Příběh inspirovaný skutečnými událostmi, vycházející ze stejnojmenné knihy, pojednává o Johannesu Rettenbergerovi, čerstvě propuštěném vězni. Z malé cely s rotopedem v rohu vstupuje do prosvětleného, nového a snad lepšího života. Tedy další drama o podobných postavách, o které není v poslední době nouze. Asi nebude překvapením informace, že hrdina selže a pokračuje ve své kriminální kariéře. Ve druhé příběhové linii se naopak tvoří, prožívá, hroutí vztah se zaměstnankyní pracovního úřadu, u které začne dočasně pobývat. Po formální a scenáristické stránce se jedná ze začátku o jakousi umělečtější epizodu německého krimi seriálu. Scény běhání vizuálně nezajímavé, přepadávání bank bez nápadů a bez napětí, scény z ložnice a bytu nudné a fádní. I tak lehce a jasně by se dal film ze dvou třetin shodit. Je tu ale řada detailů a sekvencí, kterými se liší od televizní produkce, a je tu stále zbývající třetina filmu, která převyšuje řadu snímků podobného typu. Nevíme přesně, za co hrdina sedí ve vězení. Jen kradl, zabil někoho? Proč vlastně přepadává banky? Pro peníze, ale k čemu? Proč běhá, od kdy běhá, proč vůbec soutěží, když vítězství mu nic nepřináší? A jaké měl vlastně dětství, má rodiče, nějaké přátele z minulosti? Stejně jemně je zamlčeno pozadí mileneckého vztahu. Jak se poznali? Již spolu chodili? Spali spolu předtím? Co k ní cítí? Ona nedoslovnost, zrušená klasická expozice je poutající, přílišná nedialogovost potěší, nejednoznačnost diváka zaujme. A pokud projde nudnější hodinou filmu ke scéně, kdy konečně z banky utíká skoro až v greengrassovském stylu, dostane se k momentu, kdy se maratónský běh promění do zběsilého úprku. Ten je natočen ve stranově kolmém, distancovaném a cinemascopovém záběru, kdy se dokážeme s pochopením napojit na jeho obsesi, radost z výdrže a energie z běhání, z bubnujících rytmů. Běžet nejrychleji a běžet nejdál, co to jen jde – i když je to stálé běhání v kruhu. Teprve se závěrečným honem lze pociťovat onen "thrill", bezeslovný boj o život, který se však brzy začne opětovně lámat, s jednoduchými a nelogickými scénáristickými momenty, až do hollywoodských posledních slov. S nástupem Franzisky Weninz na scénu, herečky z Psích dnů, Hotelu nebo Habermannova mlýna, nelze nezmínit i její film Z odstupu (Distanz), kde hraje zcela totožnou, ale lépe vystavěnou roli. Debut Thomase Siebena pojednává o masovém vrahovi, který si nechodí do parku zaběhat, ale střílet lidi. Vyprázdněnost života je zalepována slepým smyslem zabíjení. Distanz však formálně drží pohromadě, je natočen nezúčastněně, minimalisticky, skromně, chladně. A o to více je vraždění děsivější, o to více je jeho milostný vztah zajímavější, pocity a motivace té dívky poutavější.

Originální trailer filmu Lupič Ale v nekompaktním Lupiči režiséra Benjamin Heisenberg, který je i zakladatelem filmového časopisu Revolver, se jen běhá a obyčejně se vykrádají banky. Lupič nepřináší nic nového, v několika sekvencích je sice vizuálně silný, ale zase lehký v látce a příběhu. Mnoho povyku pro nic.