Recenze: Posel

Vydáno: 18.10.2012 10:00 - Jan Jaroš | foto: CinemArt

Je těžké přijmout odpovědnost za těžké kamarádovo zranění? Takovou situaci řeší v novém snímku režiséra Vladimíra Michálka Posel messenger Petr, jenž rád podněcoval riskantní závody po velkoměstských ulicích.

PoselRecenzoval/a Jan Jaroš dne 18.10.2012 10:00. Je těžké přijmout odpovědnost za těžké kamarádovo zranění? Takovou situaci řeší v novém snímku režiséra Vladimíra Michálka Posel messenger Petr, jenž rád podněcoval riskantní závody po velkoměstských ulicích. Hodnocení: 3.5
Posel
Posel
Drama
Česká republika, 2012 , 100 min.

Režie: Vladimír Michálek
Scénář: Marek Epstein
Kamera: Martin Štrba
Hudba: Blue Effect
Herci: Matěj Hádek, Eva Leimbergerová, Jiří Vyorálek, Gabriela Mikulková, Jan Kolařík, Stanislav Zindulka, Pavel Kunert

Česká premiéra: 18.10.2012

Hodnocení: 7/10
Podle scénáře Marka Epsteina natočil Vladimír Michálek snímek Posel, který sice vznikl v produkci České televize, avšak širokoúhlým formátem i dynamickým skladebným pojetím odpovídá poetice děl určených pro kina.
Posel staví na na nejednoznačné, rozporuplné postavě messengera, tedy doručovatele urgentních zásilek, jenž je rozváží na kole - Petr, jehož niterná pnutí a rozháranost velice věrohodně postihl Matěj Hádek, žije ve zpustlém podnájmu se svou přítelkyní, vysokoškolačkou Šárkou (Eva Leimbergerová), a dlouho odmítá přijmout odpovědnost za své činy, snad přesvědčen, že jejich přehlížením či odsouváním se vše vyřeší jakoby samo od sebe.
Petr žije v ustavičném napětí, potřebuje vzruch kolem sebe a tělesné vybití - to dokládají nejen pravidelné cyklistické tréninky, ale zejména zběsilé závodění na kolech, které podniká se svým kamarádem Igorem (Jiří Vyorálek) po městě za plného provozu - do té doby, než se Igor těžce zraní a skončí na invalidním vozíku. Petr se mu pak vyhýbá, odmítá jej navštívit, nechtěje si připomínat svou vinu. Petrovu složitou, výbušnou povahu dokládá hned úvodní scéna, kdy brutálně zmlátí mladíka, jehož podezíral, že chtěl ukrást kolo, třebaže on tvrdil, že si jej chtěl jen prohlédnout. Ale přitom právě Petr, když se ocitne v peněžní nouzi, krade kola neomaleně, aby je vzápětí prodal.
I dalšími činy prokazuje svou lehkovážnost i absenci zábran: ač sám vystudovaný inženýr, zlehčuje milenčinu snahu dostudovat, chtěl by ji přimět ke stejně nezodpovědné existenci, jakou vede sám. Ale přitom rozhodně nepatří mezi bezcitné vyšinutce, jak naznačuje překvapivě něžný, souznivý vztah s další přítelkyní - Sylvě (Gabriela Mikulková) obětavě pomáhá překonávat záchvaty mdlob pramenící z vážného onemocnění.
Šárka totiž, jako kdyby se pokoušela smýt Petrovo provinění, začala docházet za Igorem a pozvolna se do něho zamilovala, spokojena, že může pomáhat někomu, kdo si její pomoci cení - přestože jej nejprve kvůli opileckým výstřelkům nesnášela. Hrdost však Petrovi nedovolí, aby se pokusil nalézt nějaké přijatelné řešení, uraženě odchází...
Dobře napsaný scénář, opatřený věrohodně rozehranými zápletkami i uvěřitelně znějícími dialogy, oživily jak spontánní herecké ztvárnění a vizuální zpodobnění velkoměstského prostředí (Brno) s dominujícím lezením po střechách (kameraman Martin Štrba odvedl velice kvalitní práci), tak vypravěčské uchopení. Nejprve je až klipově dynamické, když evokuje ztřeštěnou omamnost riskantních jízd, později již zklidněné a poskytující větší prostor pro modelaci jednotlivých figur.
Ty ústřední jsou nepochybně životné a fascinují svou naléhavostí, i když některé vedlejší se mění v pouhé zábavné figurky - ať již se jedná o partu staříků, s nimiž Petr přichází do kontaktu, nebo obtloustlou, a proto nešťastnou, rozvádějící se paní, která se spřátelí s Petrovým kamarádem trenérem: dokonce s jeho pomocí nasedne na kolo a rozjede se po cyklistické dráze, i když má pak potíže s jeho zastavením. Také sporné může být vynechání rodinného zázemí - o Petrově nevíme vůbec nic, o Šárčiných rodičích, kteří platí drahá studia, probleskne jen verbální informace, jedině o Igora pečuje maminka, byť zprvu odmítaná.
Režiséru se podařilo do vyprávění vnést cenný punc opravdovosti, nelze jej podezírat z předstírání neexistující závažnosti ani z výrazového snobismu a pseudouměleckých póz. Každý okamžik příběhu je krevnatý a někdy až drsně životný, k tomu patří i nezastřeně otevřené sexuální scény, které ani v nejmenším nejsou vyumělkované, naopak strhávají svou bezprostředností i vášnivostí. Nahota není cudně ani pokrytecky skrývána. Zajisté má na tom svůj podíl i Petr, jenž se netají svou sexuální náruživostí a s dovedností zkušeného milovníka dokáže milenku vyburcovat k plnému smyslovému prožitku, a to dokonce i tehdy, kdyby zprvu nebyla milostným hrátkám z jakéhokoli důvodu nakloněna.
Posla považuji za přední filmařskou položku roku 2012, protože přináší cenné postřehy o životě v současnosti. Povolání messengera je sice možná pouhou módní kulisou, avšak výpověď, dotýkající se jak mravního ustrojení, tak dosud neskončeného hledačství, rozhodně přesahuje rozměr předem dané teze.


Český trailer filmu Posel


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY