Škoda, že už toho má David Cronenberg tolik za sebou a škoda, že většina jeho tvorby je jako hřeb zatlučený do zátylku; že není novým režisérem, od kterého by se po tomto nadějném filmu daly čekat velké věci. Diskuze kolem filmu Nebezpečná metoda nestojí na tom, jestli jde o dobrý film (dokonce je více než to), leč na tom, jestli jde o dost dobrý film (do top filmů svého režiséra se nedostane). David Cronenberg musí přežívat v docela nepříjemném klimatu. Měřítko pro každý jeho další film totiž není pouze kvalita, ale koeficient divnosti (úchylnosti, zvrhlosti, nenormálnosti). Jakoby mu jeho jméno a minulost neumožňovaly točit sofistikovanějším způsobem. Tento pán se ale narodil v roce 1943; příští jaro mu bude sedmdesát. Jeho fanoušek to nebude chtít slyšet: každý stárne; každý má právo věci přehodnocovat, chtít být jiný - v jeho případě méně explicitní. Další část diskuze bude tedy stát na tom, zda David Cronenberg nabízí dostatek alternativ. Procházka s tímto režisérem je tour po různých nějakým způsobem vymezených obdobích. Sledujete experimenty, dokumenty využívající principy a stylistiku hraného filmu (Stereo; Crimes of the Future). Sledujete horory, které nerespektují nic jako mantinel, jenž by vymezil věci, které se nesmí; surově přitažlivá pokleslost (Shivers; Mláďata; Rabid). Sledujete horory, co stály hodně peněz a dívalo se na hodně lidí (Moucha; Mrtvá zóna). Sledujete charismatické masakrování psychologie (Crash; Příliš dokonalá podoba). Nevyhnete se jedné zvrácené zamilované pohádce pro dospělé (M. Butterfly). Sledujete snahu být efektní, nikoliv však prázdný a zkoušet nové žánry (poslední film Dějiny násilí a Východní přísliby). Všechno vyjmenované má jasnou spojnici; ne, nejsou to však pointy obnažených nejen lidských orgánů. Životní filmové téma Davida Cronenberga: zachytit změnu. Někdy fyziologickou, psychologickou, někdy obě současně. Ukázat divákovi, jak se z někoho fajn a sympatického stáváte nekontrolovaným doposud nepoznaným monstrem. Přesně v této linii ve filmu Nebezpečná metoda ho hledejte. Je to slavný příběh historie psychologie. Náčrt jeho struktury: tak, jak nebude daleko od své reality, tak, jak ho vidí sám Cronenberg. Byli dva moc chytří a moc vlivní lékaři. Moc se jeden čas vzájemně uznávali, psali si, navštěvovali se. Oba chtěli poznat, co se děje v lidské psychice. Jeden však uznával tabu, místo, za které nelze zajít; Sigmund Freud, jenž tvrdí: "Naším jediným úkolem je objektivně zobrazit nemoc. Víc nemůžeme. Nejsme Bůh." Druhý chtěl odkrýt, za cenu dobově kontroverzních praktik, prázdná místa na psychologických mapách; Carl Jung, jenž tvrdil: "Můžeme lidem ukázat, čím vším by mohli být." Mimo jiné se nepohodli kvůli jedné pacientce. Tvrdit, že Nebezpečná metoda je o vztahu dvou slavných psychologů, je jenom efektní PR; na takový film přijde každý. Ve skutečnosti David Cronenberg analyzuje to, kam až je možné zajít, z toho důvodů je tím důležitým to, co děje v mysli a těle Carla Junga. Sledujme vývoj jednotlivých charakterů. Sigmund Freud (Viggo Mortensen) zůstává celý film vnitřně na podobných frekvencích; přehodnotí toho minimum, masku ctnostného váženého muže nesundá. Carl Jung (Michael Fassbender) si nechá ukázat cestu, která je v rozporu s konvencemi - společenskými, morálními i akademickými. "Aby mohl lékař skutečné léčit, musí být aspoň trochu sám nemocný. Jinak to prostě nevidí a necítí." Žena je tu tím, čím být musí - hybatelem všeho. Někým, komu podlehnete, někým, kdo vás pak přeroste. Někým, pro koho nejdříve máte pochopení. Někým, kdo ho pak nemá pro vás. Žena je nejslabším článkem tohoto filmu. Když má být Keira Knightley plná hysterie, je plná spíše křeče. Když má být sebevědomou... první část filmu ji nakonec odpustíte. V kontextu s Východními přísliby, posledním Cronenbergovým počinem, Nebezpečná metoda příjemně kontrastuje, není tak efektní. Nemá to být film o tom, jak se navenek odráží a jak vypadá naše démonické chování, ale co k němu vede. Naplnění záměru však vyšlo tak ze dvou třetin. S koncem filmu na diváka padá deka, depresivní, tajemná. On by měl být ale v transu. Problém není v tom, co vám chtěl David Cronenberg ukázat, ale jak vám to měl ukázat. Že je film natočen "slušně," není hůl k bití autora tohoto filmu. Dokument oné změny - hysterické ženy na tu, co má nadhled; lékaře duševně čistého na lékaře duševně nabouraného, částečně nemocného - je nedostatečný. Měl jsem pocit, že mi byly v mnohem větší míře předváděny výchozí a cílové body. Ale to, co se dělo v meziobdobí, co by určilo jejich skutečné charaktery, morální a jiné žebříčky, bylo ošizeno.
Český trailer filmu Nebezpečná metoda A to bylo přesně to prostředí, kde se měla většina vnitřních dramat odehrávat. Průběh destrukce, je totiž více strhující než její výsledek. Je jisté, že kdyby Cronenberg tento film natočil před deseti lety, poměry zobrazeného by stály v jiných pozicích. Takto si raději pusťte Pí od Darrena Aronofskyho. Posedlost vědce a ztrátu racionálního popisuje (nej)lépe.