Film Thunderbolts* (ano, s hvězdičkou v názvu) je novou akční podívanou z komiksového světa Marvel, která pojednává o vzniku nového týmu superhrdinů. Ten je tentokrát složen z již převážně známých postav, které jsou velmi nepravděpodobně nuceny spojit své síly proti společnému nepříteli. Některé z nich byly představeny ve snímku Black Widow z roku 2021, jenž je pro sledování filmu Thunderbolts* nutnou prerekvizitou, takže pokud jste jej neviděli, budete se ve vztazích mezi postavami orientovat o dost hůř. A kdo všechno je tedy součástí týmu?

• Jelena Bělovová (Florence Pugh), sestra zesnulé Black Widow.
• Alexej Šostakov alias Red Guardian (David Harbour), jenž je něco jako otec Jeleny, ale ve skutečnosti jejím otcem není.
• Bucky „Winter Soldier“ Barnes (Sebastian Stan), v podstatě veterán z dob prvních Avengers.
• John Walker (Wyatt Russell), což je de facto třetí odvar z Captaina Ameriky, jenž byl předtím k vidění pouze v seriálu Falcon a Winter Soldier.
• Ghost (Hannah John-Kamen), což je postava z filmu Ant-Man a Wasp (2018). Pokud se na ni nepamatujete, tak tento film vám ji rozhodně nijak nepřipomene, protože v něm o ní padne celkem nula informací.
• Bob (Lewis Pullman), o němž nikdo nic neví a který se k těm ostatním v průběhu děje tak nějak náhodou přichomýtne.

Tahle podivná sebranka nesourodých, všelijak vyšinutých, psychicky narušených a morálně nejednoznačných odpadlíků nevzbuzuje kdovíjak velké sympatie (ani na začátku filmu a kupodivu ani na konci) a představa Disneyho/Marvelu, že z nich udělá nové Avengers, je naivní a směšná (na druhou stranu je pochopitelné, že po finančním neúspěchu Eternals to s někým zkrátka zkusit museli). Film Thunderbolts* každopádně automaticky spoléhá na divákovu orientaci v universu Marvelu, takže s výjimkou Jeleny neobsahuje žádnou expozici a své hlavní postavy již nijak nepředstavuje. Těmto postavám nicméně schází atraktivnost i různorodost jak původního týmu Avengers, tak kupříkladu Strážců Galaxie.

Mnohem víc mají Thunderbolts* společného se Sebevražednými oddíly od konkurenčního DC, nicméně Disney se cestou extravagantního blbnutí s partou psychopatických vyvrhelů rozhodně nevydává a své anti-hrdiny naopak co nejusilovněji polidšťuje a s vážnou tváří je nechává zpytovat svědomí, brodit se ve svých traumatech z dětství či nedávné minulosti a ve finále jim i umožňuje se polepšit a kopat za ty hodné. Analytické rozbory dávných traumat, ponory do potlačovaných vzpomínek v podvědomí, terapeutické debaty o úzkostech a depresích i učení se odpouštět jsou ostatně výraznými motivy, na něž tvůrci filmu kladou v kontextu komiksových spektáklů až nebývale významný důraz.

V jádru ovšem Thunderbolts* stále zůstávají marvelovskou popcornovou zábavou, která se zřejmě neobejde bez komediálního nadhledu a bezbřehého dávkování kvalitativně kolísavých vtípků a průpovídek, jimiž do sebe jednotlivé postavy neustále navzájem ironicky rýpají. Snímek sice může díky zevrubnějšímu zapracování tématu duševního zdraví do komiksové látky působit dospěleji a vyzráleji, nicméně psychologie jeho postav je i tak poměrně dost povrchní a pohybuje se výhradně v mantinelech toho, kam až jí umožňují zajít žánrová klišé. Jestliže ve filmu fungují emoce, tak je to téměř výhradně díky solidním hereckým výkonům Florence Pugh a Lewise Pullmana. Ruským přízvukem vyzbrojený David Harbour zas slouží stejně jako v Black Widow coby vděčný zdroj přímočarého humoru.

Příběh ve výsledku působí dost komorně (první polovina z velké části pojednává o snaze čtyř postav uniknout z tajného podzemního bunkru) a po většinu času se úrovní akčních scén, prací s dialogy a vůbec celkovou realizací příliš neodlišuje od neurážejícího standardu, jaký nabídl v nedávné době třeba po všech stránkách průměrný Captain America: Nový svět. Zlom pak přijde v poslední třetině, kdy dojde ke zrození záporné postavy, jenž je opravdu zajímavá a nebezpečná a která i díky smysluplné a věrohodně vybudované motivaci působí jako skutečná hrozba. Souboj s ní i následné dění patří k tomu nejlepšímu, co bylo v hraných komiksových filmech za poslední léta k vidění, a to se přitom filmaři obešli bez okázalé akce nebo kolosální destrukce a celé vyvrcholení tak udrželi v relativně skromném měřítku a zúročili tak předcházející dění i rozehrané motivy. Hořkou tečkou je pak až samotný závěr, který bohužel vyznívá jako špatný vtip a nese se v duchu „smysl v tom nehledejte a radši nad tím moc nepřemýšlejte“.

Snaha vzít snímek Thunderbolts* zas za trochu jiný konec se filmařům veskrze vyplatila, protože ho to činí osobitým a výlučným. Avšak představit členy tohoto na koleni splácaného uskupení jako funkční tým vyznívá rozporuplně už jen proto, že většina z nich si ve filmu po devadesát procent stopáže vůbec odmítá připustit, že by společně nějaký tým tvořili. Plán je každopádně takový, že by měli táhnout za jeden provaz společně se zbývajícími členy Avengers, s Fantastickou čtyřkou (která dorazí do kin letos v létě), s Wakanďany a s několika X-Meny proti zbrusu novému padouchovi v nadcházejícím Avengers filmu. No, uvidí se.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]