Podzim přelomového roku 1989. Nacházíme se na zapadlé železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách. Poznáváme zamlklého výpravčího Aloise Nebela (Miroslav Krobot), kterého poslední dobou trápí vidiny z minulosti, hlavně z doby poválečného odsunu Němců. Kvůli nim přichází o práci, kterou po něm přebírá výhybkář a kšeftař Wachek (Leoš Noha), a ocitá se v psychiatrické léčebně. Zde poznává Němého (Karel Roden), podivného, mlčícího muže, který přišel z Polska, aby v Bílém Potoce vykonal pomstu. Němý se dlouho nezdrží a z blázince utíká. Nebela po revoluci propouštějí a ten se vydává do Prahy na Hlavní nádraží, aby se dozvěděl, co s ním bude. Potkává zde svou osudovou ženu, toaletářku Květu (Marie Ludvíková). K dramatickému vyvrcholení celého příběhu ale dochází zpátky v Jeseníkách, kde se osudy všech postav protnou. Filmového Aloise Nebela předcházejí veliká očekávání. Snad příliš veliká. Uvedení na světových festivalech, nějaká ta pochvalná recenze z ciziny, desítky článků v novinách, v nichž (a u nichž) se jako správní Češi plácáme po ramenou, že u nás zase po čase vznikl film, který zaujme po světě. Nominace snímku za ČR do oscarového klání tomu jen přispívá. Slovo "rotoskopie" bude znát brzy každý druhý Čech. Jaký je ale film samotný? Začněme pozitivně - je vizuálně působivý. Nápad natočit snímek s živými herci a potom ho zmíněnou metodou rotoskopie "přemalovat" ve stylu komiksové předlohy byl skvělý, byť zjevně ne zrovna hospodárný - snímek stál prý osmdesát milionů korun a výroba se táhla několik let. Díky tomu máme možnost konečně vidět nový český film, který úžasně vypadá, je svůj a má styl. Není důležité, že použitá metoda není zdaleka nová a podobně vytvořených filmů v zahraničí vzniklo povícero (Linklaterovy nezávislárny Sním či bdím? a Temný obraz nebo na Oscara nominovaný Valčík s Baširem, další příklady najdete zde). Oproti čistě černému a bílému komiksu obsahuje filmový Alois Nebel i různé úrovně šedi. Výrazné rysy jednotlivých aktérů zůstaly zachovány (výjimkou jsou Karel Roden a Tereza Voříšková, u kterých sami tvůrci uznali, že s jejich věrným "převodem" byly problémy), snímek se ocitá někde uprostřed mezi hraným a animovaným dílem. Výtvarná stránka pomohla film naplnit specifickou atmosférou zapadlého, nehostinného kraje, kde čas ztrácí význam a kde dodnes rezonují události z bouřlivé minulosti. Určitě tomu napomáhá i režisér, který suverénně dává scénám potřebný prostor, nikam nespěchá, nechává je vyznít. Lakonický, uzavřený, tichý "hrdina" Alois připomíná díla Kaurismäkiho a dalších severských filmařů. Potud všechno v pořádku. Problém, který se snímkem mám, se týká vyprávění samotného. Bude asi záležet na divákovi, jestli vůbec nějaký příběh potřebuje, nebo mu samotná oslňující výtvarná a atmosférická podoba stačí ke štěstí. Přiznám se, že jsem se bál, že filmová adaptace od samotných tvůrců komiksu bude doslovná. Rozpohybované známé obrázky. Vzhledem k tomu, že předloha má tři díly, jejichž provázanost není nejsilnější, by to tak jednoduše asi stejně nešlo. Muselo se prostě adaptovat. Byl jsem překvapen, jak moc se tvůrci nebáli "poupravit" svoje milované dítko. Ze začátku to vypadalo slibně. Alois Nebel se totiž opravdu rozjíždí pomocí filmových prostředků. Odvážné a "filmové" rozhodnutí zcela úplně vynechat Nebelův vnitřní hlas, který je pro komiks charakteristický a který drží všechno pohromadě, jsem ale nedokázal úplně docenit. Snímek je tak na jednu stranu oproti své předloze velice zjednodušený, oproštěný o kouzelné "zatáčky" a časově zhuštěný a zároveň podivně zamlžený, komplikovaný. Ti, co nečetli, nedokážou leckdy motivace postav rozklíčovat a nemají se čeho držet. Vzhledem k tomu, že Rudiš (rozhodně zkuste jeho prvotinu Nebe pod Berlínem) se Švejdíkem (frontman kapely Priessnitz) napsali sedmnáct verzí scénáře, není se čemu divit. Na výsledku je poznat, že jim chyběl někdo, kdo by měl odstup a dokázal se na věc podívat očima nezaujatého diváka, který v Bílém Potoce nikdy dříve nebyl. Výsledkem je i to, že všechna témata, kterých se snímek dotkne (okupace, odsuny, kolaborace), zůstávají jen jaksi nahozená, neuchopená. V komiksu samotném to může působit podobně, ale měl jsem z něj dojem větší plnosti, celistvosti, vrstevnatosti, zatímco z filmu jsem měl místy pocit - když to řeknu opravdu škaredě - krásně natočeného, atmosférického prázdna. Snad je to tím, že první komiksový díl Bílý Potok kdysi vznikal pro radost a několik kamarádů, bez nějakých větších ambicí. Moje poslední výtka souvisí s tím, že se ve filmové podobě, nejspíše kvůli německé spoluúčasti na projektu, posunulo ústřední téma místa, kterým smýkaly kruté dějiny 20. století, směrem k akcentování odsunu sudetských Němců. Autoři mají samozřejmě právo zacházet se svým výtvorem, jak chtějí, ale přijde mi přinejmenším podivné, že nejstarší zobrazenou událostí ve filmu je odsun v pětačtyřicátém, zatímco v předloze mají své místo i náckové a vlaky do Osvětimi...
Český trailer filmu Alois Nebel Abych skončil aspoň trochu pozitivně: Miroslav Krobot se pro roli Aloise Nebela narodil, při závěrečném dešti budete cítit, že prší i na vás, a písničky Neckáře s Umakartem (zde) nebo Priessnitz (zde) jsou skvělé. Čekal jsem ale prostě trochu více. Něco, co by ve mně zůstalo i cestou z kina. Katarze se tomu říká. Stejně ale na Nebela zajděte. A koukejte si pak sehnat i komiks. Je nejen trochu jiný, ale i lepší.