Almodóvarova novinka Kůže, kterou nosím zaujala už na letošním festivalu v Cannes, kde se konala její premiéra, byť Zlatou palmu nakonec nezískala. Podruhé se jen o pár týdnů později promítala také na festivalu v Karlových Varech. Čeští festivaloví diváci tak měli jako jedni z mála šanci film zhlédnout ještě dříve, než vůbec půjde ve světě do kin. Děj snímku se točí kolem úspěšného plastického chirurga Roberta Ledgarda (Antonio Banderas), který se po smrti své ženy vzdal dobře placeného místa na soukromé klinice, aby se mohl plně věnovat výzkumu, jenž má přinést převratné výsledky v oblasti odolnosti lidské kůže. Robertova žena Gal, po níž projekt pojmenoval, totiž zemřela na popáleniny po autonehodě a Robert se s její smrtí nikdy nevyrovnal. Novou, vylepšenou a odolnější kůži zkouší ve svém honosném sídle na španělském venkově na dívce Veře (Elena Anaya), která v domě žije jako dobře opatrovaný vězeň. Kromě ní jej obývá už jen hospodyně Marilia (Marisa Paredes), která se o Roberta věrně a pečlivě stará jako o vlastního syna. K idylce má však soužití těch tří ztracených duší daleko. Už od prvního záběru z filmu sálá podivné napětí, neustále přítomné, téměř až mrazivé, nebezpečí a temný stín minulosti. Kdo vlastně je Vera? Co k ní Roberta poutá? A proč Marilia jen bezděčně přihlíží jejímu věznění? Po dvacetileté pauze je Kůže, kterou nosím konečně další film, jenž spolu Almodóvar a Banderas, dvě velké osobnosti současné španělské kinematografie, natočili. Pedro Almodóvar stál u zrodu herecké kariéry Antonia Banderase. Mezi lety 1982 a 1990 spolu režisér a herec natočili celkem pět filmů: Labyrint vášní, Matador, Zákon touhy, Ženy na pokraji nervového zhroucení a Spoutej mě!. Poté se ale jejich cesty na dvě dekády rozešly - zatímco Almodóvar dál tvořil ve Španělsku, Banderase zlákal Hollywood. Kůže, kterou nosím je proto opředena i jakousi tenkou vrstvičkou nostalgie ze shledání dvou starých přátel opět spolu na place. Nicméně ani pro představitelky obou výrazných ženských rolí to není první spolupráce s věhlasným režisérem. Marisa Paredes účinkuje v Almodóvarových filmech pravidelně a Elena Anaya si zahrála menší roličku již ve snímku Mluv s ní z roku 2002. Hlavní ženskou roli dívky Very měla sice původně ztvárnit Almodóvarova múza Penélope Cruz, nakonec se ale role zhostila právě Elena Anaya. Film nese jasně čitelný rukopis svého režiséra. Ten se při práci na něm obklopil stálými a prověřenými spolupracovníky, mezi něž patří zejména producent Toni Novella, skladatel Alberto Iglesias (ten mj. dlouhou dobu spolupracoval i s dalším slavným španělským režisérem Julio Médemem), kameraman José Luis Alcaine a střihač José Salcedo. Pedro Almodóvar film nejen režíroval, ale je pod ním také podepsán jako scenárista a producent. Vůbec poprvé se přitom nejedná o původní scénář, ale o volnou adaptaci novely Mygale (v angličtině kniha vyšla pod názvem Tarantula) francouzského spisovatele Thierryho Jonqueta. Při psaní scénáře se ale Almodóvar od předlohy v mnohém odklonil: "Fascinoval mě rozsah Robertovy osobní vendetty. Chtěl jsem, aby právě ona stála v centru pozornosti příběhu. Chtěl jsem, aby to byl skoro až horor, jen bez křiku a lekaček." Snímek určitě stojí za vidění. Do českých kin se chystá 8. září 2011.