Trilogie Milénium švédského spisovatele Stiega Larssona se stala záhy po vydání bestsellerem v několika evropských zemích a také ve Spojených státech. Po své náhlé smrti v listopadu 2004 (zemřel na infarkt po vystoupání sedmi pater do své kanceláře, když byl výtah v budově mimo provoz), zanechal Larsson tři nepublikované romány z původně zamýšlené desetidílné kriminální série. Na pultech našich knihkupectví je můžeme najít pod názvy Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda. Ve všech třech publikacích vystupují jako hlavní hrdinové Lisbeth Salander, inteligentní, ale velmi zvláštní mladá žena s fotografickou pamětí, nízkými sociálními schopnostmi a s dračím tetováním, na které se odkazuje anglický název knihy i filmu, a investigativní novinář Mikael Blomkvist, redaktor a spoluvlastník časopisu Milénium, který svůj profesionální život zasvětil odhalování podezřelých transakcí zejména v bankovnictví a obchodu. Jejich životopisná fakta velmi nápadně připomínají Larssonův životní příběh. Děj knihy se rozbíhá po té, co Blomkvist nespravedlivě prohraje soud o pomluvu s milionářským průmyslníkem Wenneströmem a je odsouzen ke třem měsíců vězení a nahrazení ušlé škody. Blomkvist se ujímá případu prošetření šestatřicet let starého tajemného zmizení Harriet Vanger, vnučky bohatého průmyslníka. Přestože se zprvu zdráhá se úkolu z několika důvodů ujmout, nakonec na nabídku kývne nejen pro nabízenou obrovskou spoustu peněz, ale i důkazy proti milionáři Wenneströmovi. Začne spolupracovat s asociálkou Lisbeth, která byla zbavena svéprávnosti a pracuje pro jednu soukromou bezpečnostní agenturu, kde špehuje lidi a je v tom vynikající. Kromě perfektní paměti a vysoké inteligence boduje také jako výborná hackerka a snaží se vymanit z poručnictví člověka, který ji sexuálně zneužívá a odmítá ji přenechat správu nad jejími vlastními penězi. Bojí se obrátit na policii a novinář Blomkvist se nakonec stává jedním z mála lidí, se kterými se pokusí spolupracovat. Larssonovy knihy jsou originálními kriminálními příběhy, které v sobě mimo jiného obsahují spoustu sexuálního násilí proti ženám. Za všechno zřejmě může Larssonův zážitek z doby, kdy mu bylo patnáct a stal se svědkem znásilnění mladé dívky pouličním gangem, vůči kterému nebyl schopen zasáhnout. Do konce života si nedokázal odpustit, že oné dívce jménem Lisbeth tenkrát nepomohl, a potenciální pokračování jejího příběhu se stalo Larssonovi inspirací pro napsání tří novel. Již čtyři roky po Larssonově smrti a vydání první knihy trilogie se objevilo její švédské zfilmování režiséra Nielse Ardena Opleva, které se prodalo do pětadvaceti zemí a přes poměrně explicitně zobrazené násilí zaznamenalo nemalý úspěch jak u kritiků, tak u běžného publika. Není tedy divu, že se po právech na zfilmování Milénia začal poohlížet i Hollywood. A kdo jiný by se měl podobně obskurního a dramatického tématu ujmout, než David Fincher? "Plně respektuji to, co už bylo hotovo, když jsme s filmem začínali, nicméně si myslím, že jsme přinesli jiný cit a způsob vyprávění," porovnává režisér svoji verzi s první adaptací. "Točíme i části příběhu, na které v minulosti nebyl čas nebo peníze. Cítím velkou zodpovědnost díky tomu, že utrácím denně 250 tisíc dolarů, cítím zodpovědnost vůči autorovi, který už výsledek mé práce nikdy neuvidí, a pevně doufám, že obě dvě adaptace budou žít poklidně jedna vedle druhé." Do hlavní role narušené Lisbeth obsadil Rooney Mara, slečnu, kterou si vyhlédl už ve svém předchozím snímku The Social Network. Jejího kolegu ve vyšetřování si vystřihl Daniel "007" Craig, který slibuje: "Fincher natočil nejdospělejší film, jaký je jen možné vyrobit. My jsme vyrostli na Kmotrovi a podobných filmech, ale dnes už se nic takového netočí. Tohle ale bude R-film s rozpočtem 100 miliónů dolarů - když mi David ukázal nedávno některé scény, tak jsem si říkal Tohle ku*va myslíš vážně?" Vzhledem k ratingu filmu (pod 17 pouze v doprovodu rodiče nebo opatrovníka) se dá jen těžko odhadnout jeho komerční úspěch a na otázku o možnosti získání velkých filmových cen Fincher odpověděl: "Nemyslím si, že tohle je karta, na kterou byste vsadili. Na to je ve filmu moc násilí. Ale kdo ví? Třeba je letošek rokem sodomy." Jestli je všechno, co se o filmu Muži, kteří nenávidí ženy říká, pravda, se můžete v našich kinech přesvědčit od 12. ledna 2012. A pokud budete spokojeni, jen tiše doufejte, že se Fincher rozhodne vzít pod svá režisérská křídla i adaptace obou zbývajících knih, protože momentálně o tom nechce ani slyšet.