Pozitivní stránkou remaků je, že bez ohledu na svou kvalitu připomínají současným divákům existenci starších filmů a mnohdy mají zásluhu na jejich zpětném docenění. Nemaje po ruce křišťálovou kouli, nemůžu zatím posoudit, zda bude čerstvě dotočený update krimikomedie Gambit opravdu tak idiotský, jak se mi zatím jeví z traileru. Zato můžu s jistotou prohlásit, že jeho bezmála padesát let stará předloha patří k nejšarmantnějším filmům svého druhu, a pokud remake přispěje k jejímu objevení širším publikem, rozhodně nevznikl nadarmo. Když se před dvěma lety daly do pohybu jeho přípravy, některá tuzemská média o původním a v Česku nikdy neuvedeném Gambitu s předstíranou zasvěceností referovala jako o uznávané klasice. Tehdy to ale nebyla úplně pravda. Caper film spolehlivého řemeslníka Ronalda Neama si sice ve své době vysloužil vesměs příznivé recenze plné chvály rafinovaného scénáře a rozkošných hereckých výkonů, jakož i tři nominace na Oscara (za výpravu, kostýmy a zvuk). O diváckém evergreenu, hýčkaném napříč dekádami, přesto nemůže být řeč. Ve vlně zlodějských a podvodnických komedií, kterých se v šedesátých letech točilo asi jako dnes superhrdinských filmů, totiž Gambit zkrátka trochu zapadl a dodnes zůstává ve stínu známějšího Topkapi nebo Šarády. Během posledních let nicméně vyšel na DVD (loni konečně také u nás, bohužel s okleštěným obrazem a velice špatným dabingem), počet jeho hodnocení na filmových databázích utěšeně narůstá a po traileru nové verze, který značně zchladil všeobecná očekávání, má vlastně starší Gambit všechny předpoklady se onou uznávanou klasikou dodatečně stát. Nebylo by divu. Harry Dean má plán Od chvíle, kdy ji viděl tančit v hongkongském nočním klubu, britský zlodějíček Harry Dean (Michael Caine) věděl, že jedině s touto dívkou může úspěšně realizovat loupež století. Tanečnice Nicole (Shirley MacLaine) se totiž zázračně podobá zesnulé ženě nejbohatšího muže světa Ahmada Shahbandara (Herbert Lom). Výstřední boháč a vášnivý sběratel výtvarného umění se podle dostupných informací už deset let oddává smutku po své nebožce a dostat pozvání do jeho sídla v Dammuzu - zemičce, kterou prakticky vlastní a bedlivě monitoruje - je pro obyčejného smrtelníka zhola nemožné. Když se ale roznese, že na dammuzském letišti přistál jakýsi lord Harold Dean s chotí, která se tolik podobá paní Shahbandarové, lze očekávat, že její vdovec se o tom velmi rychle dozví a zatouží posoudit podobu na vlastní oči. Jistě lorda a lady Deanovy bezelstně pozve na večeři do svého soukromého sídla, pochlubí se jim sbírkou uměleckých artefaktů a zatímco Nicole odpoutá jeho pozornost, Harry bude mít dost času ukrást vzácnou bustu čínské císařovny Lissu, pro kterou to celé podniká. Anebo taky ne. Většina takzvaných heist nebo caper filmů se pietně drží šablony, kterou žánru pomyslně předepsal francouzský film Rvačka mezi muži. První třetina se obvykle věnuje sestavování zlodějského týmu, druhá důkladnému plánování a případným zkouškám nanečisto, třetí je vyhrazena nervydrásající realizaci loupeže, při níž se nevyhnutelně něco zvrtne. Tvůrci Gambitu našli způsob, jak tuto konvenci současně dodržet, ozvláštnit i shodit - a tím tak trochu zavařili recenzentům filmu, protože není možné ozřejmit jeho výjimečnost bez spoilerů. První (ale nikoli jediný) twist zkrátka musím prozradit. Pokud se vám výše nastíněný plán Harryho Deana jeví jako značně naivní a plný trhlin, rozhodně se nemýlíte. Hrdina přirozeně nemůže s jistotou předpokládat, že pár minut po jeho přistání v Dammuzu budoucí oběť loupeže všeho nechá a zatouží poznat jeho sličnou spojenkyni. Nemůže s jistotou vědět ani to, zda ho Shahbandar pozve na oběd či na večeři, domů nebo někam jinam, zda půjde o soukromé či společenské setkání, a zda se tedy vůbec naskytne příležitost zjistit, kde vytoužená kořist je a jak se jí zmocnit. A přesto - věřte, nebo ne - loupež proběhne přesně podle plánu a ve třicáté minutě filmu je po všem. Zdánlivě. Plán se hroutí První třetina děje se totiž záhy ukáže být pouhou teorií, jak hladce má celá akce podle Harryho představ probíhat. Zbytek filmu se pak věnuje její skutečné realizaci, plné nečekaných překážek. Zprvu sebevědomý Harry je v každé její etapě konfrontován s naivitou svého plánu, nedomyšleností jednotlivých předpokladů a především s elementem, který podcenil ze všeho nejvíc - nevyzpytatelností lidského faktoru v osobě jeho spojenkyně Nicole. Jednoduchý dramaturgický nápad bez průtahů vtáhne diváky do děje a zároveň umožňuje trojici protagonistů sehrát svého druhu dvojrole. Michael Caine - ve svém prvním americkém filmu a výjimečně bez brýlí - hraje Harryho nejprve jako sebejistého floutka redfordovského typu. Shirley MacLaine prochází první částí snímku jako záhadná žena s neproniknutelnou tváří sfingy, která bez jediného slova nebo záchvěvu emoce netečně plní svůj úkol. Herbert Lom zase zosobňuje stereotypní představu o hloupých arabských zbohatlících, kteří mají v hlavě jen naftu a na ní fez. Ale jako by tvůrci Gambitu navazovali na záslužnou činnost Saturninovy Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru, snivě zromantizovanou vizi Harryho Deana vzápětí zlomyslně konfrontují s problematičtější, ale o to zábavnější verzí. Ve druhé třetině se Harry mění z bohorovného světáka, kterým si přeje být, v trochu bezradného a stále zranitelnějšího mladíka se stigmatizujícím cockney přízvukem, kterým je ve skutečnosti. Nicole se k jeho překvapení nechová jako pouhý nástroj potřebný k uskutečnění loupeže, ale celou věc komplikuje neustálými otázkami, námitkami a odchylkami od plánu. A pan Shahbandar? Přirozeně není takový troubovitý naiva, jak by se Harrymu hodilo. Nedávno zesnulý Herbert Lom, jehož téměř sedmdesátiletá mezinárodní kariéra napříč všemi myslitelnými žánry byla lenivými autory většiny českých nekrologů hanebně zredukována na dvě nejznámější role (musím je jmenovat?), odvedl vynikající práci. Tentokrát netradičně v roli, v jaké by našinec očekával spíš Davida Nivena. Lomův Shahbandar, kultivovaný, galantní a duchaplný, je Nicole a Harrymu respektuhodným protivníkem ve hře na kočku a myš, rozhodně ale nepatří mezi tradiční antagonisty caper filmů, jejichž okázale odporné charaktery mají obvykle zlegitimizovat zločin, který na nich bude spáchán. Ve skutečnosti je to docela roztomilý člověk. Gambit funguje velice dobře i jako romantická komedie. Vztah Harryho a Nicole se v průběhu děje vyvíjí a nenápadně zrovnoprávňuje. Kdykoli je Harryho nepatřičné sebevědomí ztupeno novým lapsem, podceňovaná Nicole nachází nové a nové cesty, jak jeho i sebe dostat z maléru. Nevyhnutelná romance na konci nepřichází jako blesk z čistého nebe, obejde se bez zbytečných sladkých slov, zato má uvěřitelné, od začátku pozvolna budované základy v činech. Lze jen litovat, že kromě letmých setkání v povídkovém filmu Sedmkrát žena a rozpačité komedii Moje krásná čarodějka už spolu Michael Caine a Shirley MacLaine nic podobně vydatného nenatočili. Chytře napsaná, obratně zrežírovaná a brilantně zahraná krimikomedie se šachovým názvem se může směle měřit se špičkami žánru, jakými jsou příkladně Chyťte zloděje a Jak ukrást Venuši.

Originální trailer filmu Gambit