že všichni herci zpívají své party. Podobně tomu bylo třeba v ultrakýčovité komedii Mamma Mia!, kde byl ale výsledek mnohem horší. V tomto případě lze mluvit o hodně neobvyklém zážitku. Vskutku hvězdné obsazení se vůbec nešetří a odvádí velmi slušné pěvecké výkony. Hugh Jackman je jako Valjean charismatický a uhraje si svoje, jen možná někdy mohl trošku ubrat na intenzitě zpěvu, protože místy působí, jako by chtěl vše přiblížit opeře. Oproti němu Russell Crowe dává v roli Javerta zavzpomínat na staré časy a po pár slabších momentech se snad vrací do první herecké ligy. Vzhledem k jeho chraplavému až rockerskému hlasu znějí jejich duety velice zajímavě. Casting se vůbec povedl na výbornou a na drtivou většinu účinkujících je radost se dívat. Anne Hathaway, která jinak rozhodně nepatří k mým oblíbenkyním, se s úlohou Fantine poprala navýsost dobře a její song I Dreamed a Dream (točený mimochodem bez jediného střihu) patří k vrcholům celého filmu. Eddie Redmayne je jako Marius taktéž velmi dobrý, i když mu v porovnání se slavnějšími kolegy ještě kousek chybí. Jediná, ke komu mám větší výhrady, je Amanda Seyfried, jež se úlohu Cosette pokouší uhrát přes nevinný kukuč a až princeznovskou vizáž, což tady moc nevychází. Osudová žena je tak unylá a nevýrazná a v porovnání s neuvěřitelně charismatickou a přirozeně krásnou Éponine v podání Samanthy Barks prohrává na celé čáře a divák se tak diví, proč si vlastně Marius nevybral ji. Vzhledem k obsazení skutečně mrzí, jak tvůrci s předlohou naložili. Scénář se zřejmě skoro neupravoval a opravdu vychází ze svého divadelního předobrazu. A i zde bohužel platí pravidlo, že co snesou divadelní prkna, neunese celuloidový pás. Zoufale tu tak chybí hlubší propracovanost a motivace postav. Ústřední konflikt mezi Javertem a Valjeanem sice obstojí, přesto až příliš věcí jen naznačuje a jeho vyústění tedy není tak emocionálně silné, jak by asi mělo být. To vztah mladého rebela Mariuse a Valjeanovy chráněnky Cosette je osekán na úplné minimum a divák má chvílemi opravdu problém pochopit, proč se do sebe ti dva zamilují po jediném letmém setkání. I těch náhod se tu zdá být až nepříjemně moc. Patříte-li k fandům muzikálů, tohle všechno vám s největší pravděpodobností vadit nebudete, pokud ovšem tento žánr nevyhledáváte, zde si jen potvrdíte, proč tomu tak je. Snaha zařadit zpívané výstupy všude někdy působí až směšně (osobně se prostě nesrovnám s tím, když postava umírá a u toho zpívá) a určitá kýčovitost výpravy a dialogů výsledku taky zrovna nepřidává. Dvouapůlhodinová délka se pak tedy logicky zdá nesnesitelná a zejména v poslední třetině už budou někteří z vás koukat na hodinky až podezřele často. Bídníci jsou čistou esencí současné muzikálové tvorby. Vzhledem ke jménu režiséra a hvězdnému obsazení bych ale očekával o trochu víc než jen pietní přístup k předloze a monotónně natočené pěvecké party. Odvaha a snaha o originalitu by v tomto případě neškodila. Takhle jde pouze o lehce nadprůměrný film, který v zarytých odpůrcích lásku k muzikálům neprobudí a ostatní zřejmě uspokojí. Berte, nebo nechte být. PS: Film sice vstupuje do našich kin až 3. ledna 2013, od 25. do 30. prosince si však můžete dopřát exkluzivní předpremiérová představení v pražském kině Lucerna.

Český trailer filmu Bídníci