
© NFA
70. léta v Československu si dnes už kromě pamětníků asi málokdo dovede byť jen i představit. Normalizace byla už v plném proudu a komunistický režim se zdál neotřesitelný a v době přelomu 70. a 80. let ještě také takový byl. O to větší překvapení musela zažít režisérka
Věra Chytilová, která nepatřila zrovna mezi tehdy populání tvůrce stávajícího režimu, když jí přišla nabídka z Barrandova na natočení filmu
Kalamita podle scénáře
Josefa Šilhavého, který Chytilová přepracovala
z "konsolidačního příběhu o vysokoškolákovi nacházejícím nový smysl života mezi nádražáky" na "hořce zábavné podobenství o soudobém Československu." (Anotace k filmu z Filmového přehledu).

© NFA
Tím také přemluvila ke spolupráci tehdejšího divadelního herce a mima Bolka Polívku, který původně o práci na Kalamitě nestál. Spolu s ním režisérka "přetáhla" z divadla i Dagmar Bláhovou, s níž už ale na rozdíl od Polívky jednou spolupracovala, ve Hře o jablko (Bláhová s Polívkou tvořili pár ve hře Am a Ea). Kalamita byla první spoluprácí Polívky s Chytilovou a také první jeho významnější filmovou rolí. Herecké obsazení Kalamity je skvostné i ve vedlejších rolích. Chytilová měla ve zvyku do svých filmů obsazovat jak neherce, tak i profesionály, přičemž částo sáhla právě po divadelních hercích. Tak se v jejím filmu objevila i Jana Synková, Jan Schmid a Jaroslava Kretschmerova z Ypsilonky nebo Zdeněk Svěrák či v jen v úvodní scéně přítomný, ale skvěle na malé ploše využitý Boris Rösner v roli lehce arogantního číšníka.

© NFA
Chytilová začala Kalamitu natáčet už v roce 1978 a o rok později ji měla hotovou. V dubnu 1980 byl film v "bedně", ale nebyl schválen. Chytilová se tak vydala na ústředí Barrandova, kde musela seřvat vedení, aby jí film dovolili vůbec uveřejnit. Přesto trvalo další rok, než ho po přepracování vedení Barrandova skutečně schválilo k promítání. Film měl bez jakékoliv propagace premiéru na konci ledna 1982 a díky šuškandě se na něj stály dlouhé fronty ještě předtím, než bylo jeho promítání v Praze definitivně zakázáno. Papaláši si na sebe angažováním Chytilové sami upletli bič, ale to už bylo pozdě. Tvrdohlavou režisérku zastavit i přes dlouhou pauzu nedokázali a z Kalamity se stala už ve své době klasická komedie se značně břitkým a satirickým laděním, která ukazovala prohnilost tehdejšího těžkopádně fungujícího režimu a stavu nespokojené společnosti.

© NFA
Kalamita se právem řadí mezi nejlepší díla jak Chytilové, tak i Polívky a jejich spolupráce se ukázala být trvalého charakteru. Dvojice se pak spolu sešla ještě čtyřikrát, na filmech Šašek a královna, Dědictví aneb Kurvahošigutntág, Vyhnání z ráje a Hezké chvilky bez záruky. Oč těžší byl vznik Kalamity, o to trvalejší je její status. Více jak čtyřicet let staré dílo bez problému odolalo zubu času a díky digitální restarauci se dočkalo v roce 2025 znovuuvedení do kin. Můžete si tak buď znovu připomenout, nebo poprvé zakusit film, který je stále tak břitký a silný, jako byl v době svého vzniku. Můžete si také připomenout herecké umění všech zúčastněných včetně autora hudby Laco Decziho, který si zahrál malou roli strojmistra Doudy.
Kalamita