Mladá pařížská prodavačka Madeleine, která si v polovině 60. let přivydělává prostitucí, okouzlí českého lékaře Jaromila Passera natolik, že se za něho nakonec provdá. Odstěhují se spolu do Prahy, avšak manželovy nevěry i vpád ruských vojsk v roce 1968 ji přimějí, aby i s dítětem utekla zpět do Francie. I když si nalezne partnera, občas se vyskytnuvšího manžela (vstoupil mezitím do komunistické strany, takže smí vyjíždět do zahraničí) neodmítá a po pádu režimu se tak říkajíc stanou potají se scházejícími milenci. Mezitím dospělá dcera hledá rovněž vlastní identitu, prožívá stěží opětovatelný vztah ke vstřícnému homosexuálovi a řeší i vztah k otci. Režisér Christophe Honoré své vyprávění rozčlenil do řetězce epizod, pokaždé vymezených nějakým časovým vymezením (1964, 1968, 1978, 1997, 1998, 2001, 2007). Zvolenou dobu charakterizoval nejen v kostýmech, které postavy nosí, proměnami ulic i bytového zařízení, ale také hudebním doprovodem, který zužitkovává příslušné hity (počínaje písničkou Boty proti lásce, která přirozeně zazní v originálu, ale kterou česky nazpívala Yvonne Přenosilová). Každá z epizod navíc obsahuje "civilní" muzikálový výstup, kdy protagonisté - někdy v duetu - zpívají o svých citech a prožitcích, o nadějích i zklamání. Melodramaticky, tklivě, ale místy i žertovně profilovaný příběh, tolerantní k partnerským nevěrám i sebezničujícímu hledání sebe sama, se tak rozkmital jak časově, tak prostorově: postupně se vystřídají nejen české a francouzské reálie, ale také vchází londýnské prostředí či Kanada. Milovaní však v tomto rozvržení, syžetovým pojetím, barevně sytým výtvarným řešením i vypravěčskou strukturou, vyznívají jako vyumělkovaný, umělohmotný kýč, možná inspirovaný dávným Demyho filmem Paraplíčka z Cherbourgu. Příliš nepomohlo ani špičkové herecké obsazení. O ústřední dvojici se podělili pokaždé dva herci: Madeleine hrála nejprve Ludivine Sagnier, později Catherine Deneuve, Jaromila ztvárnil Radivoje Bukvic a v pozdním věku mile rozverný Miloš Forman (jeho postava svým pojmenováním prý vzdává hold dvěma českým režisérům nové vlny - Jaromilu Jirešovi a Ivanu Passerovi). Jejich niterně rozvrácenou dceru ztělesnila Chiara Mastroianni, skutečný potomek Catherine Deneuve. Herecky je film nebývale plochý, nenápaditý, roztomilý je snad jen okamžik, kdy již dospělá hrdinčina dcera nalezne své rodiče při milostných hrátkách, a překvapení dává najevo zejména rozverně se tvářící otec, když mlčky, nechápavě a s mírně přihlouplým výrazem v obličeji hledí na nečekanou příchozí. Tady nalezneme pohotovou mimickou miniaturu. Jinak ovšem převažuje vážně se tvářící dumání o životních trablech, láskách opětovaných i neopětovaných, o láskách marných, a o to žádoucnějších. Nakonec převáží vyprázdněná klišé, například v modelaci charismatického homosexuála (Paul Schneider), která spolehlivě ničí jakoukoli autenticitu dění i prožitku.
Český trailer filmu Milovaní Inscenační i herecké ztvárnění je vskutku barvotiskové, prvoplánové, zprimitivnělé. Hodně spekulativní je rovněž zdvojené tragické rozuzlení. Milovaní jsou filmem, který odrazuje planě exkluzivním odvarem, pomrkávajícím po mondénní ztvárnění dávno vyšisovaných historek. Jenže pokus přenést je, jakkoli obohacené o rádoby společenský rozměr, přes propast desetiletí selhává. A stvrzuje pravdivost antické moudrosti o tom, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky, neboť se mezi tím změnilo vše, co se změnit mohlo. Zejména pak divácké vnímání i očekávání.