Snímek se slibně rozjíždí přípravou na primárky ve státě Ohio, kde se proti sobě staví dva demokratičtí kandidáti. V těchto volbách už jde o kandidaturu na prezidenta a tím se chce guvernér Mike Morris (George Clooney) opravdu hodně stát. Morris je od pohledu možná až moc velký klaďas, který si sice jde za svými cíli sveřepě, ale ne přes mrtvoly. Určitě nepůsobí ani jako loutka nebo prospěchář. Za jeho úspěchem stojí také zkušený tým v čele s Philipem Seymourem Hoffmanem a vedoucím mediální kampaně, čím dál tím oblíbenějším Ryanem Goslingem, který brzo udělá dvě zásadní chyby své kariéry. Vyspí se se stážistkou a co hůře, svolí ke schůzce se šéfem konkurenční kampaně. A postupně se na něj valí důsledky jeho činů, ale protože tady jsme v politice, tak to znamená, že zločin zůstane ne vždy potrestán. Mám rád ukecané politické thrillery, ale problém je, že Den zrady thrillerem není (v originále snímek nese název The Ides of March - idiom odvozený z řečtiny označující poslední den Julia Caesara). Zde totiž prožijete všehovšudy dva dějové zvraty, přičemž u toho druhého se neubráníte pocitu, že je až příliš přitažený za vlasy. Nejvíce prostoru získává (a také ho herecky náležitě využívá) právě Ryan Gosling. Když guvernérovi nemá problém sdělit, že není jako ostatní a že to, co dělá, dělá proto, že tomu věří, věří mu to i divák a tímto momentem se z něj stává novodobý politicky hrdina. Guvernér mu realisticky předpovídá mizernou budoucnost, alespoň po tom, co skončí jeho úřední období. A když se pak zaplete se stážistkou, která se očividně ke všemu staví s klidem a nadhledem, tak na tom nevidíme nic špatného. Ale po schůzce s konkurenční stranou se věci dají do pohybu, protože v tomhle boji se nic neodpouští. Pokud v rukávu nemáte nějaká esa... Jak už jsem psal, tempo filmu je klidné, dějové zvraty jsou nevýrazné a všechny základy jsou pouze na dialozích. A ty samy o sobě nemají dost síly na to, aby podržely samotný příběh nad vodou. Scenárista pak nechtěně rozesměje proslovy vloženými do úst guvernéra o nepotřebě ropy a válek nebo o rasové nesnášenlivosti a homosexuálních sňatcích. Nejsem si jistý, že by se nějaký kandidát s takto otevřeným proslovem dostal daleko. Nejhorší na tom je, že bez určité znalosti amerického politického systému voleb se budete nudit ještě o trochu více. Nemůžu se ubránit srovnání s Moneyball. Tam, kde byl baseball, tady je politika a ani jednomu neamerický divák tolik nerozumí. Přesto a zaslouženě si Moneyball udrží vaši pozornost, kdežto u Dne zrady si tím úplně nejsem jistý. Jediné, co zvedá úroveň snímku nad ostatní, je herectví. Respektive samo obsazení bylo sázka na jistotu a všichni hrají nejlépe, jak umí. To je mé jediné vysvětlení všeho toho rozruchu kolem tohoto filmu, co se týká různých nominací na filmové ceny. Tohle a také způsob, jakým se Američané dívají a jak prožívají politické boje v USA. George Clooney si jako režisér oprávněně získal renomé, ať už za rozverný snímek Milujte svého zabijáka nebo Dobrou noc a hodně štěstí. Od svého prvního filmu si udržuje svůj retro styl i tempo vyprávění. Má čich na herce, nikdo ho neodmítne, a to může být velmi velká výhoda (třeba v tomto případě).

Český trailer filmu Den zrady Nebál bych se předpovědět, že pokud začne točit více, mohl by to dotáhnout až někam ke Clintu Eastwoodovi. Mají v režisérském přístupu hodně společného, až na jednu výjimku. Dirty Harry si umí mnohem lépe vybírat scénáře.