Recenze: Líbáš jako ďábel

Vydáno: 10.05.2012 21:22 - Jan Jaroš | foto: Falcon

Ani věk dávno odrostlý mladickému třeštění nechrání před citovými zmatky a zejména před nástrahami dovolené v exotické zemi. A Marie Poledňáková představuje svůj další snímek - Líbáš jako ďábel.

Líbáš jako ďábelRecenzoval/a Jan Jaroš dne 10.05.2012 21:22. Ani věk dávno odrostlý mladickému třeštění nechrání před citovými zmatky a zejména před nástrahami dovolené v exotické zemi. A Marie Poledňáková představuje svůj další snímek - Líbáš jako ďábel. Hodnocení: 0.5
Stěží nalezneme větší rozestup mezi úšklebky odborné veřejnosti a nadšením diváckých mas nežli u Marie Poledňákové. Před třemi roky uvedená komedie Líbáš jako bůh navzdory závažným kritickým výhradám obsadila první místo v návštěvnosti - vyhledalo ji přes 900 000 diváků - a předstihla tehdy i takové značky jako Doba ledová nebo Harry Potter. Není tudíž divu, že režisérka pojala úmysl z úspěšného námětu vytěžit co nejvíce a přichystala volné pokračování nazvané Líbáš jako ďábel.
Podobá se úvodní části jako vejce vejci, snad jen s tím rozdílem, že povětšinou se odehrává v exotickém Maroku. Zajisté se opět vynoří více či méně příkré odsudky na jedné straně a divácká obliba na straně druhé. Jenže nesnáz netkví v tom, že Poledňáková natočila nezávaznou, únikovou komedii (ale možná spíše melodrama nežli komedii), snadno přirovnatelnou k meziválečným historkám velice blízkého ražení, jaké natáčel třeba Vladimír Slavínský. Problém nacházím ve špatné práci, kdy okázalá realizační ledabylost, povznesená na jakousi záhodnou metu, se stává základním prvkem celého filmu.
Snímek Líbáš jako ďábel lze samozřejmě řadit mezi kýčovité spotřební produkty (stejného ražení, jakými jsou jen trochu obratnější počiny Vejdělkovy), pro které se smyšlený, zcela vyfabulovaný obraz přítomnosti mění v pouhou atraktivní kulisu, která ovšem nevypovídá zhola nic ani o zvolených prostředích a honosných prostorách třeba bytových, ani o mondénních postavách, které se v nich pohybují.
Už předchozí část Poledňáková projektovala jako milostný chumel rozehraný mezi několika postavami, jak to rády činí některé francouzské i hollywoodské historky - akorát že Poledňáková líčí milostné trable svých hrdinů jaksi nedomrle, abych užil to nejvýstižnější pojmenování stavu. Inscenační a vypravěčská úroveň, svou prostoduchou popisností přirovnatelná snad jedině stylu dávných bakalářských historek doslova ohromuje svou neumělostí. Bojím se domýšlet tu možnost, že by vše, čemu přihlížíme, bylo vědomé, záměrné, ba pečlivě nachystané.
Poledňáková sice spoléhá na oblíbené a jindy i něco hrající herce (Kamila Magálová, Oldřich Kaiser, Jiří Bartoška, Eva Holubová, Nela Boudová, Petr Nárožný, Jiří Langmajer...), kteří se však nyní toliko a se špatně předstíranou důstojností pitvoří a pitvoří, jako kdyby v ničem jiném než v přitroublých estrádách nikdy nevystupovali.
To, co předvádějí před kamerou, neváhám označit za naprosto bezradné postávání či pobíhání, za ochotnicky vedené spršky rozmluv. Možná, že leckoho takové počínání pobaví, snad i rozesměje, avšak nic to nemění na tom, že tu chybí už jen kopance do zadku či klouzání na banánové slupce.
Poledňákové ovšem nelze upřít, že v obou svých (autorských) filmech upozorňuje, že i lidé staršího věku - jak se někdy říká: mládí v háji a do důchodu daleko - mohou prožívat mnohdy směšné milostné trable, vnímané ovšem se stejnou zmatkařskou, zaslepenou vážností i citovou intenzitou jako v případě teenagerů. Neboť láska kvete v každém věku a lidé jí zasažení se ochotně dopouštějí lecjakých pošetilostí. Jedině nárys těchto pošetilostí, jak se režisérka rozvinula, považuji za mimořádně trapný, jakkoli nevylučuji, že ti diváci, kteří se dojímali při "božím líbání" se budou řehtat při jeho "ďábelské" pokračování.
Obávám se, že Poledňákové došla nápaditost při splétání a rozplétání několika milostných vztahů, navíc mezi lidmi povětšinou se již znajícími, takže uvadající přitažlivost hledala v exotické kulise marockých měst a jejich temných zákoutí, tržišť i hotelů, přes jejichž ploché střechy lze snadno prchat. Nachystala bizarní turistické leporelo, možná přesněji svou (?) cestovatelkou představu o Maroku.
Co se tu děje? Milenecká dvojice na exotické dovolené přijde o všechna zavazadla, peníze i doklady, na pomoc dorazí i bývalí partneři. A vše vrcholí motivem vskutku k popukání, když je unesen autobus naplněný zahraničními turisty, z nichž si groteskně smolařští únosci z naprosto nepochopitelných důvodů ponechají jen rázovitou, nezkrotnou Češku (Eva Holubová), ačkoli je ustavičně vyvádí z klidu.
Co napsat závěrem? Věřme, že tenhle film se nikdy nedostane do Maroka. Tvůrce by to mohlo ohrozit na zdraví...


Český trailer filmu Líbáš jako ďábel


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY