Julio Medem je režisér, který má rád ženy. Jeho nejznámější snímek Sex a Lucía (jak už plyne z názvu) nabídl také studium lidské vášně a lásky, ukázku velké bolesti, samoty a touhy. Ale tehdy to byl příběh, který něco vyprávěl, nesnažil se sexem a nahotou zaplňovat hluchá místa, ale právě prostřednictvím rozkoše vyjadřoval ty nejniternější myšlenky. Sex a Lucía byl o sexu, jak jinak. Diváka ale zajímalo, jak je to s hlavními postavami a co je to vlastně za lidi. Ve filmu Habitación en Roma se Medem snaží prakticky o totéž. Vyznívá to ale poněkud prázdně. Dvě osamělé ženy, Ruska Nataša a Španělka Alba, se setkávají jedné horké letní noci v Římě. Alba pozve Natašu k sobě do hotelu a obě ženy v sobě toho večera probouzejí dosud nepoznané. Rozkoš, kterou si vzájemně poskytnou, je velice sblíží a začnou si také svěřovat (jak už to u žen bývá) své problémy a osudy. Alba je matkou dvou dětí, Nataša se má za několik dní vdávat. A přesto tentokrát poprvé obě poznávají lásku a pochopení, jakou jim nikdy žádný muž neposkytl. Nápad je to zajímavý. Horší už je to s provedením. Obě hlavní protagonistky jsou ženy krásné a smyslné, ovšem ve filmu by asi nemělo být to hlavní sledování jejich nahých těl. A když už se nemilují, svěřují si vzájemně svoje problémy. Alba (Elena Anaya) je svým chováním většinu filmu dost protivná. Je trochu podivné během chvíle se zamilovat a mít potřebu vybalit na druhého, co se mi stalo v šestnácti. Režisér se snaží seznámit nás s postavami, ale pořád trochu mělce, zbytečně, nikdo vlastně neví, kdo je kdo a proč se tohle všechno děje. Nevinné experimentování přerůstající v lásku a poznání nesmyslnosti svého dosavadního života trochu postrádá váhu. Všechno má dobarvovat trochu patetická a někdy dost nevhodná hudba, která plní svou roli pouze díky skvělému zapamatovatelnému motivu Loving Strangers. Problém tohohle filmu je, že se celou dobu vlastně nic neděje. Z one-night standu se těžko natočí dvě hodiny, aniž by to nebylo (soft)porno. Julio Medem se snaží být něžný a poetický (což se mu daří), méně se ale povedlo zakrýt celkovou prázdnotu tohohle příběhu. Protože on to příběh vlastně ani není.

Přestože tohle tedy zdaleka není ten nejlepší Medem, kouká se na něj dobře. Nádherné ženy, samozřejmě krásný Řím, intimní a přitom nijak nepohoršující doteky, skvělá kamera. Není to film pro každého, ale milovníci žen a patetické poetičnosti si jistě přijdou na své. Škoda jen, že bez erotických scén by vlastně žádný film nezbyl.