Třetí díl populární ságy dokončuje příběh, jenž načal díl druhý. Jde nicméně v podstatě jen o variaci na předchozí počin, která znovu opakuje mnohá již nejednou viděná příběhová schémata.

© Falcon
Veleúspěšný a technologicky přelomový film režiséra a scenáristy
Jamese Camerona Avatar a jeho pokračování
Avatar: The Way of Water dělilo dlouhých třináct let. Třetí díl nyní vstupuje do kin pouze po tříleté pauze, neb se natáčel souběžně s dílem druhým, a jeho uvedení tak bylo závislé již jen na dokončení náročné post-produkce. Dějově snímek
Avatar: Oheň a popel navazuje přímo na svého předchůdce a začíná truchlením válečníka Jakea (
Sam Worthington) a jeho ženy Neytiri (
Zoe Saldana) za smrt jednoho z jejich potomků. Aktuálně šestičlenná rodina, jejíž součástí je i lidský chlapec Spider (
Jack Champion) se zároveň musí připravit na další očekávatelné útoky dobyvačného lidstva, které nadále pustoší planetu Pandora i její obyvatele ve snaze vysávat vzácné přírodní zdroje. A vrací se i plukovník Miles (
Stephen Lang), pro nějž je prioritou vypátrat Jakea a zatknout jej za zrazení lidstva.
Je přitom pozoruhodné, nakolik je třetí díl této filmové fantasy série příběhově podobný tomu druhému. Znovu se vytěžuje mnoho již nejednou použitých schémat od představení nového domorodého kmene přes opakované únosy dětí hlavního hrdiny následované záchrannými misemi až po připlutí velryb i závěrečné bitevní vyvrcholení, kvůli němuž je potřeba sjednotit síly na boj proti lidstvu a jeho palebné síle. Nový film je divočejší, akčnější, je v něm více záporných postav i přestřelek a jeho postavám hrozí více nebezpečí, ale s trochou nadsázky by se klidně dalo říct, že jde o předělávku druhého dílu s pár obměnami a drobnostmi navíc. Naprostá většina toho, co snímek
Avatar: Oheň a popel nabízí, jsou jen variace na něco, co už bylo k vidění v předešlých dvou filmech. S tím se pojí značná dějová předvídatelnost, jelikož příběh se odvíjí po předem vyznačené cestě a obsahuje minimum nečekaných překvapení.

© Falcon
Novinkou je „ohnivý“ nebo „popelavý“ zlý kmen vedený psychopatickou šamankou Varang (
Oona Chaplin), jehož členové kdysi přišli v rozsáhlém požáru o vše a stali se z nich nebezpeční šílenci fascinovaní ohněm, kteří se vzdali své původní víry, přestali ctít vše pronikající biologickou síť a bohyni Eywu a namísto toho si ujíždějí na halucinogenních drogách. Krom toho dojde na představení národa „větrných kupců“, kteří se přepravují ve vzducholodích tažených jakýmisi obřími létajícími rejnoky. Dvě dospívající děti Kiri (
Sigourney Weaver) a Lo’ak (
Britain Dalton) si procházejí vnitřními krizemi i konflikty s rodiči a pátrají po vlastní identitě a roli v rodinné struktuře. Zvraty, které by obohatily ostatní stávající motivy, lze jinak spočítat na prstech jedné ruky. Film na poli tří a čtvrt hodin doříkává to, co nestihl říct jeho podobně dlouhý předchůdce, ve značné míře tím ale jen podruhé vstupuje do téže vody.
Po technické a vizuální stránce jde opět o naprostou špičku, které se v současném kontextu filmů vytvářených pomocí počítačových triků stěží něco vyrovná. Vzhled postav i styl jejich pohybu a výrazy v obličejové mimice jsou naprosto věrohodné, a i veškeré lokace a přírodní scenérie působí zcela realisticky, byť jejich podstata je povětšinou čistě digitální. 3D rozměr tentokrát nepředstavuje nedílnou součást, ale spíše volitelný kosmetický doplněk, jenž na sebe výrazněji upozorní prakticky jen v několika sekvencích odehrávajících se ve vodě či pod vodou, kterých je ovšem o dost méně než minule. Zkoumáním nové fauny či flory ve světě Pandory se již snímek tolik nezabývá, byť ojedinělých výplňových scén tohoto typu se v něm přesto pár najde.

© Falcon
Stále platí, že James Cameron je zkušený vypravěč, jenž si dává záležet na postavách a na vývoji jejich osobností a motivací, přičemž jeho příběhu rozhodně nechybí emoce, napětí ani patřičná dramatičnost. Jednotlivé motivy jsou netriviální a vzájemně se doplňují, paralelně se odvíjející dějové linie se přirozeně propojují a souběžně vrcholí. Některé vedlejší postavy sice nemají tolik prostoru, kolik by si zasloužily (některé okrajovější pouze vstoupí do děje, něco zásadního udělají a pak se na ně zapomene), celkově jde ale o vyprávění ucelené a přehledné. Akční scény mají spád a působí velkolepě, byť již postrádají onen wow efekt, jenž doprovázel předchozí dva filmy. Diskutabilní je občasné využití rozhoupané kamery zachycující subjektivní perspektivu některé z postav, kvůli čemuž obzvláště tyto scény působí jako výňatky z nějaké videohry a mají paradoxně spíše zcizující efekt.
Snímek
Avatar: Oheň a popel je megalomanským epickým velkofilmem, jenž za vstupné v kině rozhodně nabídne dostatečnou protihodnotu. Doporučit jej lze ovšem jen těm divákům, kteří byli kromě prvního Avatara nadšení i z toho druhého a chtějí si dopřát podobný zážitek. Třetí díl totiž najisto kráčí doslova v týchž stopách, a jestliže vám film
Avatar: The Way of Water přišel repetitivní, neobjevný a příliš dlouhý, tak
Avatar: Oheň a popel není jiný. Dříve načatý příběh je zde konečně dokončen a završen, byť děj jako takový byl pro Jamese Camerona patrně především záminkou pro další noření se do tajů fikčního světa, jenž dlouhé roky budoval a který jej zjevně fascinuje. A jeho nejnovější příspěvek do série je pochopitelně určen těm, kteří tuto fascinaci sdílí a nebude jim vadit, že je jim servírováno prakticky znovu to samé.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer filmu Avatar: Oheň a popel