Nezničitelná Milla Jovovich už zase zpomaleně kosí zombíky v exhibující režii svého manžela Paula W. S. Andersona. Pátý Resident Evil ale asi nepotěší ani ty nejvěrnější z fanoušků. Nebo že by přece?
Přiznávám se, že navzdory mému relativně kultivovanému vkusu mám pro sérii
Resident Evil prostě slabost. A to jsem počítačové hry pařil někdy naposledy na Atari 800XE. Jednička a trojka jsou bez komentáře víc než slušné béčkové pecky, plné napětí, atmosféry a solidní akce, ale ani slabší dvojku jsem nedokázal úplně odepsat a čtyřce jsem dal před dvěma lety sedm z desíti. Neříkám, že je to dobrý film, možná to není ani film, ale jako 3D exhibice "to" fungovalo. Bavil jsem se.
Nemůžu říct, že bych kvůli pětce nemohl dospat, ale neděsil jsem se, ani když první kritické reakce byly víc než negativní. Toto je prostě franšíza pouze pro fanoušky. Řekl jsem si, že manželům Andersonovým dám tu nejlepší možnou šanci, a koupil si lístek rovnou do IMAXu. Protože jestli to nezafunguje tam, nebude to fungovat nikde. A byť jsem toho moc nečekal,
Resident Evil: Odveta nesplnil ani nízké nároky na tupé audiovizuální rozptýlení po náročném pracovním týdnu. Prostě nuda.
Krásně přepálený cliffhanger z minulého dílu je jako vždy během pěti minut sfouknut a zapomenut, takže neočekávejte žádnou velkolepou zběsilost, na to tvůrcům chyběly asi prostředky i fantazie. Na druhou stranu nápad pustit akční scénu nejdřív během titulků zpomaleně pozpátku a potom zase dopředu, není úplně nejmarnější. Tedy ne, že by někam vedl, ale jako vizuální exhibice působí stejně jako promítání ukázek z předchozích částí docela nápaditě.
Zápletka pětky spočívá v tom, že se Alice musí probojovat přes několik měst, resp. kulis měst, které se ukrývají kdesi pod Kamčatkou a kde probíhají simulace šíření nákazy. OK, to taky nezní špatně, když tedy člověk moc nefilozofuje o tom, proč by vědci museli nechat vybudovat kopii několika bloků Tokia, New Yorku, Moskvy či jakéhosi amerického předměstí a tam s klony dokola opakovat stejný scénář. Stejně tak jsem ocenil relativně chytrou záminku, jak do děje dostat zpět staré známé, většinou mrtvé postavy, resp. jejich představitele.
Tím ale asi veškerá spokojenost končí.
Odplata mi totiž přišla jako dost odfláknutá, neosobní záležitost. Už z ní totiž člověk necítí tu dětinskou hravost věčně pubertálního režiséra, který ještě před dvěma lety metal z radosti z 3D brýlemi do publika, nemluvě o jeho loňské krásně ulítlé verzi
Tří mušketýrů. Tentokrát jako by se prostě nebavil nikdo před kamerou, ani za ní.
Co zarazí, je fakt, že po vizuální stránce je novinka o hodně méně nápaditá než
Afterlife a 3D, které jsme posledně přirovnávali k samotnému
Avatarovi, tentokrát není výrazné skoro vůbec. Nemluvě o akci, která také zrovna nestrhne. A čím jiným pak má Resident Evil diváky zaujmout?
Hereckými výkony rozhodně ne. Postavy jsou ještě jednorozměrnější (jestli to jde), ale co je důležitější, na herečkách už je vidět věk. To platí hlavně o
Sienně Guillory, které to kdysi dávno v
Apokalypse děsně slušelo, ale ani
Milla už není sexy jako kdysi. Snad jen
Michelle Rodriguez vypadá pořád stejně.
Psát recenze na Resident Evil je nesmysl. Fanouškové na to půjdou tak jako tak, ostatní ho budou nenávidět jako vždycky. I tak mám ale pocit, že se tvůrci v čele s panem režisérem mohli snažit trošku víc. My, dlouholetí fanoušci, si to zasloužíme. Prostě když brak, tak s hlavou vztyčenou a spoustou divných nápadů. A mimochodem, jestli v dalším díle zase obejdou závěrečný cliffhanger, tak už mě vážně naštvou. Protože tentokrát je opět parádní. Skoro tak parádní jako ten ze
Tří mušketýrů.

Český trailer filmu Resident Evil: Odveta