Příští neděli, 16. října, uplynou čtyři roky od úmrtí slavné skotské herečky Deborah Kerr, která by se koncem září tohoto roku dožila kulatého výročí devadesáti let. S úctou k její památce a nepřehlédnutelnému filmovému odkazu, který po sobě zanechala, jí proto během říjnového měsíce věnujeme rubriku Stroj času. Deborah Kerr během své pětačtyřicet let trvající herecké kariéry spolupracovala s takovými režisérskými hvězdami, jako byli Michael Powell a Emeric Pressburger, kteří z ní v polovině čtyřicátých let udělali hvězdu zvučného jména, že nabídky z Hollywoodu se jen hrnuly. Natáčela filmy například s Georgem Cukorem, Johnem Hustonem, Fredem Zinnemannem, Otto Premingerem či Eliou Kazanem. Hereckými partnery jí nejčastěji byli Robert Mitchum (Jen Bůh ví, pane Allisone, The Sundowners a Tráva je zelenější) a David Niven (Bonjour tristesse, Oddělené stoly nebo Ďáblovo oko), ale nezapomenutelné dvojice vytvořila i s Cary Grantem (Nezapomenutelná láska a Dream Wife), Spencerem Tracym (Edward, My Son) či Burtem Lancasterem (Odtud až na věčnost). Celkem šestkrát byla nominována na Oscara za hlavní ženský herecký výkon, ale nikdy nevyhrála. Teprve až v roce 1994 získala toho čestného. My si ji připomeneme v melodramatu Powella a Pressburgera Černý narcis, muzikálu Waltera Langa Král a já, Premingerově adaptaci románu Françoise Sagan Bonjour tristesse a nakonec v atmosférickém hororu Jacka Claytona Neviňátka.