Snaha přiblížit se americkým vzorům je znát i v celkovém důrazu na to, aby byl snímek akčnější a divočejší. Kouzelná květina musí tancovat do rytmu hudby a na splavu pro dřevěné klády musí být loping, i když pro to z praktického hlediska není důvod. Akční sekvence, jako jsou útěk před strážnými nebo bitka v mlýně, jsou výrazně delší a spletitější. Přibyly atrakce, jež se zavděčí hlavně malým dětem – princezna má roztomilého pejska a zlého rádce doprovází pro změnu úlisná lasička (a film obě zvířata hojně využívá k humoru i k akci). Průběh děje je ale jinak skoro totožný s původní Pyšnou princeznou, liší se jen v drobnostech. Příběh se nedočkal žádné nadstavby a zůstal tudíž stále stejně jednoduchý, včetně triviální charakterové přeměny titulní princezny a existence poněkud nahodilé kouzelné rekvizity v podobě zpívající květiny.

Nová Pyšná princezna samozřejmě replikuje ikonické scény a cituje slavné hlášky z té staré, i když se to třeba v danou chvíli až tolik nehodí, neb motivace postav nebo kontext oněch scén jsou leckdy trochu pozměněné. Lpění na dlouhodobě populární filmové předloze tvůrcům animované předělávky svazuje ruce a znemožňuje jim pojmout pohádku vycházející z literárního díla Boženy Němcové vlastní kreativní cestou. Zároveň jim ale nelze vytýkat, že natočili pouhou animovanou kopii, na to působí jejich film přece jen dostatečně odlišně a skutečně i moderněji.

Největší změnou je rozhodně odstřihnutí pohádky od jejího ideologického zatížení, poplatného době vzniku černobílé Pyšné princezny v komunistické éře. Charakteristické písně vesele rozjařených řemeslníků oslavujících socialistické ideály v podobě poctivosti, dobrotivosti, pravdomluvnosti a pracovitosti z animované verze pochopitelně zmizely. Spolu s nimi zmizeli i řemeslníci samotní, takže to na začátku filmu vypadá, jako kdyby v zemi krále Miroslava ani žádní poddaní nebyli. Kvůli tomu tolik nevynikne kontrast mezi oběma sousedními královstvími, z nichž jedno je zdecimováno vysokými daněmi a zákazem zpěvu, zatímco druhé si prozpěvuje dle libosti a ekonomicky rozkvétá. Zmizela též interpretace, podle níž je král Miroslav zastáncem svobodného trhu a v průběhu filmu prosadí své hodnoty u krále ze sousední země, v níž vládne naopak silně utažený a zpronevěrou prolezlý byrokratický státní aparát.

Celkově se ale aktualizace Pyšné princezny zdařila. Trojrozměrné animované zpracování je v evropském měřítku prvotřídní, film je dostatečně zábavný pro dětské publikum a neobsahuje nic zásadního, co by dospělí odsoudili (možná s výjimkou kung-fu souboje psa s lasičkou, jenž působí vyloženě nepatřičně). I hlasové obsazení (v čele s Markem Lamborou a Annou Fialovou v hlavních rolích) je povedené (výrazně lepší než v upoutávce). Příběhově se ale žádného překvapení nedočkáte a řada situací převzatá z původní Pyšné princezny nevyznívá v porovnání s originálem dostatečně přirozeně, vtipně či poeticky. I proto je těžké si představit, že by animovaná Pyšná princezna byla staré klasice vážnou konkurencí. Ale je to rozhodně dostatečně reprezentativní filmové dílo, jež může snadno oslovit i v zahraničí, a zároveň konečně první 3D digitálně animovaný český film, který lze bez obav doporučit.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]