Nicolas Cage jako Ghost Rider již podruhé vyráží pálit asfalt na silnicích. Tentokráte míří k nám na starý kontinent pod novým režisérským vedením Marka Neveldinea a Briana Taylora. Je to změna k lepšímu?
Prvního
Ghost Ridera z roku 2007 má na svědomí
Mark Steven Johnson a byla to pro něj tehdy tak trochu šance napravit si reputaci za nepovedeného
Daredevila. My víme, že ji bohužel nevyužil a první adaptace kontroverzního ohnivého hrdiny dopadla poměrně neslavně. Vydělala ovšem velmi slušné peníze a disponovala jménem
Nicolase Cage, což jsou dostatečně důvody pro natočení dalšího dílu, a tak tu po pěti letech konečně máme sequel, v angličtině s podtitulem
Spirit of Vengeance.
Johnson ovšem protentokrát vyklidil pole a na své místo pustil akční rutinéry
Marka Neveldinea a zodpovědné například za sérii
Zastav se a nepřežiješ či naposledy za
Gamera. Tah to byl poměrně dobrý, ovšem někde se stala chyba.
Příběh se tentokráte odehrává ve východní Evropě a sleduje opět Johnnyho Blaze, bývalého kaskadéra, který (jak se ve filmu sám přiznává) skákával kdysi na motorce nad hromadou aut s holým zadkem a vůbec dělal vylomeniny všeho druhu. To bylo ovšem do té doby, než uzavřel smlouvu s ďáblem, který ho nejen podvedl, ale udělal z něj svého anděla pomsty, což v praxi vypadá asi tak, že Johnny občas trochu zapáleně likviduje veškeré hříšníky kolem sebe a to bez ohledu na výši jejich přečinu - ať už někoho zabili, nebo jen stáhli film z internetu, on si je najde a pošmákne si na jejich duši.
Tomuhle pekelnému řádění ale nechce podlehnout a snaží se s ním bojovat, pročež křižuje na své motorce Evropou a skrývá se, kde může. A právě na svých toulkách potká drsného mnicha jménem Moreau (
Idris Elba), který mu nabízí dohodu - ochrání vyvoleného chlapce před ďáblem a kletba z něj bude sejmuta. Johnny se této šance ihned chápe a táhne tak do boje se svým úhlavním nepřítelem.
Zápletka je klišé jako Brno a opravdu ničím nepřekvapí. Film si jede podle klasických žánrových pravidel a šablon a jak skončí, musí být každému jasné už během pár minut. Přesto budete ještě rádi, že má alespoň jasně danou strukturu, protože jeho jednotlivé části jsou mozaikou bizarností a absurdit, především co se
Cageových výstupů týče. Už úvodní představení jeho ohnivého alter ega je zmatené a prkenné a vzbuzuje dojem, že se jedná o improvizaci na první dobrou. Ghost Rider zkrátka pobíhá kolem, otvírá tlamu a vrčí, chrčí a sípe, ale děsivé to není ani trochu a než konečně zlikviduje prvního řadového záporáka, předvádí mu své mučivé kreace dobrou minutu (to vše za doprovodu neskutečně laciného kytarového soundtracku).
Akce začíná i končí ve zmatku a nemá šanci vás nějak strhnout či ohromit, protože likvidace padouchů je nezáživná stejně jako oni sami a sám Ghost Rider nepředvádí kromě svých obvyklých ohňových hrátek vůbec nic nového. Aspoň ty ale naštěstí od posledně vyhlížejí o dost líp, především Riderova lebka už konečně vypadá trochu jako lebka a ne jen jako domácí úkol účastníka semináře počítačové grafiky. Není to nic dokonalého, pořád by chtělo pár úprav, ale konečně se na to dá celkem koukat. Co lze ještě vyzdvihnout, jsou animované vložky, které plní funkci flashbacků a dílčích informací důležitých pro děj. Ty jsou celkem příjemným a slušně zpracovaným zpestřením.
To se bohužel nedá říct o
Nicku Cageovi. Je to opravdu zvláštní člověk. Jako mladší si zahrál v pár dobrých a pár přinejmenším úspěšných filmech a není pochyb o tom, že jeho jméno dodnes zůstává velkým a on sám si to díky své herecké historii zaslouží. Není ovšem ale žádná novinka, že Cage v poslední době kývne snad úplně na všechno. Občas se objeví v něčem kvalitním (
Kick-Ass), jindy zase v pořádném průšvihu (
Drive Angry).
Nový Ghost Rider je ale bezesporu to nejbizarnější, co kdy ve své kariéře předvedl. Po zhlédnutí sekvencí, kdy se mění na ohnivého lebkouna a zápolí sám se sebou, vážně zauvažujete, zda se jedná pouze o špatné hraní, nebo
Cage vůbec nepředstírá a doopravdy se pomátl.
Naprostým vrcholem tohoto šílenství je scéna, kdy uhání na motorce, zatímco kamera detailně zabírá jeho obličej během zběsilé proměny. Je úchylná, je ujetá a vlastně je jistým velmi velmi zvráceným způsobem zábavná. Ostatně jako celý film. Problém ale je, že tuhle hereckou bídu nemá kdo zachránit -
Violante Placido neuvěříte vůbec nic a její drsné pohledy vás spíš rozpláčou.
Johnny Whitworth s imidží Kurta Russela není úplně špatný, ale je zde bohužel degradován na tuctového zlounka pouze bezduše vyplňujícího svou zadanou šablonu. Jisté naděje byste mohli vkládat do
Ciarána Hindse, kterému charisma rozhodně nechybí. Bohužel ten ale celou dobu působí dojmem pacienta po zpackaném zubařském zákroku.
Jediný
Idris Elba jako by si uvědomil, v čem to vlastně hraje, a dokázal si udržet jistý nadhled. Jeho postava je tak nakonec poměrně sympatická a dokonce i zábavná. No a nakonec nesmíme zapomenout na malou roličku
Christophera Lamberta. Ovšem nejásejte. Nestojí to za to.
Ghost Rider je vážně ten typ filmu, ve kterém můžou neznámí herci být rádi, že jsou neznámí, a nikdo tak na ně nebude házet moc velkou špínu (navíc pokud se jednou proslaví, budou moci vyprávět fajn historku o tom, jak "tehdy ještě hráli v pěknejch kravinách").
Samozřejmě to ale nemůžeme házet jen na herce. Když selže scénář, oni už toho stejně moc nezachrání a zde se přesně tohle stalo - scénář je bezduchý a sterilní a nejen že přežvýkává všechna možná klišé, ale činí tak zmateně a zkratkovitě a místy je prostě a jednoduše hloupý. Jeden by skutečně nevěřil, že za příběh je zodpovědný veterán komiksových adaptací
David S. Goyer, který už toho má za sebou opravu dost, mimo jiné
Nolanova prvního
Batmana nebo očekávaného
Muže z oceli. Pokud se někdy rozhodl vybrat si slabší chvilku a nějak to prostě "splácat", bylo to právě u druhého
Ghost Ridera.
A chyba není jen v příběhu. Film celou dobu přešlapuje a osciluje mezi naprostou ztřeštěností (ujetá kompilace ďáblových podob) a snahou o dramatické situace.(Johnnyho vyzpovídání se Moreauovi). V jednu chvíli jako by si sám ze sebe dělal srandu a v druhé se snaží být temnou podívanou, a proto není ani jedním, ani druhým, spíše takovým prapodivným mišmašem a místy skutečně definuje nové dimenze trapnosti. Je to škoda, protože pokud by se tvůrci vydali spíše cestou humoru, mohl být
Ghost Rider i celkem slušnou odlehčenou podívanou, při níž byste se nemuseli neustále ptát, o co jim to vlastně šlo.
Shrnuto a podtrženo,
Ghost Rider 2 je spíše špatný film. Mrhá potenciálem komiksové předlohy a spolehlivě pohřbívá kariéru
Nicolase Cage zas o pár stop níž. Jako akčňák na pohodové odpoledne postačí, ale vážně se brát v nejmenším nedá.
P. S.: Pokud jste fandové absurdních béčkových podívaných, jeden bod si na hodnocení přidejte ;-)
Český trailer filmu Ghost Rider 2