Jednička Bastardů, která se v kinech objevila před dvěma lety, se stala nečekaným hitem. Vidělo ji sto tisíc diváků, které pohled do lavic zvláštních škol šokoval i zaujal. Příběh učitele, kterému tři žáci zabijí sestru, a on se rozhodne ji pomstít, sice trpěl školáckými chybami, ale nechyběla mu upřímnost a realističnost.. Druhý díl sice nikdy nebyl v plánu, ale nebylo divu, že do roka a do dne vznikl. Ale – tvůrci se ze školních lavic přesunuli za katedru, učitel se v něm stal ředitelem školy, aby zametl stopy po zločinu, který spáchal, ze zajímavého pohledu na problematickou mládež se stala tuctová detektivka, a diváci odcházeli z kina zklamaní. Přesto byla návštěvnost téměř osmdesát tisíc diváků. Těžko se divit, že slova Honzy Sladkého Koziny byla opět vyslyšena a do roka a do dne tu máme díl třetí, ve kterém učitel uniká před policií, leč je jí polapen a ve sledovaném procesu je za vraždu svých tří žáků odsouzen. Jestli třetím Bastardům něco zoufale chybí, je to nezaujatý pohled někoho zvenčí, který by „zaujatým“ tvůrcům poradili, kde přidat, kde ubrat a kde vynechat. Kdo předchozí dva díly neviděl, bude se totiž možná místy ztrácet. Nebude znát motivace jednotlivých postav, nedokáže se s nimi emocionálně sžít. Průběh chytání a souzení vraždícího učitele je sice protkáván flashbacky, které dávají jasně tušit, že žáci, kteří zabili a znásilnili svou učitelku, nebyli žádní svatouškové, a že jejich čin a naopak nečinnost policie v jejich potrestání přiměly učitele vzít spravedlnost do svých rukou, ale když pak vidíte, jak ten dospělý chlap ty tři bastardy drsně zmasakroval, aniž byste viděli, jak oni předtím zmasakrovali jeho sestru, když se vám prostě nedostane emocionální možnosti cítit vůči nim stejnou nenávist, jakou vůči nim cítí učitel, nemůžete mít pro jeho čin pochopení. Stejně tak divák jen těžko pronikne do pocitů samotného učitele, když jeho postava většinu filmu mlčí a nenechá k sobě nikoho proniknout. Divák znalý jedničky a dvojky ví, proč tomu tak je, ale nedivák netuší. A tak si hledá postavu, ke které by mohl přilnout, se kterou by mohl projít dějem filmu, a bohužel mu zůstávají jen všichni ti grázlové, kteří stejně jako v jedničce sice přinášejí zkázu, ale zároveň také život na plátno. Protože jsou to především všechny scény odehrávající se ve škole (a je jich naštěstí víc než dost), které ve vás zaručeně vyvolají emoce, a které se vám zaderou pod kůži jako tříska (dřevěná i Jan, který ve filmu skvěle hraje učitelova obhájce). Ať už ti parchanti jen tak provokují učitele, nebo se dopouštějí násilí na komkoliv, nejsou vám jedno. Občas se jejich vulgárním vtípkům zasmějete, občas byste jim nejraději vynadali a občas byste je zmlátili za ta zvěrstva, kterých se dopouštějí, ale vždy ve vás jejich chování vzbudí nějakou reakci a emoci. Což se týká i většiny členů učitelského sboru, ať už jde o nového ředitele, který pozbyl ochotu řešit cokoliv jinak než fackou, učitelku vaření, která se nechá „sjet“ marjánkou, nebo uklízečku, co za peníze půjčuje klíče od kantorských hajzlíků žákům, aby si tam mohli v klidu… však vy víte co… Těch momentů, které vás na filmu budou bavit nebo šokovat, je prostě víc než dost a díky nim se u filmu nikdy nezačnete nudit. A přehluší i momenty a odbočky, které film zbytečně zdržují, nebo jsou v několika případech nelogické (jde především o postavu mafiána, který sice ovládal půlku kraje, ale najednou končí v eldéence, i když by měl mít tolik peněz, že by určitě dál žil ve své vile a za jeho nakradené prachy by se o něj starala nějaká hezká zdravotní sestřička). Snažím se jako ostříž vyhnout se tomu, co se filmu vyčítá nejvíce, a to je jeho údajná xenofobnost. Ale asi to nepůjde, protože ho někteří kolegové přirovnávají k nechvalně proslulému propagandistickému snímku Žid Süs. Dovolte, abych si vzal na pomoc statistiku, která hovoří o tom, že 75 % žáků zvláštních škol tvoří Romové. Logicky vzato – pokud se film odehrává v prostředí zvláštní školy, těžko v něm budou všechny děti bílé. Nezaujatě nahlíženo – ty nejnásilnější scény ve filmu nepáchají výhradně romské děti, ale zcela vyrovnaně ruku v ruce s těmi bílými. A jestli mě zrak a paměť nešálí, tak ti, kteří spáchají vraždu, jsou všichni bílí. Opravte mě tedy, jestli lze v takovém případě mluvit o rasismu?! Osobně si myslím, že nikoliv. Ano, jsou tu scény, které by bylo možné vnímat jako „hraniční“. Když se na závěr filmu tvůrci dopustí té fikce, že jsou zrušeny zvláštní školy a jejich problematičtí žáci jsou zařazováni do normálních škol, dostane se vám výjevu, kdy je mezi namydlené blonďáčky přiveden romský „bastard“. Nebo když jedna z postav (také blonďatá) vzpomíná na to, jak ji romské dívky ostříhaly... Možná šlo vzbudit emoce diváka méně provokativně a méně „árijsky“, ale na druhou stranu – pokud dnes chcete nastartovat ve společnosti diskuzi, musíte provokovat. A o to tvůrcům nejenže šlo, ale to se jim také podařilo. Protože o třetích Bastardech se mluví jako o málokterém českém filmu za poslední dobu a jako málokterý vzbuzuje tak rozdílné vášně a názory mezi kritikou a diváky. A je to vlastně dobře, protože co si budeme říkat - to, o čem Bastardi 3 ve druhém plánu vyprávějí, prostě problém je. Pokud jste si dobře všimli, tak tu dosud mluvím o tvůrcích a nejmenuji. Záměrně, protože jméno Tomáše Magnuska na některé lidi funguje jako svěcená voda přinesená do útrob pekla. Těžko říct proč, neboť pokud se mu něco nedá upřít, je to snaha. Nejen snaha zvládnout co nejvíce filmových profesí (kromě scénáře, produkce a hraní si tentokrát přibral i režii a střih), ale především snaha pracovat na sobě. Film od filmu se lepší, prokazuje posun směrem ke kvalitě. Jak už bylo řečeno, i tentokrát je stále co vytýkat, ale také je za co pochválit. Za kameru, hudbu, některé herecké výkony naturščiků i profesionálních herců. A pokud Magnusek přestane psát a začne točit podle vymazlenějších scénářů, věřte tomu, že se během několika jeho dalších filmů naplní má slova, že se z „Uwe Bolla českého filmu“ stane český Roger Corman nebo Robert Rodriguez. Ten chlap na to má. Odvahu i koule.

Český trailer filmu Bastardi 3